Jsou mezi námi lidé, co vědí více než ostatní protože umí
naslouchat, vnímat či pozorovat. Ne vždy musí jít o znalosti získané ve
školních lavicích.
Třeba takový myslivec, využívaje teplého rána, vyrazí na
brzkou vycházku do revíru. Poohlédnou se po stavech lovné zvěře a také po
škodné. Vnímá přírodu všemi mysli, proto je myslivcem, aby o tyto prožitky
nepřicházel. Příroda jej za to odměňuje zajímavými poznatky. Třeba takhle kráčí
kolem letní louky a slyší hlásek, který by jiný procházející nezaslechl. To
nějaká rostlinka vysvětluje dětem vyklíčeným v trávě kolem ní, jak to na
louce v životě chodí. Ony i ty kytičky mají své poznatky a platí pro ně
podobná pravidla jako pro lidi.
„ No to si opravdu tady nemůžeš růst, jak se ti zamane. Porosteš-li
příliš vysoko tak si tě brzy všimne kdejaký obecní vůl či býk, olízne tě svojí
uslintanou tlamou a to by mohl být tvůj konec. Nepřevyšuj, drž se mezi
ostatními a máš klid.“
Slyší střelec a kráčí dál. To již slyšel mokráte a ví, že ne
všechny dětičky poslechnou a louka bude plná všelijakého kvítí. Ne, nebude v jedné
výšce. Některé povyrostou a s radostí ukáží své krásné květy všem jdoucím
kolem pro radost a potěšení, navzdory strachu z těch volů co jsou na louce.
Proto je i naše louka sice malá, ale bohatá na barvy a velikost květů. Tak je
to zařízeno v přírodě. Jsou třeba kytky i volové.
To ví i snad každý.
VL
Žádné komentáře:
Okomentovat