FRANC URBAN
Osoby:
matka Ela Vahalová - 58 roků, užívá si život s druhým manželem a je proti příchodu Fély na grunt
Franc Urban, syn Ely - 27 roků sedlák umírající na tuberkulózu, miluje grunt a svoji mladou ženu a tak najme čeledína Félu aby pomáhal Anče s vedením hospodářství, připadá si opuštěný, stále doufá že mu žena přivede na svět dědice, jeho hospodářství však upadá a dvě sestry si vymohli rozdělení gruntu a tak přišel o polovinu polí, nepěstuje cukrovku na níž se dá vydělat hodně peněz,
Anča Urbanová, bezdětná manželka France - 21 roků, je těhotná, čeká druhé dítě, první dcera jí zemřela za dva měsíce, je nejvyšší čas porodit dědice gruntu, ona to dobře ví, denně se za to modlí
Francek Vahalů, druhý manžel Ely - 42 roků, otec patnáctiletého Tobiase se snaží aby Francův grunt po jeho smrti připadl Tobiasovi, podceňuje jej a je proti němu
Franc Urban :
" Všeci mě chcó radit, ale radit tak, že mě voberó vo grunt. Nevoberó, zvostane Urbanůj! Pšenica, ječmeň a herteple bodó třeba furt. Řepa a turkyň potřebujó moc hnoja. Staří věděli proč do toho moc nešle. Sedřó koně vozením řepy do Sokolnic.
"Sakra, ta moja Anča je hezká" když se na ni dívá jak hází krmení slepicím na zaneřáděném dvoře. Začíná mít z jejího mládí strach, ona ta tuberkulóza mu bere síly. Statný kohout seběhne z vrcholu hnojiště uprostřed dvora a vrhne se na první slepici, když se Anča otočí, vidíme že je těhotná. Franc mátožně mizí ve dveřích do kuchyně.
Po chvilce za ním přichází Anča a domlouvají se na opravě stroje na "kopčení" brambor. Ona tvrdí, že se s tím starým nedá dobře pracovat a je třeba nový či jej opravit. Franc nesouhlasí a tvrdí že je dobrý až se z toho rozkašle.
"Slóžilo to leta dobře a bude dál slóžit, Féla si na to zvykne"
Anča pohledem zabrousí na křížek nade dveřmi a pomyslí v duchu na to aby to byl syn, co nosí v lůně.
"Zétra musíme svízt jetelino. Dívala sem se na panským mojó moc pěknó vojtěško" říká Anča
"Jetelina je take dobrá, furt máte neco. Vojtěška je drahá a moc se drolí. Zvostanó z ní jen ščagéle" oponoje Franc . Ona odchází připravit stodolu na svoz suchého jetele.
Ela Vahalová
"Von ten náš Franc se zbláznil, vzít si za pacholka takovýho mladýho chlapa vedle mladé ženy, není dobrý. To nebode dělat dobroto a z Borkuvan ješče nic dobrýho nedošlo! Paličaté je po mím (1.manželovi) a stejně jako von se nikdy nerozkolíbá. Pojede jen postaru. To můj mladé Francek je jiné. Kdeby sme dostaly jejich grunt, tak on naučí Tobiáša hospodařit na obou."
Sama ona hospodaří na sousedním gruntu jenž s druhým manželem zdědili od Vahalů. Jejich dvůr i humno jsou upravenější.
Francek Vahalů
" Franc je Urban, nic jinýho bét nemůže. Je jak jeho tata. Ten take neumřel moc staré."
Anča Urbanová
"Svaté Barnabášku slyš moje prosby a dé nám zdravýho syna" Tak zní její častá modlitba.
" Naši mě říkale, že to nebode lehký žití v Těšanech. Že ho mosím trocho popohánět a né ve všem poslóchat! je tade o moc víc práce než duma v Nesvačilce.Už si to skoro nepamatujo jak je to dávno. Tam sme si stačili dělat všecko sami a tade musím nahánět pacholke a děvečke. Z rovna dnes si slehla stará Drtilka, co je u nás. Že si už "nedajó pokoj", je vo dvacet roků starší než já. Bode to její desátý. Zétra na jetelino nepude a tak musím říct Anči vod našéch Poláčků. Snad ju Staňa pučí. Dé Bože ať se Franc dožije syna."
" Vonekdá bele hode a ani sem si nekópila na sukňo či halenko. Nebel čas. Furt mám starosti. Se švagrama moc nésme, nemluvíme spolu a tak chodím k našim Poláčkům co só naproti. Něco se tam dovím. Řikajó, že ten pacholek Féla je šikovné po starým Turkovi v Borkuvanech. To moc potřebujem, můj Franc dělat nemuže. Zétra, ale pude s nima kopit jetelino."
