Husák z Nesvačilky v Buchewaldu.

Po delším čase přidávám docela zajímavý doklad. Snad jediným z Nesvačilky kdo okusil dobrotu nacistických koncentračních táborů II. světové války, byl Josef Husák z čísla 19. Bratr mého pradědečka Rudofa Husáka a otec 4 dětí pravděpodobně nebyl zcela duševně zdráv. Před válkou byl zbaven svéprávnosti a nemohl volit Opustil rosinu a neznámo jak skončil v Buchenwaldu. Zemřel těsně před koncem války při přesunech vězňů.

Adresa kde lze hledat : https://collections.arolsen-archives.org/en/search/people/6131516?p=1&s_lastName=asc

Partnerské JZD Jiřín

Letos to bude 50 roků co jsem poprvé řídil sklízecí kombajn na žňové brigádě. Byla to slavná Ruská SK 4. Po žních u nás se jelo oplácet pomoc do Jiřína u Jihlavy. Po hlavní silnici i s nasazenou lištou. Pouze výložník zrna se odmontoval. Cesta trvala celý den. Kolegou mi byl Laďa Husák st.. První taková výpomoc se konala v roce 1969. Oplácet pomoc jezdil Laďa Husák a s ním první dva roky jel Jirka Lízal, druhý já a další dva roky Mirek Lízal. Sloučením JZD Nesvačilka, v roce 1974, pomoc Jiřínu skončila. Narazil jsem na zajímavé souvislosti. Paní Kameníková pochází z Radostína nad Oslavou kde má své kořeny rod Juráků. Jeho geny má velká část esvačilských Husáků a Hrouzků. JZD v Jiříně totálně zkolabovalo a nyní na polích pase skot pár soukromníků, ale většinu polí obdělává společnost jenž patří stejné osobě jenž hospodaří i u nás - Slaviši Zaričovi. Dnes jsme si udělali se ženou výlet do toho Jiřína. Jediným pamětníkem tam zůstal Jirka Kamaník, co k nám jezdíval lisovat slámu. Krásně jsme si zavzpomínali na časy kdy nás nic nebolelo.

Hala LONT

Zdá se ženázev mého blogu se za roky jeho působení vžil: https://zpravyzmoravy.cz/moutnice-predbehly-brno-vznika-tam-hokejova-lont-hala/?fbclid=IwAR3xLLc3aui6ZW3I5Ln61fZhvZsIlLbgIZaJAwabF-PPkSrQrGeWemuw3Z8#.YIrmiaLEDdI.facebook

Domin

Jistě nejznámějším občanem obce v druhé polovině 20. století byl Stanislav Husák zvaný Domin. Do zdejší obce vůbec nezapadal. Byl to muž uměleckého ducha , jenž byl cizí zdejším sedlákům. Maloval obrazy, fotil, ale hlavně byl muzikant. V 50. až 80. létech století 20. učinkoval v okolních obcích na svatbách, hodech, ostatcích či posezení ve sklípku. Populární byl díky svému "Kombajnu". To byla soustava hudebních nástrojů,jimiž byl obklopen, a na něž během produkce hrál současně. Jak ten orchestr vypadal vidíte na fotografiích. Snímky se ke mě dostali přez Miloslava Husáka z Křenovoc a Josefa Sedláčka z Těšan. Právě z Těšanských hodů 1975 pochází ony fotky. Povšimněte si plastového umyvadla na židli v popředí, šlo o ozvučnou skříň pro reproduktor jenž na něm položen. Jeho vynález jenž byl podoben jeho nápadu nechat dům obrůst pnoucími fazolemi aby jej nemusel líčit vápnem.

VL

Zádruha

Snímek doby první republiky. Je na něm sklad u nádraží Sokolnice. Snímek je focen od budovy bývalé Šaratice. Dnes sklad neexistuje. Loni byl zbourán. Do skladu vozili naši sedláci svoji úrodu. Na kolejích stojící muž je můj děda Jan Lízal jenž tam pracoval. VL

Pavel Kocurek

Z Finska???

