Vojenský útvar 9123 Drhovice

Delší dobu jsem nic nepřidal a tak Vás, milí čtenáři, seznámím s místem kde jsem strávil rok a půl života. Je to již velice dávno, pohledem délky života. Dne 5. dubna 1972 jsem ráno vyrazil "na vojnu" s "malou duší". Netušil jsem kam jedu tím vlakem. Drhovice u Tábora. Asi šest kilometrů za Táborem, směrem na Písek. U nádraží v Táboře nás nahnali do náklaďáků V3S o odvezli do oploceného areálu zvaného VÚ 9123. Rozléhal se v prostoru mezi vesničkou a lesem. Nic moc velkého. Krásně to bylo přehlédnutelné ze silnice u hřbitova nad vesničkou s 35ti domy (asi do toho počítali i stodoly). Krom malinkého obchůdku a hospody v rodinném domě byla pouze autobusová zastávka. Jinak nic.
Tady jsem strávil pouze první noc a odvezli mne do školy v Rožmitále pod Třemšínem. To byl pravý opak Drhovic. Bývalý prvorepublikový hotel Praha u lesa a rybníčku s řadou nových paneláků. Krásný výhled na městečko, jako z pohádka.
Klidně to dnes popisuji, ale dříve bych si to nemohl dovolit. bylo to vojenské tajemství.
Tady přikládám dnešní snímek Drhovických kasáren.
Vysvětlivky: O- ošetřovna
                      ČTZ- budova kde byli obytování kuchaři, řidiči, automechanici atd (četa týlových zásob)
                      K- byla kuchyně s jídelnou
                      1+2 budovy s čísly rot
                      malá budova - byla dříve opravdu malá budova starého štábu útvaru
                      budova roty PSU - zde jsem spával ve druhém patře s výhledem na západ, do polí, v prvním patře byl štáb útvaru a v přízemí dozorčí s věznicí
                      TESCO rota - byla spojovací rota nepatřící k našemu útvaru, stejně tak strážní rota a výpočetní stanice Západního Vojenského Okruhu (tam byla zaměstnána spousta mladých holek z Tábora (pro nás vojáky, nedostižné)
                       NZ sklad - takzvané nedotknutelné zásoby, spousta skříňových V3S s neznámým obsahem, který jsme i v noci museli hlídat
                       mezi kuchyní a PSU byl takzvaný buzerák, místo pro hromadné nástupy útvaru
                     

Strážní rota, označení červeně hlídala rozlehlá sklad v lese za autoparkem, sahající až téměř k řece Lužnici. Dnes si jej můžete prohlédnout detailně na mapě Google.

Nejhorší bylo, že se nemohlo na takzvané vycházky. Ty byly povoleny vybraným vojákům v sobotu a v neděly mezi 14 -22 hodinou. Vycházku jste dostali, ale kam jít? Opustit areál obce jsme nesměli a do hospody  "U Pejšů" to bylo snad za trest. Byl jsem tam jednou. V hospodě zima jak v "rybí ku.." a tak nás paní vzala do vlastní kuchyně a nosila pivo tam pro 3 vojáky a 2 domorodce. Kouřit se tam nesmělo, paní dělala vánoční cukroví.

V létě si vojáci brali vycházky a chodili "načerno" po pěšince kolem lesa (vlevo nahoře) k řece Lužnici. Bylo to lesem asi 5 kilometrů okolo plotu hlídaných skladů. Aby nás ti slaboduší Slováci a Mďaři nezastřeli bylo nutno jít a dělat hluk. Taková byla nepsaná domluva, a fungovalo to. Moc jsem tam nechodil, jelikož tam u řeky bylo rekreační zařízení Silonu Planá nad Lužnicí se spoustou manželek lampasáků a tak se snámi nikde moc nebavil. Také bylo hrozné doprovázet zpět opilé kamarády, zvláště v noci.

Jinak dnes je to příjemná vzpomínka. Více jak čtyřicet roků smazalo negativa a je na co vzpomínat.

svobodník Lízal odchází ze slavnostního nástupu jako desátník.

Kaple - podzim 2015

"Zima na krku" a tak informace jak daleko pokročila stavba kaple " Na kopcách".

Aktuální stav ukazuje první fotka. Je hotov kamený základ stavby do výšky 2,5 metru. Vršek zdi je zabezpečen proti vlivu počasí provizorním plechovým krytem. Celkově stavba je ve stavu kdy se bude čekat na vaši finanční pomoc aby se mohlo pokračovat ve výrobě dřevěných dílců. Montáž může začít až bude možno rychle dokončit zastřešení.

Do zimy by se mělo instalovat venkovní nasvětlení stavby.

Ještě přidávám vizualizaci stavby v terénu, po jejím dokončení.

 Příjezd od Moutnic naskytne takový pohled.

Pohled ze silnice od Těšan.

Malé připomenutí.

Červen 2014 a začínáme kopat základy.

Z voňavých dálek.

Koníček, moderně hobby, je kořením života.
tady je malá ukázka z mojí "kořenky"
Dopisy přišlé z velké dálky.

