Ne každý novomanželský pár má to štěstí, že svatební noc stráví v novém domově. Nám se to podařilo. Vzpomínám na tu ukrutně studenou postel, on totiž za okny padal sníh s deštěm. Bylo 16.10.1976 a v domě se netopilo.
Tento domov nám začali připravovat děda a babička Sedláčkovi koupí starého domku po Rajmuntovi Doležalovi. Po jeho smrti v roce 1967 jej zdědila jeho dcera Marie, provdaná Svobodová z Brna.
Šedesátá léta byly v Nesvačilce velice úspěšná pro členy JZD. Družstvo bylo zdrojem peněz pro jeho členy a tak bylo třeba přemýšlet o investicích. Kupovali se auta, na vesnici neznámý nábytek obývacího pokoje a začalo se hromadně stavět či opravovat domy
Po převodu domu se dědeček a babička přestěhovali z výměnku domu č.16 na svůj dům č.33.
V domě byly tři místnosti. Jedna místnost byla vlevo od vstupních dveří, Vpravo byla kuchyň a za ní pokoj s krásným malovaným dřevěným stropem. Na konci vstupní chodby byla pec na pečení chleba zasahující do kuchyně, kde k ní přiléhala kachlová kamna. Hloubka domu byla poloviční než dům dnešní a tak pumpa na studni jenž kdysi byla uprostřed dvora je nyní těsně u dveří na verandu.
Dům měl okna pouze do ulice a vlastní rozvržení domu je stejné jako u toho dnešního. Od čísla 27 bylo okno, dveře okno, okno, okno a vrata.
Ve dvoře od domu č.27 jej odělovala asi 2m vysoká zídka. Na druhé straně je jasně viditelné že to byla kdysi jedna parcela. Na hranicích s domem č.67 je řada rohů a odskoků provedených v roce 1880 při dělení parcely za Františka Hrouzka. Dvůr uzavíraly od zahrady chlévy , sklep a průchod do zahrady, jenž vlastně také zůstaly půdorysně zachovány i když slouží jako garáže. Nutností bylo i hnojiště jenž bylo umístněno oproti průjezdu na ulici. Byla to vlastně mělká jáma v jejím rohu stál zděný suchý záchod. Vlevo u sklepa byli ještě při zídce dva malé chlívky na prasata.
Historie domu se začíná psát při rozšiřování obce v roce 1793. Parcela na nejvyšším bodě obce připadla Šimonu Hrouzkovi z čísla 14.
Zde jsou podpisové tři křížky Šimona Hrouzka:
Tento domov nám začali připravovat děda a babička Sedláčkovi koupí starého domku po Rajmuntovi Doležalovi. Po jeho smrti v roce 1967 jej zdědila jeho dcera Marie, provdaná Svobodová z Brna.
Šedesátá léta byly v Nesvačilce velice úspěšná pro členy JZD. Družstvo bylo zdrojem peněz pro jeho členy a tak bylo třeba přemýšlet o investicích. Kupovali se auta, na vesnici neznámý nábytek obývacího pokoje a začalo se hromadně stavět či opravovat domy
Po převodu domu se dědeček a babička přestěhovali z výměnku domu č.16 na svůj dům č.33.
V domě byly tři místnosti. Jedna místnost byla vlevo od vstupních dveří, Vpravo byla kuchyň a za ní pokoj s krásným malovaným dřevěným stropem. Na konci vstupní chodby byla pec na pečení chleba zasahující do kuchyně, kde k ní přiléhala kachlová kamna. Hloubka domu byla poloviční než dům dnešní a tak pumpa na studni jenž kdysi byla uprostřed dvora je nyní těsně u dveří na verandu.
Dům měl okna pouze do ulice a vlastní rozvržení domu je stejné jako u toho dnešního. Od čísla 27 bylo okno, dveře okno, okno, okno a vrata.
Ve dvoře od domu č.27 jej odělovala asi 2m vysoká zídka. Na druhé straně je jasně viditelné že to byla kdysi jedna parcela. Na hranicích s domem č.67 je řada rohů a odskoků provedených v roce 1880 při dělení parcely za Františka Hrouzka. Dvůr uzavíraly od zahrady chlévy , sklep a průchod do zahrady, jenž vlastně také zůstaly půdorysně zachovány i když slouží jako garáže. Nutností bylo i hnojiště jenž bylo umístněno oproti průjezdu na ulici. Byla to vlastně mělká jáma v jejím rohu stál zděný suchý záchod. Vlevo u sklepa byli ještě při zídce dva malé chlívky na prasata.
Historie domu se začíná psát při rozšiřování obce v roce 1793. Parcela na nejvyšším bodě obce připadla Šimonu Hrouzkovi z čísla 14.
Zde jsou podpisové tři křížky Šimona Hrouzka:
Byl synem Georga Hrouzka z Újezda u Brna co přišel do obce na číslo 14. Jeho matkou byla první ze tří manželek Catharina Březová co pocházela také z Újezda.
Simon se oženil s Annou asi v roce 1783, protože první dítě se jim narodilo v roce 1785 na č.14. Jelikož jeho otec byl velice plodný musel se starat o vlastní střechu nad hlavou. Je možné, že ten dům vypadal stejně jak jsem jej zachytil těsně před zbouráním.
Dům i polnosti byly podstoupeny roku 1810 nejstaršímu synovi Georgovi ihned po jeho svatbě s vdovou Barborou Beránkovou rozenou Svobodovou z č.18.
Z jejich čtyř dětí zdědil dům Simon narozený 1.8.1824. Ten se oženil s Franciscou Otavovou z č.32 (její synovec se stal prvním knězem z naší farnosti). Dům drželi až do roku 1880 kdy jej předali synovi Františkovi jenž jej rozdělil na dvě nestejné části a tak vniklo sousední číslo 67.
Z éry pobytu Hrouzků na č.33 je zjištění že spolu s prvním Simonem zde dožíval i jeho otec Georg. To byl velice plodný muž. Ještě v roce 1796, ve věku 62 roků, se oženil s 24 roků starou Veronikou Krčkovou (ta byla o 7 roků mladší než vlastník domu Simon Hrouzek) s níž zde zplodil 4 děti. Jedno z nich, Josepha, vstoupí do mého rodokmenu. tak je vlastně faktem, že nejsem zdaleka první z mého rodu na tomto domě.
V roce 1900 je dům odstoupen Vincenci Královi. ten jej předá roku 1934 synovi Josefovi. ten se po válce v roce 1947 stěhuje na č.20 a dům koupí Rajmunt Doležal z čísla 57.
Od roku 1972 jsou zde Lízali.
Dům byl dostavěn v roce 1975.
Vít Lízal 26.12.2018
