Bartholomeus Drška

Nedávno jsem při genealogickém pátrání udělal objev jenž jsem mohl uplatnit při průvodcování na výstavě o bitvě u Slavkova. Jeden můj předek bojoval v této bitvě. Vše je však relativní. Nejde o předka z hlavní línie, ale o o prapradědečka mého dědy z matčiné strany. Jedna z jeho prababiček měla otce Bartholoměje Dršku z Borkovan. Ten sloužil jako pěšák v 29. regimentu zvaném Lindenau. Tato jednotka byla v bitvě součástí 4. kolony. Bojovala v samotném počátku a středu bitvy na Starých Vinohradech nad obcemi Hostěrádky-Rešov a Zbýšov. Právě do tohoto prostoru vedl začátek útoku Napoleon své jednotky. Jednotky rakouské armády kladli odpor asi hodinu. Jsem přesvědčen že můj předek patřil mezi ty jenž "vzali nohy na ramena" a rychle se z bojiště vytratili. Armádní zdroje uvádějí, že většina rakouských vojáků se slovanským příjmením opustila bojiště. Asi, na rozdíl od velitelů poznali, že protivník je vojensky daleko převyšuje. Jinak by asi nebyl mým předkem, ale jedním ze 30000 co u Slakova zmizeli. Takže bojoval i nebojoval a tím si zachránil život. To bylo roku 1805. Roku 1808, kdy Bartolomějovi bylo již 39 roků, si bere v Těšanech Marinu Dosoudilovou (1777), vdovu po Georgu Ostrovském, matku pěti jeho dětí. Tím získal i střechu nad hlavou v domě číslo 88. Jemu tato žena porodila dva kluky a dvě holky. Přežila pouhá Anna z níž pocházím. S Mariannou žil až do své smrti roku 1818. Dožil se tedy 49ti roků. Vdova se znovu, po třetí provdá za Antona Straku. A jak to šlo dále s Annou. Ta si vzala roku 1835 nesvačiláka Jana Klanicu. Spolu měli i Cecíliji. Ta si vzala Štěpána Husáka a to jsou rodiče mé prababičky Klementýny Husákové, matky mého dědy Jana Sedláčka.

Uniformy rakouské armády z roku 1805. Víte proč musel mít voják ve své torně školní křídu? VL

Husáci v Nesvačilce

Husáci jsou dominantním příjmením v obci. Zvláště na přelomu 19. a 20. století obývali více jak polovinu domů. Dnes se jejich počet snížil, ale stále patří, spolu s Lízalama a Hrouzkama, ke třem nejpočetněším. Rozšířili se i do Moutnic.
              Jejich příběh zde začíná před rokem 1730 kdy přichází, asi do Těšan, starý mlynář Husák se dvěma syny. Oba budou zřejmě řezníci jelikož si vezmou manželky z řeznických rodů. Mlynáři a řezníci byli v oné době svobodná povolání a proto bylo možné že přišli až z Rovně u Chrudimy. Tam jsou Husáci do dnes.

         První se 22. února 1732 v Těšanech žení Joannes. Je mu 25 a bere si o dva roky mladší Cateřinu od místního řezníka Pěnicu. Z jeho třech manželských svazků je v matrikých 5 narozených dětí, ale žádná jejich svatba. Nenalezl jsem ani jeho úmrtí a tak je možné, že se odstěhoval.

         Já se budu více věnovat jeho bratrovi Francisovi (1743), jenž je zde zakladatelem rodu. Ožení se až ve věku 37 roků v Moutnicích s vdovou po hospodském a řezníkovi Schliseovi. Zajímavé že novomanželé byli postarší, ale první dítě zvládli za 5 měsíců po svatbě. V té době to normální nebylo.
V matrikách jsem nalezl 6 potomků, ale svatbu pouze u Francise. Ten si roku 1772 bere Marinu Veselou z Nesvačilky. Mají spolu syna Franciscuse a dvě dcery které se již narodí v Nesvačilce na č4.
 Franciscus (1773) se ožení s Rosalií Handlovou (neznámo kdy a kde) a spolu mají úctyhodných 14 dětí. To řadí Rosálii na 2. místo v počtu porodů v okolí. Svatbu jsem nalezl jen u tří dcer.
Barbara (1803) si bere roku 1833 místního Augustína Párala.
Marie Anna (1806) se vdává roku 1827 za Simona Lejsku z Moutnic.
Rosina (1809) si bere moutnického Martina Partiku.
U žádné z nich není pokračování do dnešní doby. Ani těch 14 dětí nestačilo na to, aby tato větev moutnických Husáků přežila do dnešní doby. Dnešní Husáci v Moutnicích všichni přišli z Nesvačilky.
       Druhou manželkou Franciscuse se roku 1777 stává Barbora Glocová. Jde o sestru těšanského učitele jenž se přiženil do Nesvačilky. Mají spolu v matrice 5 dětí. Ožení se Fabian (1782) a Maxmilian (1779).
Fabian žije v Nesvačilce na č.29 s Petronilou Jurákovou z Hostěrádek spolu 5 dětí. Elisabetha (1818)se provdá za Georga Fialu do Milešovic.
Syn Wenzl (1815) si roku 1835 bere Carolinu Petlákovu z Nesvačilky. Mají spolu 10 dětí z nichž 5 provdají.
Joseph (1848) si vezme místní Františku Žákovu a jejich potomkem je dnes zde paní Vlasta Vrbova i její matka Jana Hönigová.
Marianna (1836) se provdá za mistního Johana Horáka. Jejich posledními potomky zde byli Alena Hrdličková na č.51 a Ludmila Fialová.
Anna (1837) si bere Jana Ledbu z Těšan.
Amálie (1842) se provdá za Joannese Veselého z Nesvačilky. Jejím dnešním potomkem byl Karel Král a také paní Květa Lízalová. Více potomků má v Měníně po Floriánu Veselém. Všichni tam mají jiná příjmení.
Petronilla (1849) se provdá za zdejšího Františka Chmelaře. Dnes zde žijící potomci jsou zase paní Jana Hönigová s dcerou a také Helena Doležalová.
                             Francis (1743) se ještě ožení ve věku 71 roků si bere moutnickou vdovu Marianu Kovaříkovu 45 r.. To se psal rok 1814. Umírá v roce 1817.

