LONT a umělá inteligence.

Zadal jsem umělé inteligenci upravit můj příspěvek o Maryše z roku 2016. Vybral jsem pouze tu část o její předchůdkyni, o Anně Lízalové, jenž byla první manželkou Felixe Turka alis Vávry. https://lontnesva.blogspot.com/2016/ Zde je výsledk úvahy AI: Anna Urbanová, rozená Lízalová, se svým osudem řadí mezi ženy, jejichž životy a rozhodnutí byly neoddělitelně spjaty s rodovými gruntovními majetky, zásadami tehdejší společnosti a tradicemi venkovského českého prostředí. Příběh jejího života a života rodu Urbanů na gruntu č. 39 v Nesvačilce odkrývá nejen osobní tragédie a dramatické události, ale i hlubší historické souvislosti. Dětství a původ Anny Lízalové Anna Lízalová se narodila 6. května 1854 v Nesvačilce jako jedno z celkem sedmi dětí. Její otec pocházel z domů č. 10, avšak ještě před svatbou pro něj jeho otec zakoupil hospodářství č. 11. Anna byla neteří autora těchto záznamů, což dává jejímu příběhu i osobní rozměr. Rod Lízalů se svou velikostí hospodářství řadil mezi čtvrtlánové statky, zatímco Urbanů grunt č. 39 byl celolánem, což ho činilo značně významnějším. Přechod Anny z menšího statku na takový majetek je tématem, které mohlo být ovlivněno nejen zájmem mladých lidí, ale i tlaky z okolí, včetně možné role rodinných dohazovačů. Sňatek s Francem Urbanem Franc Urban, dědic gruntu č. 39, se narodil v roce 1848 a byl posledním přežívající synem rodu Urbanů. Po smrti otce Tobiase Urbana na choleru v roce 1855 a matčinu opětovnému sňatku se Franc postupně stal důležitou postavou hospodářství. Anna a Franc se vzali 3. června 1870, kdy nevěstě bylo teprve 16 let. Věk mladé nevěsty a dobře připravený sňatek naznačují, že vztah mohl být ovlivněn nejen vzájemnými sympatiemi, ale také hospodářskými zájmy a možnou zprostředkující rolí tety Magdaleny Poláčkové. Sňatek spojil dvě rodiny, jejichž vazby byly zásadní nejen pro udržení majetku, ale i pro společenský status v rámci vesnice. Tragédie rodiny Urbanů Po svatbě začali mladí manželé hospodařit na gruntu č. 39, avšak život jim nepřál dlouhé štěstí. Dcera Marie, narozená v srpnu 1872, zemřela ještě téhož roku. Syn Pavel, narozený v červenci 1877, zemřel o půl roku později, na jaře 1878. Mezitím podlehl na podzim 1877 choleře i Franc Urban ve věku pouhých 29 let. Osudy Urbanů na gruntu č. 39 se tímto uzavřely. Anna Urbanová zůstala ve 24 letech vdovou, sama na velkém hospodářství s 14 hektary polností. Na její situaci měla vliv i přítomnost tchyně a nevlastního tchána, který byl současně její strýc. Historické souvislosti a literární odraz Příběh Anny Urbanové a gruntu č. 39 lze v mnoha ohledech porovnat s dramatem Maryša bratří Mrštíků. I když zde dochází k inverzi rolí, kdy mladší ženich uzavírá sňatek se starší ženou (v případě sňatku matky France), nebo kdy mladá nevěsta vstupuje do sňatku zájmově výhodného, člověk cítí podobné napětí mezi majetkem, láskou a osudem. Vědomí těchto skutečností přináší hlubší pochopení tématu dramat, která reflektují vesnický život 19. století. Epilog Urbani hospodařili na gruntu č. 39 po děvet generací, přes 200 let. Jejich osud byl zpečetěn cholerou, nepříznivými podmínkami a tragickými úmrtími dětí. Tento příběh je připomínkou křehkosti lidské existence a nevyhnutelnosti změn, které život přinášel.

