Sedlák blbec
Jsou zákony psané i nepsané. Jsou zákony respektované i obcházené. Řada z nás má snahu je nedodržovat. Jejich dodržování nám činí život jednodušší a také zploštělý od exesů. To mnoha lidem chybí, ten neopakovatelný prožitek co ostatní nemají.
Povím Vám příběh, příběh tím podivuhodnější, že může být pravdivý. Ba si troufnu tvrdit, že se jistě stal. Tento popis vznikal při pátrání ve stoletých matrikách narození, svateb a úmrtí. Tam jsou neviditelně skryty miliony příběhů. Chce to jen trochu všímavosti, znalostí a fantazie. K oné fantazii dá podnět třeba jen malá, nicotná, poznámka faráře na okraji matriky. Příběh je stár asi dvěstě roků, kdy sedlák na gruntu, i sebemenším, byl někdo kdo stál nad vším abylo na něm. Ne každý tu odpovědnost zvládnul. Vztahoval se na něj zákon jako na všechny. Byl-li rozumu zdravého nebyl problém. Hůře bylo, byl-li nakloněn tomu že je "někdo". Tím "někdo" je jen na gruntu jako živitel dávající živobytí všem na něm. Nevyplívají mu z toho výhody oproti morálce, slušnosti a všem i nepsaným zákonům.Se zdravým rozumem to šlo, horší bylo když byl sedlák příliš velkého sebevědomí.
Jeden takový sebevědomý hospodařil na gruntu daleko od vsi spolu s manželkou a osmičkou dětí. Hospodařili již asi dvacet roků a jeho všemoc obludně vyvrcholila když jemu dcera Anna porodila dceru Jůlinku. V matričním zápisu nechal pan farář
okénko pro otce prázdné. Tak mu káže zákon a on tak činí i s radostí neb je cnostný. Rodit děti mimo manželství se temkráte "nenosilo". Prázdné políčko otce, ale nebránilo tomu aby se neneslo krajem kdo za bříško nebohé Aničky může. Všichni lidé vědí všechno. Nebyl nikdo jiný na koho by se to dalo svést tak lehce jako na neurvalého otce. Všichni jej znali desítky roků.
Žádný veřejný lynč se nekonal. Holt bohatý sedlák je "někdo". Nikdo si netroufnul vkročit do konfliktu s jeho mocí. Mocí malou, ale pro bezmocné účinnou. Slouha Boží v nedělním kázání, po křtu Jůlinky, horoval proti hříchu smilstva, ale majíc na mysli mladičkou matku a vůbec ne strůjce pohoršení. Marně. Po mši všichni, i ti co psát neuměli, znali že hříšníkem je ten co si říká táta, ale přesto Aničce cejch byl vypálen. Nevadí, že seděla s matkou mezi ženami v první řadě stejně jako otec v první řadě mezi sedláky. Kostelní, bezbožné divadlo s hlavami hore, stejné jako každou neděli. Nemožno, ani slovem, pokárat takového hříšníka. Pán gruntu je pán gruntu. Po mši odešel, ke svému vozu s koňmi, s úsměvem. Dobře věděl, že zde mu žádné nebezpečí nehrozí.
I matka "držela dekorum" před lidmi, jak se na manželku sluší. Kráčela vedle majitele gruntu, proto že musela. Nepsaný zákon. Nikdo jí to, ale dnes nezáviděl. Matka vždy stojí na straně svých dětí. Nyní kdy jsou porušeny i nepsané, morální zákony, je to ještě jistější. Vnitřně stojí proti svému muži a děsí se že to není naposled. Budou i dny další. Za dvacítku roků po jeho boku to ví. Neví co má provést aby zítřky nebyly tak děsivé.