                Největší vliv na počet Husáků v Nesvačilce měl Maxmilián  (1779)  On sám se ještě narodí v Těšanech, ale jeho nejmladší sestra Elisabet (1789-1805) již v Nesvačilce.

Roku 1803v Žatčanech se Max žení s Marií Annou Dohnálkovou ( toho času žijí Dohnálci pouze v Žatčanech). Za 10 roků mají 4 děti.

Nejstarší Franz (1803) s manželkou Annou Chmelařovou se nově nastěhují na č.5 a do dnešních časů se promítají jejich 4 synové do rodů: Sedláčků z čísla 9, to je moje rodina + Lubin Lízal, vMoutnicích rodina po Pavlu Sedláčkovi a soused jeho Zdeněk Hedrych, třeba také rodina Kocourkova z č.61, rodina po Servácovi Husákovi- Pavel zvaný Béďa, jeho strýc Vojta v Chrlicíh, rodina Sedláčků okolo Jany Bartákové, stejně tak Husáci od Aleny Hrdličkové co žila na č.51jenž dnes žijí v Sokolově, Blučně a Praze, Lída Doležalová z Louk,  zemřelí Vít a Josef Husákovi z Moutnic, stejně tak z Moutnic i Jan Husák-Armádník se sestrou, zemřelý Karel Husák z Moutnic a jeho bratr  Mirek v Nosislavi, v Těšanech jsou to bratři Jan a Pavel s rodinami a také Horáčkovi, u nás to byla i rodina Bertina Husáka, Květy Lízalové a jejího bratra zdeňka Husáka v Ujezdu, rodina po Vojtu Přerovském a také potomci po "Mokórovi", celá rodina Naděždy Krejčí, Vlaďky Matuškové, Jarmily Nádeníčkové, Laďa Husák z Louk a jeho bratránek Jiří Husák zvaný Kvasa, Jakub a Petr Hrouzkovi, Zdena Kiršova v Měníně, Jana Hönigová s rodinou, rodina Františka Husáka z Rozárie, také rosáhlý rod Lízalů po Jakubovi Lízalovi z čísla 11.

Po dceři Marii Anně (1807) se dostaneme až k Moutnickému starostovi Vymazalovi, jedno zda Antonínovi či Františkovi. Milanu Podlouckému z Moutnic

Barbora (1809) dala geny nesvačilským Podlouckým, to je dnes Milena Podloucká a její potomci, opětovně Vymazalovi z Moutnic, potomci Jiřího a Milana Hrouzků.

             Za 14 dnů po úmrtí Marie Anna Dohnálkové se Max (1779) žení podruhé s Magdalenou Haraštovou ze Žatčan. Z devíti dětí 4 provdají. Jediný syn Maxmilián (1811) s manželkou Mariannou Dohnálkovou z Nesvačilky se do dnešních časů promítli v rodinách: podnikatele Václava Husáka v Moutnicích, Jožky Husáka č.7v Nesvě a Jaromíra Čermáka v Moutnicích. 

          Vnučka Františka si bere  z Těšan Štěpána Horáka bratra známé Maryše.ale všechny děti jim umírají

     Dcera Caterina se provdá za Martinu Buchtu takže se projevuje ve všech rodech Buchtů v Nesvačilce ba i v Moutnicích, tímto sňatkem také č.4 přechází na rod Buchtů, také potomci řezníka Karla Hrouzka st. patří také do Husáků.

Dcera Anna se provdá za Sýkoru z Těšan a tam nedávno zemřel poslední příbuzný René Sýkora.

Selský příběh

Příběh začneme ve druhé polovině 18. století. Většina obyvatel se živila zemědělství a proto náš příběh bude právě o něm. Způsob obživy určoval každodenní život na vesnici.
Znaven neštěstím z úmrtí již čtvrtého dítěte odchází Joannes Lízal z rodných Nikolčic do nedaleleké nové vesnice Nesvačilka. No, nové. Ona tam stojí již 50 roků, ale vzhledem k okolním vsím je to nic.
Proč právě tam je otázkou jenž nelze jasně odpovědět. V prvé řadě se tam nacházela vhodná partnerka pro vdovce s jedním dítětem. Jak se o ní dověděl?
Ony Nikolčice jsou dost svázány se Šitbořicemi, ty zase s Moutnicemi a ty jsou vedle Nesvačilky. Jistě se všeobecně sledovalo kdo je vhodný ke sňatku, jelikož nešlo v té době žít sám a pracovat na hospodářství. Dům musel mít hospodyni.

