Pavel Kocurek

Z Finska???

Již 10 roků vím, že nejstarší zmínka o mém předkovi je z Měnína. Je tam zapsán Zacharias Lüsol jako držitel pololánu v roce 1656. Ve zbytcích první Blučinské matriky je již psán rásně česky Lízal. Celé roky se snažím rodokmen posunou dále do historie a zatím bez úspěchu. Letos jsem "vytáhnul kanon velkého kalibru", předplatil jsem si americké genealogické stránky My Heritage. Je tam spousta zajímavých údajů, jenže to bude asi chtít se naučit využít všechny možnosti jenž tato skupina nabízí. Nalezl jsem tam i dalšího Zachariase. Nepíše se, stejně jako ten první, Lízal ale Lazal. To není zase tak nepodobné. I rok narození 1717 by "ušel" ale narodil se strašně daleko. Ještě 400 km za Petrohradem. Objevil jsem jej díky vyhledávání My Heritage ve Finském seznamu sčítání lidu a nebiřmovaných osob.. Toto, dnes Ruské území, patřilo Finskudo roku 1945.

Docela mne tento nález překvapil. Jak se říká: "a teď babo raď". Zatím jsem to nepřidal, ale "mám to v rukávu" ihned vedle dalšího kandidáta na předka Hawla Lízala, sedláka z Krhova u Hrotovic. Ten je také uveden v Lánovém rejstříku že opustil pololán. Teoreticky mohl přejít do Měnína a přenechat jej mladšímu Zachariasovi. Pro tuto verzi svědčí i moje DNA jenž má kořen u někoho kdo má také kořeny v Krhově. Bohužel rok se jej bez úspěchu snažím kontaktovat. Nezoufám. Genealogie je běh na velice dlouhou trať. Oběvil jsem kořeny zdejších Husáků, Handlů či Kolaříků a snad se dostane i na nás. VL

Bartholomeus Drška

Nedávno jsem při genealogickém pátrání udělal objev jenž jsem mohl uplatnit při průvodcování na výstavě o bitvě u Slavkova. Jeden můj předek bojoval v této bitvě. Vše je však relativní. Nejde o předka z hlavní línie, ale o o prapradědečka mého dědy z matčiné strany. Jedna z jeho prababiček měla otce Bartholoměje Dršku z Borkovan. Ten sloužil jako pěšák v 29. regimentu zvaném Lindenau. Tato jednotka byla v bitvě součástí 4. kolony. Bojovala v samotném počátku a středu bitvy na Starých Vinohradech nad obcemi Hostěrádky-Rešov a Zbýšov. Právě do tohoto prostoru vedl začátek útoku Napoleon své jednotky. Jednotky rakouské armády kladli odpor asi hodinu. Jsem přesvědčen že můj předek patřil mezi ty jenž "vzali nohy na ramena" a rychle se z bojiště vytratili. Armádní zdroje uvádějí, že většina rakouských vojáků se slovanským příjmením opustila bojiště. Asi, na rozdíl od velitelů poznali, že protivník je vojensky daleko převyšuje. Jinak by asi nebyl mým předkem, ale jedním ze 30000 co u Slakova zmizeli. Takže bojoval i nebojoval a tím si zachránil život. To bylo roku 1805. Roku 1808, kdy Bartolomějovi bylo již 39 roků, si bere v Těšanech Marinu Dosoudilovou (1777), vdovu po Georgu Ostrovském, matku pěti jeho dětí. Tím získal i střechu nad hlavou v domě číslo 88. Jemu tato žena porodila dva kluky a dvě holky. Přežila pouhá Anna z níž pocházím. S Mariannou žil až do své smrti roku 1818. Dožil se tedy 49ti roků. Vdova se znovu, po třetí provdá za Antona Straku. A jak to šlo dále s Annou. Ta si vzala roku 1835 nesvačiláka Jana Klanicu. Spolu měli i Cecíliji. Ta si vzala Štěpána Husáka a to jsou rodiče mé prababičky Klementýny Husákové, matky mého dědy Jana Sedláčka.

Uniformy rakouské armády z roku 1805. Víte proč musel mít voják ve své torně školní křídu? VL