středa 26. prosince 2018

Historie našeho domova

Ne každý novomanželský pár má to štěstí, že svatební noc stráví v novém domově. Nám se to podařilo. Vzpomínám na tu ukrutně studenou postel, on totiž za okny padal sníh s deštěm. Bylo 16.10.1976 a v domě se netopilo.
Tento domov nám začali připravovat děda a babička Sedláčkovi koupí starého domku po Rajmuntovi Doležalovi. Po jeho smrti v roce 1967 jej zdědila jeho dcera Marie, provdaná Svobodová z Brna.
Šedesátá léta byly v Nesvačilce velice úspěšná pro členy JZD. Družstvo bylo zdrojem peněz pro jeho členy a tak bylo třeba přemýšlet o investicích. Kupovali se auta, na vesnici neznámý nábytek obývacího pokoje a začalo se hromadně stavět či opravovat domy
Po převodu domu se dědeček a babička přestěhovali z výměnku domu č.16 na svůj dům č.33.


V domě byly tři místnosti. Jedna místnost byla vlevo od vstupních dveří, Vpravo byla kuchyň a za ní pokoj s krásným malovaným dřevěným stropem. Na konci vstupní chodby byla pec na pečení chleba zasahující do kuchyně, kde k ní přiléhala kachlová kamna. Hloubka domu byla poloviční než dům dnešní a tak pumpa na studni jenž kdysi byla uprostřed dvora je nyní těsně u dveří na verandu.
Dům měl okna pouze do ulice a vlastní rozvržení domu je stejné jako u toho dnešního. Od čísla 27 bylo okno, dveře okno, okno, okno a vrata.
 Ve dvoře od domu č.27 jej odělovala asi 2m vysoká zídka. Na druhé straně je jasně viditelné že to byla kdysi jedna parcela. Na hranicích s domem č.67 je řada rohů a odskoků provedených v roce 1880 při dělení parcely za Františka Hrouzka. Dvůr uzavíraly od zahrady chlévy , sklep a průchod do zahrady, jenž vlastně také zůstaly půdorysně zachovány i když slouží jako garáže. Nutností bylo i hnojiště jenž bylo umístněno oproti průjezdu na ulici. Byla to vlastně mělká jáma v jejím rohu stál zděný suchý záchod. Vlevo u sklepa byli ještě při zídce dva malé chlívky na prasata.

Historie domu se začíná psát při rozšiřování obce v roce 1793. Parcela na nejvyšším bodě obce připadla Šimonu Hrouzkovi z čísla 14.
Zde jsou podpisové tři křížky Šimona Hrouzka:

Byl synem Georga Hrouzka z Újezda u Brna co přišel do obce na číslo 14. Jeho matkou byla první ze tří manželek Catharina Březová co pocházela také z Újezda.
Simon se oženil s Annou asi v roce 1783, protože první dítě se jim narodilo v roce 1785 na č.14. Jelikož jeho otec byl velice plodný musel se starat o vlastní střechu nad hlavou. Je možné, že ten dům vypadal stejně jak jsem jej zachytil těsně před zbouráním.
Dům i polnosti byly podstoupeny roku 1810 nejstaršímu synovi Georgovi ihned po jeho svatbě s vdovou Barborou Beránkovou rozenou Svobodovou z č.18.
Z jejich čtyř dětí zdědil dům Simon narozený 1.8.1824. Ten se oženil s Franciscou Otavovou z č.32 (její synovec se stal prvním knězem z naší farnosti). Dům drželi až do roku 1880 kdy jej předali synovi Františkovi jenž jej rozdělil na dvě nestejné části a tak vniklo sousední číslo 67.
Z éry pobytu Hrouzků na č.33 je zjištění že spolu s prvním Simonem zde dožíval i jeho otec Georg. To byl velice plodný muž. Ještě v roce 1796, ve věku 62 roků, se oženil s 24 roků starou Veronikou Krčkovou (ta byla o 7 roků mladší než vlastník domu Simon Hrouzek) s níž zde zplodil 4 děti. Jedno z nich, Josepha, vstoupí do mého rodokmenu. tak je vlastně faktem, že nejsem zdaleka první z mého rodu na tomto domě.
 V roce 1900 je dům odstoupen Vincenci Královi. ten jej předá roku 1934 synovi Josefovi. ten se po válce v roce 1947 stěhuje na č.20 a dům koupí Rajmunt Doležal z čísla 57. 
Od roku 1972 jsou zde Lízali. 
Dům byl dostavěn v roce 1975.


Vít Lízal  26.12.2018


pondělí 29. října 2018

100 let od vzniku republiky

Nesvačilka se v sobotu 27.10.2018 zapojila do akce  "výsadba stromů republiky". V prostoru "Pod kopcama " byla vysazena lípa jenž bude následně i označena tabulkou jako strom republiky.
Strom i jeho výsadbu zajistil náš rodák Jirka Lízal z Kobylnic. Finále výsadby provedl starosta za pomocí přítomných dětí. V uniformách nesli vlajky hasiči a myslivci za doprovodu klubu vojenské historie v uniformách všech tří legií.
Za drobného deště se účastníci přesunuli do sálu OU kde uniformovaný legionář promluvil o činnosti legií a jejich uniformách. Já jsem seznámil zaplněný sál s našimi legionáři a občany Nesvačilky jenž padli v 1. světová válce.
Závěr patřil dechovce Jutolanka.

