           Joannes se přiženil na hospodářství jen za pár roků dostane číslo popisné 20. Tam hospodařil 15 roků Václav Ježek z Otnic. Manželkou mu byla Rosina rozená Holoubková a právě tu si bere náš Joannes. Je jí již 45, jemu 33 a přesto ji brzy po svatbě přivede do jiného stavu. Porod, ale matka 4 dětí nepřežije.
Podruhé zůstává Joannes sám se svojí dcerou. Za dva měsíce je další veselka. Nevěstou je mladá Maria Anna Chmelařová z Nesvačilky. Její otec do vsi přišel před 15ti lety. Marianna je na vdávání a tak otec neváhá se svatbou, protže doma jsou další čtyři sourozenci.
Za 26 roků manželství porodí 15 dětí. Joannes měl celkem tedy 19 dětí.Dělám rodokmeny 5 roků a nenašel jsem plodější ženu. Za 40 roků ji napodobí další moje prababička Sedláčková, jenž svému Šimonovi dá 14 dětí.
Podařilo se zdokladovat pouze 5 sňatků dětí Joannese a  Marie Anny.
S rodiči na gruntě zůstává druhý v pořadí Martin. Starší František se 17nácti ožení se stejně starou Annou Horáčkovou ze vsi. Možná chtěl uniknou z domu plného dětí.  Gruntovní knize obce z roku 1793 je zapsán jako stavitel domů na číslech 27 a 31. Jedním ze čtyř, kteří knihu podepsali, byl i František. Oatatní tam mají 3 křížky.První žena umírá již v roce 1878. Podruhé se ožení roku 1791 se dcerou bývalého ovčáka. S Catherine Truhlářovou z č.13 mají 10 dětí ale díky Napoleonským válkám se dospělosti dožijí pouze dvě. Dalo by se parafrázovat, že zůstalo pouze to nejlepší.
Joanes Lízal (1798-1868) přesune rodinu na č.10 ze kterého odejde až můj otec.                           Stane se starostou a také zakoupí i sousední dům č.11.
Anna Lízalová (1800-1836) se provdá do Těšan za Hieronimuse Vahalu, celoláníka z čísla 17. Za svůj , nedlouhý život mu porodí 8 dětí.

pokračováí později

VL

První obyvatelé na č.11 byli z Holubic

Nedávno se mi podařil pěkný genealogicko historický úlovek.
Našel jsem zápis narození Rozyny Možné z Holubic. Jejími rodiči byli Georg Možný a jeho žena Juliana.

Díky tomuto zápisu víme, že první obyvatelé Nesvačilky na čísle domu 11 byli z Holubic.

Lízal Vít

Počátky Husáků v Nesvačilce

Konec 19. a počátek 20. století byl v obci ve znamení dominance příjmení Husáka přitom na začátku 19. století zde byla pouhá jedna rodina na č.4.
To v roce 1772 si Francis Husák z Těšan bere za manželku Marinu Veselou z č.2. Sám je synem Franciscuse Coroluse narozeného mlynáři Hendrichusovi Husákovi v Chrudimi u Pardubic.
Jeho bratr Joannes Wenceslaw se oženil v Těšanech, kde však nezanechal trvalou genetickou stopu.
Husáci tam žili v domku č.34 vedle kovárny.
Francis se po svatbě vrátil do Těšan kde se jim narodil (1777) syn Franciscus jenž si později vezme v Moutnicích Rosinu Handlovu a na tři generace tam bude rod Husáků.
Druhé dítě, dcera Maria Anna se jim narodila v Nesvačilce na č.4, ale třetí Veronica se narodí opět v Těšanech.
V roce 1777 se Francis žení v Těšanech po druhé a bere si sousedku Barboru Glocovu, sestru místního učitele. Tam se jim narodí tři děti:
1777- Joannes
1779-Maxmilián
1782-Fabián
Poslední dítě Elisabetha se již narodí opět v Nesvačilce, roku 1786.
Je možné že před jejím narození Francis zakoupil hospodářství č.4, protože v přehledu z roku 1793 je uveden jako jeho držitel.
Již víme že jeden syn skončí v Moutnicích a další dva, Max bude žít v Nesvačilce.  Fabián v Těšanech, ale jeho syn se ožení do Nesvačilky na č.29. Dnes žijí jejich potomci pod příjmením Honigová a Vrbová v Nesvačilce, Dufkovi v Žabčicích, Jedličková v Blučině a Sedláčci v Těšanech.

Daleko nejdůležitějším byl Max. Ten se oženil roku 1803 s Marií Dohnálkovou ze Žatčan a po její smrti roku 1810 s Magdalenou Haraštovou, též ze Žatčan. Z každého manželství ožení jednoho syna a tito dva muži budou mít v 19. století 24 mužských potomků jenž přivedou na svět další Husáky.

je pouze minimum původních obyvatel kteří nemají gen Husáků:
Šmídovi, Poláčkovi, Přerovský Zdeněk, Fejerovi ? a Vaškovi. (bez záruky)!


VL
7.3.2019

Historie našeho domova

Ne každý novomanželský pár má to štěstí, že svatební noc stráví v novém domově. Nám se to podařilo. Vzpomínám na tu ukrutně studenou postel, on totiž za okny padal sníh s deštěm. Bylo 16.10.1976 a v domě se netopilo.
Tento domov nám začali připravovat děda a babička Sedláčkovi koupí starého domku po Rajmuntovi Doležalovi. Po jeho smrti v roce 1967 jej zdědila jeho dcera Marie, provdaná Svobodová z Brna.
Šedesátá léta byly v Nesvačilce velice úspěšná pro členy JZD. Družstvo bylo zdrojem peněz pro jeho členy a tak bylo třeba přemýšlet o investicích. Kupovali se auta, na vesnici neznámý nábytek obývacího pokoje a začalo se hromadně stavět či opravovat domy
Po převodu domu se dědeček a babička přestěhovali z výměnku domu č.16 na svůj dům č.33.

V domě byly tři místnosti. Jedna místnost byla vlevo od vstupních dveří, Vpravo byla kuchyň a za ní pokoj s krásným malovaným dřevěným stropem. Na konci vstupní chodby byla pec na pečení chleba zasahující do kuchyně, kde k ní přiléhala kachlová kamna. Hloubka domu byla poloviční než dům dnešní a tak pumpa na studni jenž kdysi byla uprostřed dvora je nyní těsně u dveří na verandu.
Dům měl okna pouze do ulice a vlastní rozvržení domu je stejné jako u toho dnešního. Od čísla 27 bylo okno, dveře okno, okno, okno a vrata.
 Ve dvoře od domu č.27 jej odělovala asi 2m vysoká zídka. Na druhé straně je jasně viditelné že to byla kdysi jedna parcela. Na hranicích s domem č.67 je řada rohů a odskoků provedených v roce 1880 při dělení parcely za Františka Hrouzka. Dvůr uzavíraly od zahrady chlévy , sklep a průchod do zahrady, jenž vlastně také zůstaly půdorysně zachovány i když slouží jako garáže. Nutností bylo i hnojiště jenž bylo umístněno oproti průjezdu na ulici. Byla to vlastně mělká jáma v jejím rohu stál zděný suchý záchod. Vlevo u sklepa byli ještě při zídce dva malé chlívky na prasata.

