Kaple Nesvačilka - výklad pro návštěvníky

Můj výklad pro návštěvníky kaple: Počátek vzniku této kaple je v datu 29.listopadu 1715, kdy byla vesnice Nesvačilka založena. Toto území patřilo k obci Žatčany a ta pod Chrlickým panstvím byla majetkem olomouckého biskupa. Na vzdálenách pozemcích se pouze pásly krávy a ovce. Majitel rozhodl o efektivnějším využívání. Nařídil rozdělit 20 parcel mezi nové obyvatele vesnice na jižním konci rybníka Nesvačil. První obyvatelé obce chodili do kostela v Žatčanech a jsou vedeni na matrice v Újezdě. Po roce 1784 spadá Nesvačilka do farnosti Moutnice. Věřím, že v celé historii obce byla v jeho obyvatelích touha po vlastním kostele či kapli. Veškeré předcházející pokusy nebyly úspěšné. Máme vkladní knížku “Spolku pro výstavbu kaple v Nesvačilce z roku 1920 či ideový návrh kaple z roku 1979. Uvažovalo se také o stavbě nové hasičské zbrojnice ( na tu by byly dotace) a stávající zbrojnici přebudovat na kapli. Další nápad počítal s přístavbou “něčeho” ke stávající zvonici u domu č.7. Zvrat nastal v roce 2007 kdy se stal správcem moutnické farnosti kněz René Strouhal, kterého pan Jaroslav Klanica starší informoval o touze obyvatel po vlastní kapli. Mladého kněze myšlenka zaujala. Pomalými kroky se začala rýsovat reálná možnost, že obec se kaple dočká. Nebyla žádná veřejná soutěž o architektonické podobě, ale po osobních jednáních pan farář navrhl k realizaci projekt studenta VŠUP v Praze Jana Říčného. Skupina poradců (Jaroslav Klanica st., Petr Životský, Jan Valoušek, Libor Hrdlička, Karel Hrdlička, Jan Husák) také souhlasila a tak začala fáze docela náročná a to je umístění stavby v obci. Prvotní myšlenka , ve středu obce byla nerealizovatelná snad ze všech možných důvodů. Jenže kam stavbu smysluplně umístnit, když obec nemá žádné vhodné veřejné prostranství? Pomohl tehdejší starosta Milan Vrba jenž navrhl dnešní umístění. Prvním hmatatelným důkazem o kapli je pamětní deska z roku 2009, kterou posvětil papež Benedikt XVI., při mši, na letišti v Tuřanech. Biskupství návrh odsouhlasilo v roce 2012 kdy architekt promoval na škole. Bylo mu 24 roků. V témže roce také zemědělský podnik přestal pozemek obdělávat.Asi pět roků přírodě trvalo než se vytvořil dnešní travní drn. Tedy návrat o 300 roků zpět. Se stavbou se začalo v roce 2014 a vysvěcení se konalo 8.5.2024. Proč 10 roků? Nebylo kam spěchat, máme farní kostel v Moutnicích. Druhý a pádný důvod je že se stavělo pouze z darů. Třetí důvod je že stavbu prováděl pouze jeden člověk, pan David Šebesta z Rozseče nad Kunštátem. K použitým materiálům dodává architekt toto: Bible praví “Prach jsi a v prach se obrátíš” a tak nám to připomíná hlínou použitou na podlaze. Opravdu jde Blučinskou cihlářskou hlínu smíchanou s kamínky. Ta se zvlhčila, rozprostřela a zhutnila. Po zaschnutí se brousila a ve finále lehce zkropila “vodním sklem”. To bylo v roce 2021. Kamenná zeď symbolizuje lidské bytí na zemi. Kámen, stejně jako my lidé, je tvrdý, těžko opracovatelný, přesto když se k němu postaví šikovný člověk s dobrým plánem může z toho vzniknout i takové mistrovské dílo. Také lidská skupina pod vedením slušné osoby je schopna velkého díla. Dřevěná nástavba symbolizuje nadpozemský život. Je na ni použit lehký přírodní materiál. Jde o jedlové dřevo. Trámy jsou z panství rodu Kinských. Byly panem Šebestou řemeslně zpracovány tradičním tesařským postupem. V roce 2011 byly skáceny korunou dole po svahu a do května dalšího roku ponechány na místě. V červnu 2012 byly svezeny na paseku a tam je 4 tesaři 14 dnů otesávali. Ručně, pouze sekyrami. Až do roku 2018 byly uloženy v hale v Telnici na vyschnutí. Dnešní délka je 15 metrů. Boční