http://www.turfsport.eu
tento portál napsal :
Nejen Václav Chaloupka je tím, kdo ve spojení s Velkou pardubickou letos slaví sportovní výročí. A nemusíme chodit ani moc daleko – jeho bratr Jiří před 30 lety triumfoval s hnědkou Legendou. Napajedelská odchovankyně (Wiesenklee – Litava) byla opomíjená obdobně jako kdysi Korok. Byla drobná a výsledky na dráze byly spíše podprůměrné. Ani jednou se jí ve věku dvou až tří let na rovinách nepodařilo zvítězit, nejlépe doběhla jako čtvrtá. Na začátku sezóny 1977 to ovšem byla úplně jiná „legenda“ – Legenda změnila působiště (z Chuchle přešla do stáje JZD Moravské Knínice) i trenéra (od Jaroslava Maška se dostala do péče ing. Jiřího Chaloupky). Hned v prvním překážkovém dostihu kariéry se pod svým stálým jezdcem Chaloupkou v Bratislavě umístila na 2. místě. Další dvě sezóny potřebovala k tomu, aby se dostala na start 89. ročníku Velké pardubické. Ve startovním poli čítajícím 19 hlav byl jasným favoritem vítěz předešlého ročníku Lancaster. Dostih poznamenaný mnohými pády a nepřehlednými situacemi se navzdory předpokladům vyvinul nejlépe pro Legendu a jejího jezdce. Taxis skákali z levé strany a dokázali se bezvadně vymotat ze spleti padajících a ležících koní. To byl první rozhodující moment. Dál se dostih vyvíjel v režii tří „L“, jak trefně popisoval Petr Feldstein ve svém článku – tedy Lancaster (po Taxisu znovu nasednutý), Legenda a Limit. Druhý rozhodující moment na Legendu čekal na Havlově skoku, kdy odvrátila hrozbu pádu na této poslední těžké překážce kurzu a jala se bojovat s dvojicí soupeřů před ní. Cestu k vítězství jí usnadnil unavený Lancaster a jejímu razantnímu zrychlení od poloviny cílové roviny nakonec nedokázal odolat ani Limit. Zrodilo se nečekané a o to dojemnější vítězství nenápadné Legendy, kterou jako (teprve) třetí klisnu v poválečné historii Velké do společnosti nezapomenutelných připravil její trenér a jezdec Jiří Chaloupka.
--------------------------------------
Připravila: Marcela Klingorová
Použité prameny: Paddock Revue, kniha Šampaňské s příchutí pelyňku
Foto: archiv autorky
Divná režie chtěla abych asi v pondělí smazal v mezipaměti tuto fotku, na které jsme v šesté třídě. Jirka, jako správný žokej drobné postavy je téměř ve středu fotky, v druhé řadě třetí zprava. Neměla to třídní Pavla Dostálová lehké. Z této sestavy pouze tři dosáhli na vysokoškolský titul. Nežije z nich ani jeden.
Poslední vzpomínka na něho bude ze setkání šedesátníků v Šitbořicích. Jeho telefonní číslo již nevyužiji.
Zůstanou na něho příjemné vzpomínky, slavit, to on uměl, stejně jako koně.
VL
Žádné komentáře:
Okomentovat