Historie domu se začíná psát při rozšiřování obce v roce 1793. Parcela na nejvyšším bodě obce připadla Šimonu Hrouzkovi z čísla 14.
Zde jsou podpisové tři křížky Šimona Hrouzka:

Byl synem Georga Hrouzka z Újezda u Brna co přišel do obce na číslo 14. Jeho matkou byla první ze tří manželek Catharina Březová co pocházela také z Újezda.

Simon se oženil s Annou asi v roce 1783, protože první dítě se jim narodilo v roce 1785 na č.14. Jelikož jeho otec byl velice plodný musel se starat o vlastní střechu nad hlavou. Je možné, že ten dům vypadal stejně jak jsem jej zachytil těsně před zbouráním.

Dům i polnosti byly podstoupeny roku 1810 nejstaršímu synovi Georgovi ihned po jeho svatbě s vdovou Barborou Beránkovou rozenou Svobodovou z č.18.

Z jejich čtyř dětí zdědil dům Simon narozený 1.8.1824. Ten se oženil s Franciscou Otavovou z č.32 (její synovec se stal prvním knězem z naší farnosti). Dům drželi až do roku 1880 kdy jej předali synovi Františkovi jenž jej rozdělil na dvě nestejné části a tak vniklo sousední číslo 67.

Z éry pobytu Hrouzků na č.33 je zjištění že spolu s prvním Simonem zde dožíval i jeho otec Georg. To byl velice plodný muž. Ještě v roce 1796, ve věku 62 roků, se oženil s 24 roků starou Veronikou Krčkovou (ta byla o 7 roků mladší než vlastník domu Simon Hrouzek) s níž zde zplodil 4 děti. Jedno z nich, Josepha, vstoupí do mého rodokmenu. tak je vlastně faktem, že nejsem zdaleka první z mého rodu na tomto domě.

 V roce 1900 je dům odstoupen Vincenci Královi. ten jej předá roku 1934 synovi Josefovi. ten se po válce v roce 1947 stěhuje na č.20 a dům koupí Rajmunt Doležal z čísla 57. 

Od roku 1972 jsou zde Lízali. 

Dům byl dostavěn v roce 1975.

Vít Lízal  26.12.2018

Truhlář z Nového Dvora

Pomalu, ale jistě pracuji na odhalování historie rodu. Jde o životy stovek lidí jenž tvořili moji spirálu genetického kódu. Jsou tam jména jenž mne ihned zaujala a mezi ně patřil i Mathias Truhlář. Jde o předka s příjmením jenž jsem dosud neznal a netušil jsem že jej mohu mít v rodokmenu. Široko, daleko, žádný Truhlář dnes, ani ve známé minulosti. V Nesvačilce po něm zůstalo pět manželek a 14 dětí. Pro mne je důležitá, jedenáctá v pořadí dětí, Catherina provdaná za Franciscuse Lízala.
Zjistil jsem že byl z váženého cechu ovčích hospodářů, jenž pásli ovce  po obcích a zajišťovali tak údržbu krajiny. Každý dobrý rychtář chtěl mít dobrého ovčáka a tak byli tito vážení a ctěni. Roznášeli také po kraji i novinky v hospodaření.
Až nyní jsem objevil že první zmínka o mých Truhlářích je v matrice Nikolčic. Jde o úmrtí Martina Truhláře jenž pásl již v roce 1726 v Nesvačilce a zřejmě na jeho popud se u nás usadil jeho syn Mathias.

24.3.1731 matrika č.3064 str.163

Lízal Vít

Francouzská příjmení?

Pro svoji brigádu jsem začal studovat bitvu u Slavkova a tak mne napadlo zjišťovat zda zde zůstali vojáci i po bitvě.
Proti předpokladům jsem však našel (zatím) pouze jediný zápis v matrice zemřelých ve Slavkově. Tam byl 20.ledna 1805 pohřben Johan Doloziere 23 roků starý z města Diepe:

Jinak prozatím žádný jiný oficiální zápis v matrikách okolních obcí.

Tvrzení "znalců"že zde vojáci po bitvě zůstali, o čemž prý svědčí francouzsky znějící příjmení jsou postavena pouze na jejich úsudcích a ne na faktech.
Musím se pousmát a dávám vám dva doklady z matriky obce Tvarožná:
V roce 1695 byl kmotrem u křtu Balthazar Galle z Tvarožné.

Thomasovi Audymu se v květnu 1701 narodil syn Joes.

Toto značí že mohou být i francouzského původu, ale zcela jistě ne po vojácích z bitvy u Slavkova

Maryša nebyla samotná

Při práci na rodokmenech mne neustále upoutává nerovný sňatek.
Dal jsem si trochu práce a spočítal, že v Těšanech od 16/101784 do svatby Maryše bylo 785 svateb.
Spočítal jsem i ty ve kterých byl věkový rozdíl mezi partnery více než 14 roků. Nepočítal svatby důchodců.
Napočítal jsem 69, z toho bylo 10 svateb kdy ženich byl mladší nevěsty.
Nejvyšší věkový rozdíl byl z roku1798, kdy si 31.května bral Franz Ondrůj slečnu Veroniku Přibylovu. Jemu bylo 52 a jí 21.