Seznam legionářů z Nesvačilky:
Italské legie
František Horáček nar. 27.2.1892
Leopold Král nar. 22-9-1879      č.18
Jan Lízal nar.8.6.1898   č.10

Ruské legie
František Husák zvaný Legionář  nar. 28.8.1886   č.35
Jaroslav Peregrín Kloc  nar.16.12.1894    č.52     žil v Tuřanech
Jaromír Jarolím Kolařík  9.12.1891   č.26
Jan Kroupa  nar.3.1.1878       žil v Brně
Filip Sedláček  nar.6.4.1873        č.14



Padli spoluobčané:
Rudolf Král č.33
Jan Veselý  č.48
Josef Husák   žil v Bohumilicích
Vincenc Lízal   žil v Židlochovicích
Čeněk Lízal  žil v Židlochovicích
Jan Lízal  žil v Chrlicích
Filip Klanica  žil v Moutnicích
Rudolf Horáček  ženatý v Nesvačilce
Vilém Hrouzek č.41
Jan Sedláček č.29  (14)
Josef Hrouzek č.67
Vojtěch Fojt  učitel z Borkovan
Cyril Husák č.22
Jan Husák č.43
Rudolf Husák č.64
František Hrdlička z Moutnic zde ženatý
František Krejčiřík  č.2
Isidor Přerovský  č.15
Jan Král  č.45
Miloslav Kolařík  č.26
Jakub Kolařík  26

Tento seznam nemusí být úplný, za což se omlouvám.

VL


pondělí 22. října 2018

Úplný konec sedláků v Nesvačilce

Žádný pláč a nářek a ani žádné ohňostroje se nekonají. Ono taky málo kdo a ba ani samotní aktéři si neuvědomují onen historický okamžik, že po staletí končí selský stav v naší obci.
Podzim roku 2018 ukončil čas kdy naši obyvatelé se živili na půdě v okolí obce.
Franta Hrdlička, Jenda Fiala a Jožka Husák předali své zbytky pozemků, co obhospodařovali jako "záhumenek", Frantovi Čermákovi z Těšan, jenž na nich bude hospodařit.
Již není v obci člověk jenž se živí jako sedlák.

VL

sobota 20. října 2018

7 trámů na kapli

V pondělí 15. října se naskytlo zajímavé podívání na stavbě kaple. Obrovským jeřábem byly uloženy trámy do kaple. Zde přináším několik snímků.









úterý 25. září 2018

Truhlář z Nového Dvora

Pomalu, ale jistě pracuji na odhalování historie rodu. Jde o životy stovek lidí jenž tvořili moji spirálu genetického kódu. Jsou tam jména jenž mne ihned zaujala a mezi ně patřil i Mathias Truhlář. Jde o předka s příjmením jenž jsem dosud neznal a netušil jsem že jej mohu mít v rodokmenu. Široko, daleko, žádný Truhlář dnes, ani ve známé minulosti. V Nesvačilce po něm zůstalo pět manželek a 14 dětí. Pro mne je důležitá, jedenáctá v pořadí dětí, Catherina provdaná za Franciscuse Lízala.
Zjistil jsem že byl z váženého cechu ovčích hospodářů, jenž pásli ovce  po obcích a zajišťovali tak údržbu krajiny. Každý dobrý rychtář chtěl mít dobrého ovčáka a tak byli tito vážení a ctěni. Roznášeli také po kraji i novinky v hospodaření.
Až nyní jsem objevil že první zmínka o mých Truhlářích je v matrice Nikolčic. Jde o úmrtí Martina Truhláře jenž pásl již v roce 1726 v Nesvačilce a zřejmě na jeho popud se u nás usadil jeho syn Mathias.



24.3.1731 matrika č.3064 str.163

Lízal Vít

čtvrtek 3. května 2018

Francouzská příjmení?

Pro svoji brigádu jsem začal studovat bitvu u Slavkova a tak mne napadlo zjišťovat zda zde zůstali vojáci i po bitvě.
Proti předpokladům jsem však našel (zatím) pouze jediný zápis v matrice zemřelých ve Slavkově. Tam byl 20.ledna 1805 pohřben Johan Doloziere 23 roků starý z města Diepe:


Jinak prozatím žádný jiný oficiální zápis v matrikách okolních obcí.

Tvrzení "znalců"že zde vojáci po bitvě zůstali, o čemž prý svědčí francouzsky znějící příjmení jsou postavena pouze na jejich úsudcích a ne na faktech.
Musím se pousmát a dávám vám dva doklady z matriky obce Tvarožná:
V roce 1695 byl kmotrem u křtu Balthazar Galle z Tvarožné.


Thomasovi Audymu se v květnu 1701 narodil syn Joes.


Toto značí že mohou být i francouzského původu, ale zcela jistě ne po vojácích z bitvy u Slavkova