V první Knize Poutníků Kaple Panny Marie Bilestné v Nesvačilce jsou zápisy osob z těchto míst: Brno Statice Moravany Habrovany Lískovec u Bystřice nad Pernštejnem Nové Město na Moravě Třešť Brno-Líšeň Nové Veselí Ústí nad Labem Šlapanice Ochoz u Brna Lužice Hrotovice Domašov nad Bystřicí Vyškov Brno-Chrlice Brno-Bystrc Myjava SK Kobylnice Koryčany Šitbořice Domaželice Mutěnice Jirny Stavěšice Karlovy Vary Hostěnice Újezd u Brna Plzeň Kamenice nad Lipou Třebíč Dolní Benešov Brno-Černá Pole Praha Brno-Jundrov Pitín Rajhrad Ostrov u Macochy Telnice Nosislav Rajhradice Ostrava Wien A Rousínov Šaratice Ivančice Měnín Prostějov Blansko Pardubice Bořitov Blažovice Sokolnice Vranov u Brna Židlochovice Olší u Tišnova Doubravník Boskovice Tachlovice Nesvačilka Žatčany Krásensko Prostějov Šenov u Ostravy Pardubice Litoměřice Drnovice Milonice Koválovice Hodonice Dobšice Červenka Opava Praha Hošťálkovice Dobrá u Frýdku-Místku Opatovice u Rajhradu Čejč Hodov Uherčice u Hustopečí CNN Prima

Návrhy nové kaple

Realizaci stávající kaple předcházelo několik návrhů. Zde jsou dva. První je amaterský pokus Jaroslava Klanice jenž reaguje na nápad Josefa a Jana st. Husáka ke stávající zvonici (kapličce) před domem č.7 přistavit prostor s oltářem a několika lavicemi. Další nápad umístnil kapli vedle požární zbrojnice, směrem k chodníku na Louka. Tam se počítalo i s využitím nepoužívané požárnické věže na navěž kaple. (Dnes je tam pomník obětem válek.)

Druhý návrh je již profesionální a umístňuje stavbu před obecní úřad. Z nákresu je jasné že by to nebyla nejšťastnější volba, nedostatek prostoru je tam evidentní. Z tohoto prostoru se uvažování přeneslo do prostoru pod dnešní kaplí až se dospělo k nynější poloze. Díky tehdejšímu starostovi Milanu Vrbovi máme kapli zdaleka viditelnou s krásnou parkovou úpravou jenž by jinde nebyla možná.

Jeden z nápadů navrhoval přestavět na kapli stávající požární zbrojnici a tu postavit novou v lokalitě "Pod kopci". Pan Klanica starší mi sdělil zajímavou informaci z časů kdy byla zalořena ona vkladní knížka s penězi na stavbu kaple. Hovoří o tom, že pan František Husák 1886-1955 z čísla 7 zakoupil pozemek u silnice na Moutnice v trati "Ostrovy", jenž hodlal věnovat na stavbu kaple. Je to nyní oplocený pozemek oproti kamenému kříži. Na dohled stávajícímu umístnění . Takže důkaz že svět se točí v kruhu a myšlenka kaple za vsí není zcela nová.

Paní fotografka z Újezda

První pohřeb v naší kapli. Pohřební služba ještě nemá název kaple "zažitý", proto asi ta chyba. VL

Nesvačilský příkop 2024

Nesvačilský příkop Struktura nazývaná nesvačilský příkop představuje hluboké údolí, které se období druhohor táhlo se od Brna k Hodonínu. Bylo vyhloubeno vodním tokem a jeho stěny byly příkré, dosahovaly výšky až 1500 m. Horniny prvohor (devon a karbon) a sedimentární výplň vzniklá v druhohorách (jura) byla ve středu příkopu částečně nebo úplně vyerodována. V třetihorách po zvýšení hladiny moře a vrásnění alpako–karpatské soustavy byl příkop zaplaven mořem a byl postupně vyplněn staršími sedimenty třetihor (paleocén – eocén) a sedimenty zarovnaly všechny nerovnosti tehdejšího terénu. Hlubokomořské sedimenty byly spojené s podmořskými kanály a vějíři turbiditních (kalových) proudů. Ve středních třetihorách (štýrská fáze alpinského orogenu) bylo území překryto přesunutými karaptskými příkrovy – cca 1000 až 1500 m mocnou ždánickým příkrovem.