V opačném gardu si pacholek Stiepan Čermák bere vdovu po pololáníku Franzi Viktorinovi.
zajímavostí je že je to pouhý rok po předešlé rekordní svatbě. V matrice je dělí pouhá stránka:

Zde je rozdíl 38 roků, ale ten půllán asi stál za to.

Použil jsem zde fakta z Těšan, jelikož jsou známí příběhem Maryše. V každé další matrice je to však obdobné.

Matrika Rozařína dává trumf

Ženich je z Těšan a bydlí na obecním domku. Zase jde o stejné časové období!

No, nevím, co je moc, to je moc.

V matrice svateb v Nesvačilce je uvedeno 300 svateb od roku 1784 do roku 1873 (kde je uveden věk svatebčanů). 

Nerovných sňatků jsem napočítal 16, z toho byly 3 ženiši o dost mladší nevěsty.

nejvyšší věkový rozdíl byl u svatby:

1796  G.Hrouzek - Veronika Krčková  60-24 roků.

Ve skutečnosti bylo nevěstě 27 roků, tedy jejich  věkový rozdíl byl 33 roků. Měli spolu 4 děti.

V roce 1798 se jim narodila dcera Anna, ale ta po půlroce zemřela. Po té se pár přestěhoval na č.33 (kde dnes stojí náš dům). Zde žil u svého syna Simona. Georgova manželka byla o 17 roků mladší než jeho snacha. Tam se jim narodila dcera Josepha jenž jako svobodná matka, později, vstoupila do mého rodokmenu s dcerou Annou.

Poslední dítě zplodil Georg v roce 1806 ve věku 70 roků. Zemřel 3.10.1812 na č.44. Manželka Veronika jej následovala až 17.5.1835 na č.9.

V opačném gardu je svatba:

1838 F.Hrouzek - C.Glocová     21 - 37 roků

Ženich z této svatby byl vnukem Georga Hrouzka z předešlé "rekordní "svatby.

VL

Josef Stříž není pomníček

Tvorba rodokmenu není jednotvárné otáčení listů matrik. Velice často to nepomáhá (pouhé listování v matrikách). Člověk se dostane "do úzkých" a ne a ne se hnout kupředu. Není-li žádná poznámka odkud osoba přišla, či nejsou taková příjmení v okolních obcích, stává se z takové osoby "pomníček". Hodně takových pomníčků vniklo po zrušení nevolnictví 1.11.1781. Vznikaly a vznikají nadále.
          Pro mne představoval problém otec jedné prababičky. Její otec Josef Stříž se objevil v Těšanech a rodili se mu děti s Mariannou Rychlíkovou. Určitě byli sezdáni, ale zápis jsem nenašel. V okolí se takové příjmení nenašlo. Docela mne mrzelo, že právě v ženské linii mám takové "okno".
   Stačí však nápad. Ten se jmenoval familysearch. Do amerického vyhledávače osob jsem zadal Stříž a světe div se dalo mi to dva Josefy Stříže. Jednoho z Ratíškovic a druhého z Kořence u Boskovic.
Ten ratíškovský byla pouze náhoda a jeho úmrtím za rok po narození stopa skončila.
Zato ta druhá byla senzační. Perfektně vedené indexy matrik v Benešově a okolí mne dovedla až téměř do 16., století. Díky Mormonům z Ameriky jsem objasnil odkud Marianna Střížová vlastně pochází. Je to severovýchodně od Boskovic. Střížové tak byli často hospodští a řezníci.

Podařilo se mi odhalit i rodné příjmení matky Josefa. Ta se jmenovala Kostišinová a na jejím rodném domě se narodil i Josef Stříž.

11.11.2017

A vše je jinak. Včera jsem nalezl:

http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/2549/?strana=68

Jistý Josef Stříž se narodil v Divácích což je přece jen pravděpodobnější místo narození než ten Kořenec u Boskovic. Musím to důkladně prověřit.

No, jednoznačné to zase není. Nenašel jsem svatbu jeho manželek s ním. Je zajímavé, že je tam vždy uveden syn svobodné matky Josef Ledba, ale první manželka má v úmrtním zápisu uvedeného manžela Josefa Stříže. Je to zatím záhada, ale i tak je tato konstrukce ta pravá. Jedna z mateřských linií končí v Divácích, kde jsem strávil dva roky života na zámku.

VL

Důležitá poznámka

Velké poděkování šitbořskému písaři jenž napsal poznámku při zápisu svatby Jana Husáka. Bez onoho dodatku " z královského města Chrudimi", by pátrání po původu zdejšího rodu Husáků, bylo asi neúspěšné. Díky pane faráři (asi to psal farář).

http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/3352/?strana=185

Najdete to dole vpravo

Lízalka žebračka

Často se mne ptají, ti co pro ně dělám rodokmen, zda je tam nějaký šlechtic v jejich rodokmenu.
Já se na "takové štěstí" dívám zcela odlišně. Více si vážím rodů kde se nuzných pacholků a nádeníků stali pracovití lidé, úspěšně zařazení do společnosti. Mít v rodokmenu někoho kdo promrhal majetky (sám sebe nepovažuji za boháče) by mi přišlo spíše jako hanebné dědictví.
Při hledání jsem samozřejmě narážel na všechny vrstvy společnosti v rodokmenu. Vedle hospodářů na gruntu, purkmistry a starosty jsem nalezl i žebračku.
Musela by se narodit prvnímu známému Lízalovi a to Zachariášovi. Její úmrtí je uvedeno v matrice Nikolčic dne 19.2.1738.

Pouhý strohý zápis že zemřela Dorota Lízalka, žebračka, věk 70 roků.