konstrukce je složena bez hřebíků či šroubů jedlových lamel. V místech spoje je to pouze využito dubových klínů, což umožňuje lehké pohyby boční stěny. Dřevo pochází z lesů kláštera Nová Říše. Na lamelách je uvedeno prvních 1000 dárců peněz na kapli. Právě při výrobě lamel došlo takřka k dvouletému zpoždění stavby. Původně se lamely vyráběli ze smrkového dřeva. Bohužel NC stroj produkoval veliké procento zmetků. Na radu odborníků se přešlo na dřevo jedlové. Právě sehnat 30 kubíků suchého jedlového dřeva byl problém jenž se dlouho táhnul. V tomto období otec René prodělal několik mrtvic. Těžce nesl třeba poznámku od babičky “ Pane faráři loni jsem Vám dala dvoustovku a na stavbě se již druhý rok nic neděje.” Psychická zátěž byla enormní z důvodů, že stavba byla realizována pouze z darů. Neustále bylo třeba vyvíjet činnost pro zajištění toku financí a to většinou záleželo na otci Reném. V darech jsou částky od jedné koruny po milion. Počáteční rozpočet byl 15 milionů, ale výsledná částka činí 25 milionů. Na navýšení kromě inflace se podílelo i vytápění, solární panely a sadové úpravy. Celková výška budovy je 27,4 metrů. Půdorys je vejce a maximální šířce 15 m, ve směru zhruba západ-východ.. Tento půdorys zvolil architekt aby se vyvaroval špatné akustiky v prostoru kaple. Vejce znamená život a Panna Maria také dala život. Vnitřní výška od podlahy po strop je 15m. Na kůru je prostor pro nové varhany na které konáme sbírku mezi návštěvníky. Můžete přispět anonymně do kasičky u vchodu, nebo adresně darem na konkrétní píšťalu varhan na stránkách Kaple Nesvačilka. Prostor oltářiště realizoval od návrhu po montáž odborný restaurátor Dominik Fiala ze Žatčan. Na dřevěné doplňky použil dřevo ze starého domu jeho tety (z Vojkovic). Mlýnský kámen použitý na dveře Svatostánku pochází z Broumovského výběžku, ale nevíme ze kterého mlýna. Ambon je kus trámu nad vraty do stodoly a pod svícnem je stojan z podpěry střechy domu ve Vojkovicích. Jde o jediný kus dřeva jenž je na budově natřen barvou (již asi 120 roků). Venku okolo stavby je umístěno 14 sloupů Křížové cesty a venkovní oltář. Sloupy jsou ze starého zámeckého chléva. Bohužel se nedá doložit ze kterého zámku- cestovali 2x přes hranice. Obrovský kámen venkovního oltáře je z kamenolomu Mokrá. Stromy v areálu jsou většinou jabloně-Mariánský strom. V aleji od parkoviště jde o okrasné a na svahu za kaplí jsou normální jabloně odrůdy Johana. Slavnostní svěcení proběhlo 8.5.2024. Stavbu vysvětil otec biskup Pavel Konzbul a daroval novému kostelu ostatky sv. Jana Nepomuckého a také sv. Václava. Ty jsou uloženy v oltáři. V zápisu o svěcení se uvádí že jde o filiální kostel s povinností konat minimálně 2 bohoslužby za měsíc. Okna kaple v noci svítí a symbolizují slzy Panny Marie. Jejich počet je náhodný, 55. Fasáda má podklad z modřínových prken a na nich jsou svisle umístěný latě z cedru. Po letech by podklad měl ztmavnout a cedr by měl být stříbrný až bílý. Po vstupu do kaple nás zaujme kruh ze sedmi trámů stoupající nahoru- sedm bolestí Panny Marie nás zvedá k nebi. Od nebeského světla klesáme dolů k obrovskému kříži z trámů a dále dole až zakotvíme u záře Svatostánku. Kamenná zeď za ním, jako by nás brala do náruče.Jsme zde, pro což jsme do chrámu vstoupili- na setkání s Kristem. Kamenná zeď a trámy nad hlavou nás chrání. Nic nás neruší. Je přítomna pouze socha matky Kristovy, jediný doplněk. Jednoduchost prostoru je největší předností pro setkání s Bohem. Dne 6.6.2026 byl v Brně vysvěce za blahoslaveného kněz Václav Drbola. Jeho přímý předek žil v letech 1735-1750 v Nesvačilce. Jeho ostatky budou součástí našeho oltáře. červen 2026 Vít Lízal st.