https://muzeumropy.cz/prameny-solanky-a-sirovodikove-vody/ Omlouvám se všem, za tvrzení o hloubce až 11 000 metrů (samotnému se mi to zdálo obrovské číslo). VL

Nesvačilský příkop 2009

Zde je odkaz na původní příspěvek. https://lont.estranky.cz/clanky/historie/nesvacilsky-prikop.html https://lont.estranky.cz/clanky/historie/nesvacilsky-prikop.html

Legenda o kapli se tvoří.

Pomalu se dokončuje jedinečná kaple v obci s jedinečným názvem. Po malé zvoničce z 19. století je to první duchovní stavba v obci. Je v ní skryto i několik paradoxů a i jedna hádanka. Hned několik paradoxů je skryto již při přípravě stavby. Kaple se staví v obci kde víra není pro obyvatele na popředí zájmu. Kaple se staví z kamene který zde byl zde vždy nedostatkovým zbožím a dovážel se sem až z Újezda u Brna. Kaple se staví ze dřeva které zde také nerostlo, prože jsme stepní oblast. Trámy uvnitř stavby jsou od Žďáru nad Sázavou. Překližka z Ukrajiny. A ta hádanka? To je spíše žert stavitele celé kaple mistra dláta a sekery Davida Šebestu jenž do stavby zaťal svoji tesřskou sekeru. Nechce prozradit kam ji ukryl. Já doufám že se nikdy nenajde a bude tak legendou o šikovném staviteli.

Lízal Vít st.

Kostelník

Člověka leckdy fakta překvapí. Mne před pár roky překvapil nález jmenovacího dekretu kostelníka v Moutnickém kostele. Na listině je uveden Jan Lízal rolník z Nesvačilky číslo 10, můj dědeček. Dodnes jsem z toho faktu překvapen. Nikdo z rodičů mi to nesdělil. Když si dám do souvislostí dar obrazu do kostela, kostelnictví, tak k tomu zapadá i moje pomoc při stavbě kaple. Ten můj nápad nebyl jen tak můj, prostě to máme v genech. Žádná velká gesta, ale opravdová pomoc. VL

Pieta

V roce 1867 proběhla v kostele v Moutnicích přístavba. Je to ta zadní, nejširší část stavby. Vlevo byl vytvořen oltář Panny Marie Bolestné kde sedávali hlavně obyvatelé Nesvačilky. Říkalo se "Nesvačilský oltář". Dominantou byl obraz Panny Marie. Jeho autorem je uznávaný malíř 19. století Anton Johan Ferenz 3.6.1801 Žďár nad Sázavou. Pracoval jako portrétista ve Žďáru, Znojmě a Brně kde roku 1874 zemřel. Dárcem obrazu, v ceně 100 zlatých, byl sedlák Johan Lízal z Nesvačilky č.10 (1798-1868). Jeho manželka byla Anna Čermákova z Moutnic č.1 (1801-1871). Ve farní matrice je ještě jako dárkyně uvedena jejich svobodná dcera Amálie. Dnes obraz najdete nad bočním, věžním, vchodem. VL

Připomínka moře.

Architekt naší kaple Jan Říčný mi poskytnul tuto fotku z výkopu základů kaple. Je na ní vidět formování usazených hornin pod Nesvačilkou. Před 10 miliony roků zde byl nejsevernější výběžek Panonského moře které zaneslo hluboký skalní příkop tisíci metry usazenin. Hloubka se odhaduje na 11 kilometrů. Usazeniny neleži horizontálně, ale jsou horotvornými procesy přesunuty i do vertikálních poloh. Stídají se zde tvrdé i jílovité zeminy což snímek dokumentuje. Po onom moři nám zde zůstala slaná voda a také slanomilná květena jenž se vyskytuje jinde v přímořských krajích. Ano, zde uprostřed Evropy. u

VL