Bylo-li to její vyvdané příjmení mohla by být manželkou jedině Pauluse Lízala, syna Zachariase a jeho druhé ženy Marianny. Jenže ten by byl o 17 starší. Ještě pádnější protiargumentem je to, že by mu porodila dítě ve věku 49 roků. To je dosti nereálné.  Dále by to předpokládalo nezájem manžela a vlastního syna Wenzla o její stáří. Ještě zde žili tři synové bratra Martina a asi i děti nevlastního bratra Tomáše. Toto je nesmyslná konstrukce.

Spíše se dá předpokládat že byla dcerou Zachariase a jeho první manželky Anny. To by se narodila v roce 1668 v Měníně. Doklad o tom nemám. Je tedy možné, že z různých, neznámých důvodů, zůstala v životě sama, mimo rodinu a zemřela jako žebračka. Často se stává, že lidé jenž jsou na sebe citově vázáni, umírají nedlouho za sebou. Tato Dorota zemřela pouhý měsíc po své švagrové Anně rozené Broskvové, manželce jejího bratra Martina. Byli pouhých 6 roků od sebe.

Doklad o tom, že v oněch časech nemohl člověk sám bez rodiny dobře existovat.

Vše se neustále mění a vyvíjí i tak neživá věda jako je genealogie. Našla se svatba Doroty Uhlířové a Thomase Lízala.

Jde o matriku Židlochovic kde jsou i svatby z Přísnotic. Datace je 31.1.1694.

V závěru roku 2017 jsem dostal od pana Nečase z Křepic informaci, že náš Josef Lízal není synem Martina, ale jeho bratra Thomase. Takže žebračka Dorota se stala mojí prababičkou.

VL

Po Slavkovu

Po bitvě u Slavkova byla naše země zdecimována, vyjedena a umírala hlady a na nemoci.
Zde je něco málo dokladů z matrik.
Výkaz úmrtí za měsíc:
               Slavkov                    Nesvačilka
rok 1802  leden 5                       0
                únor  11                      0
               březen 4                      0
               duben  5                      0
               květen 1                      1

rok 1806
              leden  17                      12
              únor    22                      11
              březen 23                       5
              duben  41                       5
              květen 18                       2
              červen 20                       2
V Nesvačilce zemřelo po bitvě 37 osob do konce června 1806. Z toho počtu bylo 31 dětí do 10 roků.
Průměrně v těch létech umíralo za půl roku 4-6 osob různého věku.

Výpis z matriky zemřelích v naší obci. Moji přímí příbuzní žili na č.10.

http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/4130/?strana=156

Přehled úmrtí ve vesnicích souvisejících s bitvou:

Křenovice            celý rok 1804: 16 osob         první půl rok 1806:   51osob 

Hrušky                10 osob                                               36 osob        

Prace                    20                                                          23              

Kobylnice             8                                                            23             

Jiříkovice              9                                                            26              

Telnice                   11                                                           26             

           Nesvačilka              1                                                            37      

Nejčastější příčinou úmrtí dětí do půl roku byl od prosince 1805 do konce roku 1806 v Nesvačilce psotník neboli božec (něm. Frais, Freisen atd.). Onemocnění projevující se křečemi spojené s bezvědomím, způsobené nedostatkem vápníku nebo hořčíku. Dříve však byly takto označovány jakékoliv křeče,  které vedly ke smrti dítěte. Dále se v tomto období u starších dětí objevuje jako příčina úmrtí Abzehrung (plicní tuberkulóza), Blattern (neštovice), Brustwassersucht (zánět pohrudnice), Fieber (horečka nebo zimnice) a Krämpfungen (křeče, psotník). Ve Slavkově se ve stejném období v matrice zemřelých u malých dětí objevují opět psotník,  Abzehrung (plicní tuberkulóza), Blattern (neštovice), ale také Masern (spalničky), Karthar (katar), Schwäche (vrozená slabost, nedonošenost), Nervenfieber (břišní tyfus), Krebs (rakovina), Darmentzündung(zánět pobřišnice, střevní zánět), Faulfieber (břišní tyfus), unzeitig (předčasné narození), ale i überfall (záchvat?) a Ünglückfall (nešťastná náhoda).                      

Autor příčin úmrtí  Václav Kolařík.

VL

Gruntovní kniha

Až v americkém Utahu jsem objevil stránky s gruntovní knihou obce Nesvačilka. Jde o "Josefínský katastr"

Zde je internetový odkaz na ony americké stránky:
https://familysearch.org/ark:/61903/3:1:3QS7-99CF-PZM4?mode=g&wc=QDLL-MNQ%3A210567101%2C209017002%2C210567102&cc=1918632

Najdete tam spoustu údajů, ale ne všechny České matriky. To Slováci mají matriky všechny umístněné právě na těchto stránkách

Na snímku je stránka kde jsou sepsáni noví nájemníci domů v Nesvačilce z roku 1793.

Docela mne potěšilo že jediný kdo se z nich uměl podepsat byl můj praděda Franc Lízal. Velice agilní syn prvního Lízala v obci. Předpokládám že ty dva domy mu tam "dohodil" jeho otec co by purkmistr aby měl obsazené všechny domy v obci.
Na č.27 žil v oné době Jacob Oprchal s manželkou Eleonorou ale dům nevlastnili. V roce 1797 koupil hospodářství Leopold Gloc jehož potomci tam žili až do 20. století.

VL

Nejstarší zápis

 Václav Kolařík mi zaslal tuto zprávu:

Přepis nejstaršího zápisu v Gruntovní knize dědiny Nesvačilky založené v roce 1717 (později přepsáno na 1715, viz příloha). Bohužel u tohoto zápisu nelze zatím určit, kterého z dnešních nesvačilských domů se týká. Nevěděl to ale asi už ani sestavovatel gruntovnice na začátku 18. století, protože zápis do knihy zařadil neorganicky před všechny ostatní, které již  lokalizovat lze.