Franc Urban:
Ráno jel na ten jetel, dával se do kop po usušení na doschnutí. Rozdal na poli práci, začal plivat krev a odešel si sednout do stínu stromu. Sledoval děvečky jak nosí jetel na vidlích. Soused Juříček již odváží kopy usušené vojtěšky, ale další soused Mandelík teprve seče jetel na usušení. Slunce pálí.
V poledne jdou všichni k obědu. Féla naloží France opatrně na vůz a veze jen domů. Ten si jde ihned lehnout, ani nejí. Féla po očku sleduje dveře kam odešel Franc a ihned po té i Anču u plotny.
Anča Urbanová:
Za krásného červencového rána porodí Anča Francovi syna. Žádný chlapisko, ale šikovný, uřvaný kluk. Z rázu je svět růžový pro ty co na jeho narození nejvíce čekali. Franc ani nekašle a nenaříká. Chodí po gruntu jako páv. Matka se rozplývá péčí o dítě. Sedí na zápraží a kojí malého Pavlíka zatím co Féla s plným vozem obilních snopů projíždí kolem a prohlíží si ji. Anča sklopí oči. Féla ne.
Franc viditelně pookřál, ale stále jej trápí kašel s pliváním krve. Vše na gruntě jde jak má být. Na dvoře se hromadí řada neuklizených strojů, hromady brambor a řepy pro dobytek. Do tohoto organizovaného nepořádku se Franc jednoho podzimního rána neprobudil. Anča vstala dříve aby dala najíst dítěti , přichystala jídlo manželovi a dohlédla na krmení dobytka. Po té šla za manželem, ale již ode dveří bylo jasné že dnes již nevstane. Přesto že se na tuto situaci připravovala, podlomila se jí kolena.
Zničeho nic je na dvoře hrobové ticho. Slepice s kohoutem na hnojišti se zděšeně rozhlížejí. Pes stojí u boudy jako by vyhlížel přicházejícího. Všude ticho.
" Teto, co mne to potkalo?" vzlyká Anča ke své tetě Poláčkové jenž obléká mrtvolu do svatebních šatů.
" Co bude dál...?"
Lízal Vít
Osoby:
matka Ela Vahalová - 58 roků, užívá si život s druhým manželem a je proti příchodu Fély na grunt
Franc Urban, syn Ely - 27 roků sedlák umírající na tuberkulózu, miluje grunt a svoji mladou ženu a tak najme čeledína Félu aby pomáhal Anče s vedením hospodářství, připadá si opuštěný, stále doufá že mu žena přivede na svět dědice, jeho hospodářství však upadá a dvě sestry si vymohli rozdělení gruntu a tak přišel o polovinu polí, nepěstuje cukrovku na níž se dá vydělat hodně peněz,
Anča Urbanová, bezdětná manželka France - 21 roků, je těhotná, čeká druhé dítě, první dcera jí zemřela za dva měsíce, je nejvyšší čas porodit dědice gruntu, ona to dobře ví, denně se za to modlí
Francek Vahalů, druhý manžel Ely - 42 roků, otec patnáctiletého Tobiase se snaží aby Francův grunt po jeho smrti připadl Tobiasovi, podceňuje jej a je proti němu
Franc Urban :
" Všeci mě chcó radit, ale radit tak, že mě voberó vo grunt. Nevoberó, zvostane Urbanůj! Pšenica, ječmeň a herteple bodó třeba furt. Řepa a turkyň potřebujó moc hnoja. Staří věděli proč do toho moc nešle. Sedřó koně vozením řepy do Sokolnic.
"Sakra, ta moja Anča je hezká" když se na ni dívá jak hází krmení slepicím na zaneřáděném dvoře. Začíná mít z jejího mládí strach, ona ta tuberkulóza mu bere síly. Statný kohout seběhne z vrcholu hnojiště uprostřed dvora a vrhne se na první slepici, když se Anča otočí, vidíme že je těhotná. Franc mátožně mizí ve dveřích do kuchyně.
Po chvilce za ním přichází Anča a domlouvají se na opravě stroje na "kopčení" brambor. Ona tvrdí, že se s tím starým nedá dobře pracovat a je třeba nový či jej opravit. Franc nesouhlasí a tvrdí že je dobrý až se z toho rozkašle.
"Slóžilo to leta dobře a bude dál slóžit, Féla si na to zvykne"
Anča pohledem zabrousí na křížek nade dveřmi a pomyslí v duchu na to aby to byl syn, co nosí v lůně.
