Bartholomeus Drška

Nedávno jsem při genealogickém pátrání udělal objev jenž jsem mohl uplatnit při průvodcování na výstavě o bitvě u Slavkova. Jeden můj předek bojoval v této bitvě. Vše je však relativní. Nejde o předka z hlavní línie, ale o o prapradědečka mého dědy z matčiné strany. Jedna z jeho prababiček měla otce Bartholoměje Dršku z Borkovan. Ten sloužil jako pěšák v 29. regimentu zvaném Lindenau. Tato jednotka byla v bitvě součástí 4. kolony. Bojovala v samotném počátku a středu bitvy na Starých Vinohradech nad obcemi Hostěrádky-Rešov a Zbýšov. Právě do tohoto prostoru vedl začátek útoku Napoleon své jednotky. Jednotky rakouské armády kladli odpor asi hodinu. Jsem přesvědčen že můj předek patřil mezi ty jenž "vzali nohy na ramena" a rychle se z bojiště vytratili. Armádní zdroje uvádějí, že většina rakouských vojáků se slovanským příjmením opustila bojiště. Asi, na rozdíl od velitelů poznali, že protivník je vojensky daleko převyšuje. Jinak by asi nebyl mým předkem, ale jedním ze 30000 co u Slakova zmizeli. Takže bojoval i nebojoval a tím si zachránil život. To bylo roku 1805. Roku 1808, kdy Bartolomějovi bylo již 39 roků, si bere v Těšanech Marinu Dosoudilovou (1777), vdovu po Georgu Ostrovském, matku pěti jeho dětí. Tím získal i střechu nad hlavou v domě číslo 88. Jemu tato žena porodila dva kluky a dvě holky. Přežila pouhá Anna z níž pocházím. S Mariannou žil až do své smrti roku 1818. Dožil se tedy 49ti roků. Vdova se znovu, po třetí provdá za Antona Straku. A jak to šlo dále s Annou. Ta si vzala roku 1835 nesvačiláka Jana Klanicu. Spolu měli i Cecíliji. Ta si vzala Štěpána Husáka a to jsou rodiče mé prababičky Klementýny Husákové, matky mého dědy Jana Sedláčka.

Uniformy rakouské armády z roku 1805. Víte proč musel mít voják ve své torně školní křídu? VL