 

Anno 1717

Léta Paně 1717 dne 29. září za rychtáře Vítka Oplatníka, purkmistra Jiříka Stehlíka a spoluradních stal se kup mezi Josefem Králíkem z jedný strany a Matějem Čermákem z druhej a to na ten a takový způsob totiž:

Koupil Matěj Čermák od Josefa Kralíka v dědině Nesvačilce živnost za 20 zl. rýnských hotových peněz však s takovu výjimku, aby jmenovaný Josef Králík při tejš živnosti seno, slámu a cokoliv se jinýho vynachází zanechal, naprotiv tomu Matěj Čermák sám pátý do zdejší J(eho) Knížecí Eminenci biskupskej olomouckej poddanosti se zavazuje a krom teho majíce on ještě 2 syny, jednoho ženatého a druhého svobodného, oba dva Expresse sobě tenž Matěj Čermák s této zdejší poddanosti zasvobodne vymínil. Stalo se v dědině Nesvačilce dne a léta ut Supra (jak bylo výše uvedeno).
Nadepsaný kup se od ouřadu hejtmanského panství Chrlického ve všech punktech na ten způsob ratificíruje, aby Matěj Čermák se svými dětmi budůcně do zdejší J(eho) K(nížecí) E(minenci) biskupskej olomouckej poddanosti naležel a v ní věrně a stálý zůstal
Jenž se stalo na Chrlicích dne 29. září 1720                       
                                                                                                          Andreas Popp vlastní rukou

Původní znak Nesvačilky

Jsem nadšen z výsledků pátrání o začátcích Nesvačilky od Václava Kolaříka z Brna. Jde o syna Václava Kolaříka z čísla 44, jenž se oženil do Brna.
Nedávno se Václavovi podařil "parádní kousek" a objevil původní-zakládající znak naší obce.
Zde je jeho email:

Mám pro Vás na stránky Lontu jednu nesvačilskou prvotinu. Jedná se o otisk nejstarší obecní pečeti z roku 1716, která je přilepena na papírové listině vydané v Olomouci 15. 7. 1722. Řeší se v ní vymezení a popis hranic mezi obcí Žatčany a Nesvačilka na panství Chrlice a obcí Těšany, náležející ke klášteru dominikánů u sv. Michala v Brně. Listinu pečetí konvent dominikánského kláštera, obec Těšany, chrlický hejtman Ondřej Popp, důchodní František Antonín Bayer, obec Žatčany, obec Nesvačilka a olomoucký biskup kardinál Schrattenbach. Nesvačilku zastupoval rychtář Jiřík Gysl, purkmistr Pavel Dušek a Michael Ondrášek s Martinem Sedláčkem.  

Nesvačilská pečeť nese opis: *PECET-D-EDINA-NE-SWAC(I)LKA-1716. Jako znak obce je v horním poli zobrazen pták vylétající z vegetace, v dolní poli pak radlice pluhu. Jedná se o tzv. slepou pečeť, kdy není pečetěno pomocí vosku, ale razidlo je otištěno na zvláštním kusu papíru, který je přilepen na listinu. Máme tedy před sebou nejen přímý doklad existence obecního pečetidla těsně po založení obce na konci roku 1715, ale především původní znak Nesvačilky, který se od toho dnešního podstatně liší.

Zdraví

Václav K.

Nahlédnul jsem do pubikace TĚŠANY od Rostislava Vermouzka a zjistil jsem že v inkriminované době obec Těšany na jednání asi zastupoval rychtář Johan Vrána a purkmistr Mathias Vahala.  Mathias je mým pradědečkem (xtým) z matčiné strany..
Zde musím provést opravu textu. Ta předešlá informace se váže k roku 1716, ale ona listina byla pečetěna a podepsaná až v roce 1722 kdy obec Těšany zastupoval purkmistr Ondřej Prokeš, rychtář Jan Vrána a konšelé Pavel Volek a Barton Blažek.

Velice se mi líbí provedení starého znaku obce a dal bych mu přednost před dnešním provedením s lilijí.
Co vy na to?

VL

První obyvatelé Nesvačilky

Práce Václava Kolaříka mladšího jenž představuje první nájemce domů v naší obci. Vypsáno z první gruntovní knihy Nesvačilky

č.1-Jiří Bílý
č.2- Bartoň Charvát
č.4-Jan Vitouch - prodal Pavlu Duškovi
č.5-Mikuláš Macák
č.6-Václa Parteka
č.7-Jan Novák   +17.4.1727
č.8-Martin Sedláček
č.9-Řehoř Horáček
č.10- Jiří Šnobl (Georg Schnobel)

č.11-Juliana Možná z Holubic
č.12-Kristián Jadeřábek
č.13-Jan Tihlařík
č.14-Ondřej Slezák
č.15-Jan Hrdlička
č.16-Magdalena Plotnicová
č.17-Michal Ondroušek
č.18-Pavel Kolařík
č.19-Jiří Grysl
č.20-Jiří Stehlík
č.21-Antonín Podal

To nebyli vlastníci, ale pouze nájemci domů a k nim náležejícím pozemků. Je třeba si uvědomit že do doby zakládání JZD se domy prodávali i s polnostmi, jako ucelená "výrobní jednotka".