"Zétra musíme svízt jetelino. Dívala sem se na panským mojó moc pěknó vojtěško" říká Anča
"Jetelina je take dobrá, furt máte neco. Vojtěška je drahá a moc se drolí. Zvostanó z ní jen ščagéle" oponoje Franc . Ona odchází připravit stodolu na svoz suchého jetele.
Ela Vahalová
"Von ten náš Franc se zbláznil, vzít si za pacholka takovýho mladýho chlapa vedle mladé ženy, není dobrý. To nebode dělat dobroto a z Borkuvan ješče nic dobrýho nedošlo! Paličaté je po mím (1.manželovi) a stejně jako von se nikdy nerozkolíbá. Pojede jen postaru. To můj mladé Francek je jiné. Kdeby sme dostaly jejich grunt, tak on naučí Tobiáša hospodařit na obou."
Sama ona hospodaří na sousedním gruntu jenž s druhým manželem zdědili od Vahalů. Jejich dvůr i humno jsou upravenější.
Francek Vahalů
" Franc je Urban, nic jinýho bét nemůže. Je jak jeho tata. Ten take neumřel moc staré."
Anča Urbanová
"Svaté Barnabášku slyš moje prosby a dé nám zdravýho syna" Tak zní její častá modlitba.
" Naši mě říkale, že to nebode lehký žití v Těšanech. Že ho mosím trocho popohánět a né ve všem poslóchat! je tade o moc víc práce než duma v Nesvačilce.Už si to skoro nepamatujo jak je to dávno. Tam sme si stačili dělat všecko sami a tade musím nahánět pacholke a děvečke. Z rovna dnes si slehla stará Drtilka, co je u nás. Že si už "nedajó pokoj", je vo dvacet roků starší než já. Bode to její desátý. Zétra na jetelino nepude a tak musím říct Anči vod našéch Poláčků. Snad ju Staňa pučí. Dé Bože ať se Franc dožije syna."
" Vonekdá bele hode a ani sem si nekópila na sukňo či halenko. Nebel čas. Furt mám starosti. Se švagrama moc nésme, nemluvíme spolu a tak chodím k našim Poláčkům co só naproti. Něco se tam dovím. Řikajó, že ten pacholek Féla je šikovné po starým Turkovi v Borkuvanech. To moc potřebujem, můj Franc dělat nemuže. Zétra, ale pude s nima kopit jetelino."
Franc Urban:
Ráno jel na ten jetel, dával se do kop po usušení na doschnutí. Rozdal na poli práci, začal plivat krev a odešel si sednout do stínu stromu. Sledoval děvečky jak nosí jetel na vidlích. Soused Juříček již odváží kopy usušené vojtěšky, ale další soused Mandelík teprve seče jetel na usušení. Slunce pálí.
V poledne jdou všichni k obědu. Féla naloží France opatrně na vůz a veze jen domů. Ten si jde ihned lehnout, ani nejí. Féla po očku sleduje dveře kam odešel Franc a ihned po té i Anču u plotny.
Anča Urbanová:
Za krásného červencového rána porodí Anča Francovi syna. Žádný chlapisko, ale šikovný, uřvaný kluk. Z rázu je svět růžový pro ty co na jeho narození nejvíce čekali. Franc ani nekašle a nenaříká. Chodí po gruntu jako páv. Matka se rozplývá péčí o dítě. Sedí na zápraží a kojí malého Pavlíka zatím co Féla s plným vozem obilních snopů projíždí kolem a prohlíží si ji. Anča sklopí oči. Féla ne.
Franc viditelně pookřál, ale stále jej trápí kašel s pliváním krve. Vše na gruntě jde jak má být. Na dvoře se hromadí řada neuklizených strojů, hromady brambor a řepy pro dobytek. Do tohoto organizovaného nepořádku se Franc jednoho podzimního rána neprobudil. Anča vstala dříve aby dala najíst dítěti , přichystala jídlo manželovi a dohlédla na krmení dobytka. Po té šla za manželem, ale již ode dveří bylo jasné že dnes již nevstane. Přesto že se na tuto situaci připravovala, podlomila se jí kolena.
Zničeho nic je na dvoře hrobové ticho. Slepice s kohoutem na hnojišti se zděšeně rozhlížejí. Pes stojí u boudy jako by vyhlížel přicházejícího. Všude ticho.
" Teto, co mne to potkalo?" vzlyká Anča ke své tetě Poláčkové jenž obléká mrtvolu do svatebních šatů.
" Co bude dál...?"
Lízal Vít
Žádné komentáře:
Okomentovat