Již 10 roků vím, že nejstarší zmínka o mém předkovi je z Měnína. Je tam zapsán Zacharias Lüsol jako držitel pololánu v roce 1656. Ve zbytcích první Blučinské matriky je již psán rásně česky Lízal. Celé roky se snažím rodokmen posunou dále do historie a zatím bez úspěchu. Letos jsem "vytáhnul kanon velkého kalibru", předplatil jsem si americké genealogické stránky My Heritage. Je tam spousta zajímavých údajů, jenže to bude asi chtít se naučit využít všechny možnosti jenž tato skupina nabízí. Nalezl jsem tam i dalšího Zachariase. Nepíše se, stejně jako ten první, Lízal ale Lazal. To není zase tak nepodobné. I rok narození 1717 by "ušel" ale narodil se strašně daleko. Ještě 400 km za Petrohradem. Objevil jsem jej díky vyhledávání My Heritage ve Finském seznamu sčítání lidu a nebiřmovaných osob.. Toto, dnes Ruské území, patřilo Finskudo roku 1945.

Docela mne tento nález překvapil. Jak se říká: "a teď babo raď". Zatím jsem to nepřidal, ale "mám to v rukávu" ihned vedle dalšího kandidáta na předka Hawla Lízala, sedláka z Krhova u Hrotovic. Ten je také uveden v Lánovém rejstříku že opustil pololán. Teoreticky mohl přejít do Měnína a přenechat jej mladšímu Zachariasovi. Pro tuto verzi svědčí i moje DNA jenž má kořen u někoho kdo má také kořeny v Krhově. Bohužel rok se jej bez úspěchu snažím kontaktovat. Nezoufám. Genealogie je běh na velice dlouhou trať. Oběvil jsem kořeny zdejších Husáků, Handlů či Kolaříků a snad se dostane i na nás. VL

Bartholomeus Drška

Nedávno jsem při genealogickém pátrání udělal objev jenž jsem mohl uplatnit při průvodcování na výstavě o bitvě u Slavkova. Jeden můj předek bojoval v této bitvě. Vše je však relativní. Nejde o předka z hlavní línie, ale o o prapradědečka mého dědy z matčiné strany. Jedna z jeho prababiček měla otce Bartholoměje Dršku z Borkovan. Ten sloužil jako pěšák v 29. regimentu zvaném Lindenau. Tato jednotka byla v bitvě součástí 4. kolony. Bojovala v samotném počátku a středu bitvy na Starých Vinohradech nad obcemi Hostěrádky-Rešov a Zbýšov. Právě do tohoto prostoru vedl začátek útoku Napoleon své jednotky. Jednotky rakouské armády kladli odpor asi hodinu. Jsem přesvědčen že můj předek patřil mezi ty jenž "vzali nohy na ramena" a rychle se z bojiště vytratili. Armádní zdroje uvádějí, že většina rakouských vojáků se slovanským příjmením opustila bojiště. Asi, na rozdíl od velitelů poznali, že protivník je vojensky daleko převyšuje. Jinak by asi nebyl mým předkem, ale jedním ze 30000 co u Slakova zmizeli. Takže bojoval i nebojoval a tím si zachránil život. To bylo roku 1805. Roku 1808, kdy Bartolomějovi bylo již 39 roků, si bere v Těšanech Marinu Dosoudilovou (1777), vdovu po Georgu Ostrovském, matku pěti jeho dětí. Tím získal i střechu nad hlavou v domě číslo 88. Jemu tato žena porodila dva kluky a dvě holky. Přežila pouhá Anna z níž pocházím. S Mariannou žil až do své smrti roku 1818. Dožil se tedy 49ti roků. Vdova se znovu, po třetí provdá za Antona Straku. A jak to šlo dále s Annou. Ta si vzala roku 1835 nesvačiláka Jana Klanicu. Spolu měli i Cecíliji. Ta si vzala Štěpána Husáka a to jsou rodiče mé prababičky Klementýny Husákové, matky mého dědy Jana Sedláčka.

Uniformy rakouské armády z roku 1805. Víte proč musel mít voják ve své torně školní křídu? VL