Je to již pár roků zpět, kdy si všimla že manžel si všímá vlastní dospívající dcery. Na to ženský "mají oči". Loni při senách si Anna, jako ostatní ženy rozepnula v horku halenku na prsou a vysoko vykasala sukni a vlastní otec na ní oči nechával jinak než na vlastní dceři. Na poznámku od matky, že je to dcera jen houkl "starej se o svý!". Řekl to tak důrazně až ji zamrazilo. Odtušila, že pro Aničku je to zlé. Jakmile se on takhle podíval na jakoukoliv selku pomáhající na grunt, tak ji dostal "pod sebe". Přemýšlí jak ji rychle provdat aby ji neudělal dítě. Bohužel nyní vhodný ženich na blízku není. Dohazovači hledají kde se dá, jenže děvče takového gruntu nemůže dostat kde kdo. I nepsané zákony jsou zákony a otec si svůj poklad hlídá a nedá ji každému. To se Aničce stane osudné a napomůže tomu i to že se zde moc služebných dívek neobjevuje. Snaží se držet dítě od otce a tak ji posílá k sestře na sousední grunt. Již po měsíci se musí vrátit. Otec láteří že musí pomáhat doma a ne u cizích. Tak se dcera musela vrátit. Po návratu matka na kolenou prosí otce ať dítěti neničí život. Málo platné. Již rezignuje a jen ji těší, že po Aničce mu porodila čtyři kluky. Další problémy jsou tak oddáleny tím, že další dceři Cecilce je jen osm roků a je opravdové dítě. Anna má smůlu, že je "krev a mléko".
Marně matka vyhlížela dohazovače a děsila se každého nového dne. Věděla že se to stane až tak, že už by chtěla aby bylo "po tom". tak moc ji to tížilo.
V prvním adventním týdnu se stalo co čekala. Vstoupila do stodoly a začaly řinčet řetězy na ojeti od vozu. Manžel souložil dceru přehnutou přez ono oje vozu. Ani se jí nevšimli. Děsivá scéna pro matku. Srdce se jí divoce rozbušilo až málem omdlela hrůzou. Měla chuť vzít vidle a vrazit mu je do zad, ale pud záchovy ji donutil otočit se a neslyšně odejít s pláčem. Ta mladší dcera se jí u kuchyně bezelstně ptá "proč pláčeš maminko". Ta ji vezme kolem krku, silně se přitulí až se dítě lekne. "Pojď Cecilko, pomodlíme se za tatínka a za Aničku".
Při třetím desátku růžence vběhne do jizby vyděšená Anička a padne matce do náručí. Obě propukají v pláč. Nic si nemusí povídat. "Pandořina skříňka" je otevřena a není návratu k rodinnému klidu. Zkušená matka ví, že dnešní znásilnění zůstane bez následků, ale děsí se dnů dalších.
Grunt běžel svým každodením rytmem jako by se nic nedělo. Jen matka nadhodila že se vezme nová služka. Chce další mladou sukni jenž by snad padla do oka hospodáře. Zbyl pro ni jen křik nadávek ať je , jako "ženská k ničemu", zticha. Ještě že se jí nedostalo nadávky, jako její kamarádce: "zdechni, stejně nerodíš!"
Neměla moc jak dítěti pomoci.Snažila se jí držet ve své blízkosti, ale o dění rozhodoval manžel, otec, hospodář.
Na tom bylo právě dnes dobře znát, že je nebezpečný i pro vlastní dceru. Bylo tři dny do vánoc. Matka chce poslat dceru k sestře, aby se tam zdržela do večera. Nepomohlo, Otec hlídal a odchod zakázal. Po obědě se otec rázně postavil u stolu a poručil: "Anna, pojˇ!" a zamířil na dvůr. Mezi dveřmi se otočil a rázně k manželce pronesl: "a ty se můžeš jít podívat!"
Do hrozného ticha zaprosila Cecilka zda může jít také. Maminka ji chytne kolem ramen a spláčem povídá "půjdem se raději modlit růženec"
Modlili se za dar života budoucí Jůlinky. Dcery ,vnučky, sestry a netře, jenž ode dnešního odpoledne začala růst v Aničtině bříšku.
Panu faráři se podařilo skrýt pravdu za poznámku, malým písmem, že " v domě, kde celou zimu byly pouze kalhoty otce, dcera porodila"
VL
