Na snímku je můj dědeček Jan Lízal z Nesvačilky č.10. Je to fotografie po návratu do Prahy z první světové války z níž se vrátil jako legionář.
Narukoval až průběhu války, 11.5.1916 ve věku 18 roků.. Bojoval na italské frontě a byl 25.8.1917 zajat na dnešních hranicích Itálie a Slovinska u města Gorizia na hoře Monte Gabriele.
Byl odsunut na jih Itálie do městečka Padula. Zajatecký tábor byl umístněn ve starém klášteře Certosa di San Lorenzo di Padula. Pobývat zde mohl od září roku 1917. Tam vstoupil 17.4.1918 do nově se tvořících legijí a snimi se 25.5.1918 přeseunul do kasáren ve městě Santa Maria Capua Vetere nedaleko Neapole. Jeho útvarem byl 32. pěší pluk.
Tento klášter byl založen v roce 1306 na místě starého kláštera a je nyní na seznamu Světového kulturního dědictví.
Dědečkův portrét je stará poškozená fotka s rastrem jenž tam vytvořil strýc Vojtěch, když podle fotky maloval dědečkův portrét.
Zemřel v roce 1962.
VL
V květnu 2017 se mi podařilo objevit stránky o klášteru Padula a narazil jsem na fotky ze života legionářů. Také tam byla v roce 2015 výstava k pobytu válečných zajatců ve měste. Zde je několik obrázků a odkazy:
https://www.facebook.com/novacivitaspadula/
http://www.novacivitas.info/
https://www.facebook.com/certosadipadula/?fref=ts
Zde na vloženém obrázku, vpravo dole, asi pochoduje i můj děda
Zástava italských legionářů
Vedení italských legií
Budoucí náš president Beneš s chotí
Foto z výstavy v Padula v roce 2015
Na hřbitove kde leží váleční zajatci je pochován i dědeček, facebookové přítelkyně, pan František Gardáš z Lovčic u Kyjova . Strávili tam spolu pouhé 3 měsíce než pan Gardáš zemřel.
Tento doklad mi zaslalo městské muzeum Padula a je to zápis o úmrtí Františka Gardáše dne 7.12.1917.
Zde, pod těmy stromy centrálního nádvoří kláštera, jsou pochováni všichni zemřelí zajatci.
VL