Paní premiérova v Nesvačilce.

Během výstavby kaple jsem měl na starosti provázení návštěvníků. Po jejím vysvěcení vzrostl zájem o prohlídky, a proto jsem stanovil návštěvní hodiny na sváteční dny od 14 do 16 hodin. Jiný termín lze domluvit na telefonním čísle 774 629 772. Každý návštěvník je pro mě nesmírně důležitý, ale obzvlášť mě potěšilo, když jsem se dozvěděl, že se můj výklad zalíbil i manželce premiéra České republiky. Do kaple ji přivedla dcera mého přítele Antonína Mrkvice, která stála vlevo v zelené sukni, vedle ní byla manželka premiéra. Neznal jsem ji, až druhý den mi zavolal stavitel David Šebesta, že se paní Janě můj výklad líbil – znají se, protože David pro ně pracoval.

VL

LONT a umělá inteligence.

Zadal jsem umělé inteligenci upravit můj příspěvek o Maryše z roku 2016. Vybral jsem pouze tu část o její předchůdkyni, o Anně Lízalové, jenž byla první manželkou Felixe Turka alis Vávry. https://lontnesva.blogspot.com/2016/ Zde je výsledk úvahy AI: Anna Urbanová, rozená Lízalová, se svým osudem řadí mezi ženy, jejichž životy a rozhodnutí byly neoddělitelně spjaty s rodovými gruntovními majetky, zásadami tehdejší společnosti a tradicemi venkovského českého prostředí. Příběh jejího života a života rodu Urbanů na gruntu č. 39 v Nesvačilce odkrývá nejen osobní tragédie a dramatické události, ale i hlubší historické souvislosti. Dětství a původ Anny Lízalové Anna Lízalová se narodila 6. května 1854 v Nesvačilce jako jedno z celkem sedmi dětí. Její otec pocházel z domů č. 10, avšak ještě před svatbou pro něj jeho otec zakoupil hospodářství č. 11. Anna byla neteří autora těchto záznamů, což dává jejímu příběhu i osobní rozměr. Rod Lízalů se svou velikostí hospodářství řadil mezi čtvrtlánové statky, zatímco Urbanů grunt č. 39 byl celolánem, což ho činilo značně významnějším. Přechod Anny z menšího statku na takový majetek je tématem, které mohlo být ovlivněno nejen zájmem mladých lidí, ale i tlaky z okolí, včetně možné role rodinných dohazovačů. Sňatek s Francem Urbanem Franc Urban, dědic gruntu č. 39, se narodil v roce 1848 a byl posledním přežívající synem rodu Urbanů. Po smrti otce Tobiase Urbana na choleru v roce 1855 a matčinu opětovnému sňatku se Franc postupně stal důležitou postavou hospodářství. Anna a Franc se vzali 3. června 1870, kdy nevěstě bylo teprve 16 let. Věk mladé nevěsty a dobře připravený sňatek naznačují, že vztah mohl být ovlivněn nejen vzájemnými sympatiemi, ale také hospodářskými zájmy a možnou zprostředkující rolí tety Magdaleny Poláčkové. Sňatek spojil dvě rodiny, jejichž vazby byly zásadní nejen pro udržení majetku, ale i pro společenský status v rámci vesnice. Tragédie rodiny Urbanů Po svatbě začali mladí manželé hospodařit na gruntu č. 39, avšak život jim nepřál dlouhé štěstí. Dcera Marie, narozená v srpnu 1872, zemřela ještě téhož roku. Syn Pavel, narozený v červenci 1877, zemřel o půl roku později, na jaře 1878. Mezitím podlehl na podzim 1877 choleře i Franc Urban ve věku pouhých 29 let. Osudy Urbanů na gruntu č. 39 se tímto uzavřely. Anna Urbanová zůstala ve 24 letech vdovou, sama na velkém hospodářství s 14 hektary polností. Na její situaci měla vliv i přítomnost tchyně a nevlastního tchána, který byl současně její strýc. Historické souvislosti a literární odraz Příběh Anny Urbanové a gruntu č. 39 lze v mnoha ohledech porovnat s dramatem Maryša bratří Mrštíků. I když zde dochází k inverzi rolí, kdy mladší ženich uzavírá sňatek se starší ženou (v případě sňatku matky France), nebo kdy mladá nevěsta vstupuje do sňatku zájmově výhodného, člověk cítí podobné napětí mezi majetkem, láskou a osudem. Vědomí těchto skutečností přináší hlubší pochopení tématu dramat, která reflektují vesnický život 19. století. Epilog Urbani hospodařili na gruntu č. 39 po děvet generací, přes 200 let. Jejich osud byl zpečetěn cholerou, nepříznivými podmínkami a tragickými úmrtími dětí. Tento příběh je připomínkou křehkosti lidské existence a nevyhnutelnosti změn, které život přinášel.