VL

Joannes Kalvoda Otec zakladatel

Jako druhé pokřtěné (vůbec první dítě v Nesvačilce se narodilo mrtvé) je v matrice uvedena Marianna Kalvodová.
Přetěžko se o rodičích Joannesovi a Anně Kalvodových hledají informace. Je pravděpodobné, že Joannes pocházel ze Šlapanic, o Anně nemám tušení. Oběma bylo již přes 30 roků a je možné že byli vdovci a začínali nový život. Pravděpodobně jako Rozprýmovi brzy opuští Nesvačilka a žijí v Újezdě. Tam se jim narodí Mathaus o němž po narození matriky mlčí.  Magdalena úmírá záhy po narození. Poslední Bartholomeus je trochu hádankou. U něj pravděpodobně došlo ke změně příjmení na Kalivoda při zápisu sňatku s vdovou Agnes Pospěchovou. Matrikář asi měl trošku "guláš" v ve zdejších příjmeních jako Kalvoda, Kalenda, Kalivoda či Kalouda. Nenašel jsem narození Bartla Kalivody a již vůbec ne po Janovi. Kalivoda tam žil, ale to byl Josef. Všimněte si podtržení příjmení Kaliwoda, asi další matrikáři tušili "zradu" při zápisu sňatku.

http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/4541/?strana=171

Jako Kalivoda se jim narodil6.11.1756 syn Martin

http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/4541/?strana=70

Taktéž Kalivoda Liborius a to 23.7.1758

http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/4541/?strana=73

Jenže Ignatius se narodil jako Kalvoda 1.2.1762.
Stejný otec a pravděpodobně i matka (Agnes záměna na Agatha) a pokaždé stejní kmotrové , manželé Slezákovi

http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/4541/?strana=80

To již existuje v Újezdě také jiná větev Kalvodů, stejně tak jsou v té době i v Žatčanech.

 To je již na další vědeckou práci.

21.1.2017

VL

Paul Kolařík Otec zakladatel

Kolařík bylo tradiční Nesvačilské příjmení, ale již zde není. Z posledníh Kolaříků se stali Šimáčci a ti koncem minulého století neslavně zmizeli z obce.

První zmínku o Pavlovi máme z roku 1699, kdy se mu a jeho ženě Rozině narodila v Újezdě dcera Marie. Jestli to bylo jejich první dítě nebo ne, nevím. 16. 1. 1700 se jim narodil syn Fabián, který ale za čtyři dny zemřel. Už 11. 5. 1701 si vdovec Pavel bere Justinu Vítkovou, dceru zemřelého Jiříka Vítka ze Žatčan. Nikde ale ani zmínka o smrti Roziny, jeho předchozí ženy??? Z tohoto manželství se podle matrik nenarodilo žádné dítě, Justina zemřela v 32 letech 20. 2.1720. Je to první doklad v matrice o pobytu Pavla Kolaříka v Nesvačilce. Již za dva měsíce 24.4. 1720 si Pavel bere Kateřinu, dceru po zemřelém Janu Pekárkovi z Tuřan. Za svědky byly první Nesvačiláci Vavřinec Drábek a Václav Parteka. Manželé měli spolu další děti: Fabián (1721, Nesvačilka), Matouš - náš přímý předek (1722, Újezd), Marie (1725, Nesvačilka), Ferdinand (1728, Nesvačilka), Marie (1731, Újezd). Mezi lety 1728 a 1731 tedy Pavel odchází z Nesvačilky zpět do Újezda, kde také 3. 2. 1739 umírá. V matrice je údaj že ve věku 90 let, což je snad chyba zapisovatele (pravdě by odpovídalo spíše 60 let). Kolaříkovi bydleli v Újezdě na čísle 28. Vrací se do Nesvačilky až roku 1775. Tehdy těsně po svatbě odchází nejstarší syn Matouše Kolaříka z Újezda a vnuk Pavla Kolaříka Ondřej Kolařík do Nesvačilky, kde působí jako podruh (1775-1788, Nesvačilka 8 - takže i u Lízalů, 11 a 4). Od roku 1788 je už připomínán na svém novém domě čp. 26, kde roku 1822 umírá.

Autorem je Václav Kolařík mladší

Martin Rozprim Otec zakladatel

Rodiči prvního pokřtěného novorozence byli Martin Rozprim a Anna Martinásková.
Otcovo příjmení matrikář v Újezdě popletl na Losprim (záměna velkého L a R je možná velkou podobností, zvláště při špatném rukopisu). Zajímavé je, že v indexu narození je Losprim, ale v indexu svateb je Rosprim, psán stejným písmem, tedy i matrikářem.
  Martin se narodil v Chrlicích 9.10.1689. Rodiče Thomas a Magdalena jsou uvedeni u zápisu narození 4 dětí, více tam o nic není zmínka. Martin byl asi nejstarší.

http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/8435/?strana=81

matrika Chrlic s narozením Martina Rozprima

Manželkou Martina se stala 2.5.1712  Anna Martinásková z rodu pololáníků v Žatčanech. Zde je zápis v matrice Újezda u Brna

http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/4540/?strana=54 

Jejich pobyt v Nesvačilce byl asi krátká epizoda spojená s narozením syna Caspara, ten se stal prvním dítkem obce Nesvačilka. Byl to jejich druhý syn.  Prvorozený Thomas a stejně tak Valentin, Martin a Jiří se narodili opět v Žatčanech.
Dospělosti se dožil asi pouze Valentin jenž se 10.9.1742 oženil  v Žatčanech s Justinou Ondrůškovou.Ti měli spolu 5 dětí.
Martin junior a Jiří zemřeli brzy po narození.
21.1.2017 doplňující informace: roku 1724 se jim narodil syn Antonius jenž se s v dospělosti oženil s Elisabeth Chrastinovou, měli spolu 6 dětí a jejich potomci dnes žijív Brně.
O Casparovi jsem nenašel další zápis. Je možné, že se oženil mimo farnost Újezd, nebo nebylo zaznamenáno jeho úmrtí. Možné je i to že zmizel v armádě.
Může se také stát, že časem narazím na zápis jenž objasní co se s ním stalo.
Takže působení Martina Rozprima v Nesvačilce bylo krátké a krom historického rekordu, prvního dítěte, nezanechalo výrazné stopy.

Přesto jemu věnuji samostatný článek v Lontu. Pro valnou většinu ostatních zakladatelů obce je ctí jen pouhé uvedení v seznamu prvních obyvatel.

VL