Nejstarší v mojí sbírce je zajímavý i počtem známek.

Tento je zase zajímavý svojí adresou. Správně vyhodnotili, že patříme pod Rusko. 

Dopis je z Jižní Afriky, aby nepletlo razítko Belfast. Je to městečko ve východním Transvaalu (nevím jak se to dnes jmenuje).

Dopis z ostrova kde zemřel Napoleon.

I z nejopuštěnějšího ostrova na světě mi přišel dopis. Tento ostrov leží v jižním Atlantiku. Nejbližší pevné místo je Kapské Město  vzdálené 2000 km.

Každý voněl jinak. Dnešní Facebook nijak nevoní.

VL

Lízali v Židlochovicích.

Zjistil jsem, že nejsem sám koho okouzlují staré rodové fotografie či dokumenty.
Tady přináším důkaz ze Židlochovic. tam také žijí Lízali jenž mají kořeny v Nesvačilce.
Pan Josef Lízal mi zaslal tyto materiály:

Zde Moutnický farář, spisovatel Václav Kosmák, vypsanou rukou zapsal narození dědečka pana

Josefa Lízala

Zde je Vincemc Lízal na fotce z Krakova jako voják c.k. armády. Osudné se mu stalo převelení na "Italskou frontu" kde zahynul.

Hřbitov kde jsou uloženy jeho ostatky dnes leží ve Slovinské vesnici Ajdovščina.

Toto je záznam z matriky o narození tatínka pana Josefa.

Elegáni ze Židlochovic

 Rodina Lízalů, pan Josef sedí v popředí ve světlém  tričku

Za materiály ke zveřejnění děkuji

VL

Kroj

Ukázka parádního oblečení z období 1. světové války.

Na snímku je Antonie Lízalová z č.6 provdaná do Rozárie  za Františka Husáka.

Snímek od Jany Hönigové.

VL

Nesvačilka 1825 - dolní konec

Z takzvaných "Císařských otisků" je dochována mapa Nesvačilky z roku 1825

Trvalé stavby jsou zapsány čeným číslem. 

Takže černé číslo 24 bylo domem s popisným číslem 9 v držení vdovy Magdaleny Horáčkové, dnes tam stojí domy s čísly 72 (Kosek+Krejčiříková) a č.9 (Jančíkovi)

černá 25 byla č.p.10 obývané mým pradědečkem Janem Lízalem a dnes obsahuje č.83(Gereichovi), č.40 (Vozdečtí) a č.10 (Ďulíčkovi)

černá 28 byla č.p. 11 obývané Vincencem Neumanem, dnes obsahuje č.74 (Lízalovi) a č.11 Lízal Pavel

29 byla č.p. 22 obývané rodinou Josefa Vincence a nyní obsahuje č.111 (Lízal Karel), č.22 (Poláčkovi) a č.69 (Husákovi)

30 bylo postaveno Matějem Beránkem v roce 1793 a mělo č.p. 24, dnes obsahuje č.45 (Nádeníček Pavel) a č.24 (Nádeníčkovi)

na černé 30 dnes stojí č.90 (Husákovi) a tenkráte nebylo osídleno

32 bylo postaveno v roce 1793 naším předkem Františkem Lízalem a mělo č.p. 31 a dnes obsahuje č.49 (Hluškovi) a č.31 (Šmídovi)

34 bylo č.p.23 a také jej obývala rodina Josefa Vincence a dnes tam stojí č.54 (Doležalová Helena), č.76 (Císařovi), č.23 (Hrouzkovi) a č.99 (Janouškovi)

černé 35 obýval Šimon Doležal, mělo a stále má č.12 (Hrdličkovi)

38 bylo č.p.13 obývala rodina Peregrína Sedláčka, dnes obsahuje č.88 (Balák Zdeněk) a č.13 (Mazůrkovi)

39 bylo č.p. 14 obýval Viktorin Hrouzek,(dnes Bartákovi) a nyní také č.77 (Husák Pavel)

42 byla č.p.15 bylo domovem Františka Vacula (dnes Přerovský Zdeněk) a nyní i č.81 (Sikslovi)

černé číslo 43 bylo č.p. 16 bylo domovem rodiny Antonína Krejčiříka,(nyní Lízal Lubomír) a nyní i č.56 (Lízal Marek)

posledním černým číslem je 45, to bylo č.p.17 léta obývala rodina Tomáše Gloce (dnes Poláčkovi) a nyní i č.68 (Richter Tomáš)

To je popis dolního konce vesnice

VL

http://archivnimapy.cuzk.cz/

Z vojenského archívu

Několik smutných dokladů císařské šílenosti. Zápisy o úmrtí Nesvačiláků v 1. světové válce.
Samozřejmě nejsou zde uvedeni všichni, protože ani archívy nemají všechny doklady a řada ještě není zdigitalizována. Tak jen pár na ukázku.
A kdyby jste chtěli pátrat sami: http://vuapraha.cz/node/69
VL

z čísla 20 (Josef Sedláček)

z čísla 42 (Martin Antl)

z čísla 43 (dnes Lukáš Husák)

z čísla 33 (Vít Lízal)