V první Knize Poutníků Kaple Panny Marie Bilestné v Nesvačilce jsou zápisy osob z těchto míst: Brno Statice Moravany Habrovany Lískovec u Bystřice nad Pernštejnem Nové Město na Moravě Třešť Brno-Líšeň Nové Veselí Ústí nad Labem Šlapanice Ochoz u Brna Lužice Hrotovice Domašov nad Bystřicí Vyškov Brno-Chrlice Brno-Bystrc Myjava SK Kobylnice Koryčany Šitbořice Domaželice Mutěnice Jirny Stavěšice Karlovy Vary Hostěnice Újezd u Brna Plzeň Kamenice nad Lipou Třebíč Dolní Benešov Brno-Černá Pole Praha Brno-Jundrov Pitín Rajhrad Ostrov u Macochy Telnice Nosislav Rajhradice Ostrava Wien A Rousínov Šaratice Ivančice Měnín Prostějov Blansko Pardubice Bořitov Blažovice Sokolnice Vranov u Brna Židlochovice Olší u Tišnova Doubravník Boskovice Tachlovice Nesvačilka Žatčany Krásensko Prostějov Šenov u Ostravy Pardubice Litoměřice Drnovice Milonice Koválovice Hodonice Dobšice Červenka Opava Praha Hošťálkovice Dobrá u Frýdku-Místku Opatovice u Rajhradu Čejč Hodov Uherčice u Hustopečí CNN Prima

Návrhy nové kaple

Realizaci stávající kaple předcházelo několik návrhů. Zde jsou dva. První je amaterský pokus Jaroslava Klanice jenž reaguje na nápad Josefa a Jana st. Husáka ke stávající zvonici (kapličce) před domem č.7 přistavit prostor s oltářem a několika lavicemi. Další nápad umístnil kapli vedle požární zbrojnice, směrem k chodníku na Louka. Tam se počítalo i s využitím nepoužívané požárnické věže na navěž kaple. (Dnes je tam pomník obětem válek.)

Druhý návrh je již profesionální a umístňuje stavbu před obecní úřad. Z nákresu je jasné že by to nebyla nejšťastnější volba, nedostatek prostoru je tam evidentní. Z tohoto prostoru se uvažování přeneslo do prostoru pod dnešní kaplí až se dospělo k nynější poloze. Díky tehdejšímu starostovi Milanu Vrbovi máme kapli zdaleka viditelnou s krásnou parkovou úpravou jenž by jinde nebyla možná.

Jeden z nápadů navrhoval přestavět na kapli stávající požární zbrojnici a tu postavit novou v lokalitě "Pod kopci". Pan Klanica starší mi sdělil zajímavou informaci z časů kdy byla zalořena ona vkladní knížka s penězi na stavbu kaple. Hovoří o tom, že pan František Husák 1886-1955 z čísla 7 zakoupil pozemek u silnice na Moutnice v trati "Ostrovy", jenž hodlal věnovat na stavbu kaple. Je to nyní oplocený pozemek oproti kamenému kříži. Na dohled stávajícímu umístnění . Takže důkaz že svět se točí v kruhu a myšlenka kaple za vsí není zcela nová.

Paní fotografka z Újezda

První pohřeb v naší kapli. Pohřební služba ještě nemá název kaple "zažitý", proto asi ta chyba. VL

Nesvačilský příkop 2024

Nesvačilský příkop Struktura nazývaná nesvačilský příkop představuje hluboké údolí, které se období druhohor táhlo se od Brna k Hodonínu. Bylo vyhloubeno vodním tokem a jeho stěny byly příkré, dosahovaly výšky až 1500 m. Horniny prvohor (devon a karbon) a sedimentární výplň vzniklá v druhohorách (jura) byla ve středu příkopu částečně nebo úplně vyerodována. V třetihorách po zvýšení hladiny moře a vrásnění alpako–karpatské soustavy byl příkop zaplaven mořem a byl postupně vyplněn staršími sedimenty třetihor (paleocén – eocén) a sedimenty zarovnaly všechny nerovnosti tehdejšího terénu. Hlubokomořské sedimenty byly spojené s podmořskými kanály a vějíři turbiditních (kalových) proudů. Ve středních třetihorách (štýrská fáze alpinského orogenu) bylo území překryto přesunutými karaptskými příkrovy – cca 1000 až 1500 m mocnou ždánickým příkrovem.

https://muzeumropy.cz/prameny-solanky-a-sirovodikove-vody/ Omlouvám se všem, za tvrzení o hloubce až 11 000 metrů (samotnému se mi to zdálo obrovské číslo). VL