Rozařín

Nesvačilka není nejmladší vesnicí v okolí, jak si mnozí myslí. Páni z olomouckého biskupství o 60 roků předběhli císaře Josefa a rozparcelovali část katastru Žatčan pro nové familianty. Rušení majetků církve dalo vzniknout obcím:
Kašnice u Klobouk, zde znají i přesný den 30.6.1785.  Otmarov je starší o dva roky a byl tedy založen roku 1783.  Rešov jenž je dnes součástí Hostěrádek-Rešova byl založen po parcelaci dvora olomouckých biskupů v roce1787. Vedlejší součást dnešních Moutnic, Rozařín či také zvaný Rozárie byl založen za těch samých okolností. Jen dvůr patřil klášteru Na Starém Brně. Stalo se to v roce 1784, Nejmladší obcí je vzdálenější Zastávka u Brna. Ta vznikla po nálezu uhlí na křižovatce obcí Rosice , Babice a Příbram dne 5.9. roku 1785. Její původní název byl Segen Gottes, česky Boží Požehnání.
Nám nejblíže je Rozařín. Spolu s jeho založením začali obyvatelé Nesvačilky chodit do kostela v Moutnicích. Cesta tam nevedla jako dnes, ale více přes pole zvané Vinohrádky, okolo dnešního remízku do Rozárie.
Existovala velká provázanost mezi obyvateli obou obcí o čemž svědčí společná příjmení v matrikách. V obou najdeme v počátcích Dostál, Bubla, Vokál, Vozdecký či Hrdý.
Rozárovští mají první zápis v Matrice - narození Ignáce Fugy27.8.1785

http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/4131/?strana=2        

Ihned pod ním je narozen Johan Váňa jenž je prvním zemřelým Rozárovským rodákem. Zemřel 1.9.1785, tedy třináctý den po narození.

První Rozárovskou svatbou byl sňatekdevatenáctiletého Mathiase Dostála s osmatřicetiletou Annou Janouškovou.

http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/4131/?strana=67

Asi šlo o  velkou lásku, Janoušci nejsou v žádném seznamu držitelů gruntů v Rozaříně ani v Moutnicích či Nesvačilce.

Samostatná obec Rozařín končí rokem 1951 kdy splynula s Moutnicemi, ale jejich samostatné matriky končí rokem 1873.

Jako perličku zavěrem dávám zápis sňatku kde je nejvyšší věkový rozdíl co já jsem našel v matrikách.

http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/4131/?strana=72

Šedesátiletý Max Čermák, jenž v Těšanech obýval panský činžovní domek č.30, si bere šestnáctiletou Catherinu Adámkovu z č.6. Kam se na ně hrabe Vávra s Maryšou.

Maxovo "štěstí" však netrvalo dlouho. Ještě stačil splodit syna jenž za 3 měsíce zemřel a Max jej za 2 dny následoval.

http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/4465/?strana=257

VL

Zápisy v matrice

Přicházím na to, že to není "jen tak" tvořit veb. Delší dobu jsem nic nepřidal na Lont a již mám výtky od čtenářů,  Je to, ale dobře, jen musím překonat lenost a dát se do práce.
Již rok se bavím tvorbou rodokmenu. Samožřejmě rodu Lízalů, ale dnes již mám zmapovány i Husáky a Sedláčky. Ono to zde  v Nesvačilce spolu souvisí.
Víme, že zápis o vzniku obce je z 29. listopadu roku 1715. Matriční zápisy se vedly na farnosti Újezd u Brna. První zápis není, jak by jste čekali narození, ale úmrtí.
Zde je na druhém řádku zápis o úmrtí tříleté Cathariny dcery Gergiho Šnobla.

Přidávám i adresu najdete celou matriku do roku 1860. Zbytek je bohužel ještě na OÚ v Těšanech.

http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/4540/?strana=80

Jako další se do matriky zapisují sňatky. První týkající se našich spoluobčanů se odehrál v Újezském kostele dne 10. května 1716.

Vdovec Georgius Horáček si bere slečnu Juditu od Caspara Vozdeckého, svědkové jsou Vitus Oplatečník a Josephus Crhák, oba z Nesvačilky. Rok zápisu 1716 je na předcházejíci straně matriky.

http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/4540/?strana=56

Časově poslední zápis je narození Casparuse Losprima ze 3. ledna 1717. Rodiče novorozence jsou Martin a Anna. Kmotry jsou

Joannes Přibyl a Barbara jeho žena.

http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/4540/?strana=35

Prvním zemřelým Nesvačilákem, tedy tím jen se zde narodil i zemřel je Thomas Kyselák , narozený 21.prosince 1717 Jacobusovi a Marině. Zemřel v létě, 7.srpna 1719.  Takováto brzká úmrtí byla v oné době častá.

Málo kdo si uvědomuje takovouto osobu, jako je Thomas Kyselák, se nemůže pochlubit každá obec. my to zdokumentované máme.

http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/4540/?strana=83

 Oceňuji krásné písmo zápisů. Existují zápisy jenž je velice nesnadné rozluštit.
V matrice Šitbořic dokonce matrikář přepsal celou stranu znovu a čitelně.
VL

Vladivostok a Nesvačilka

Za první světové války se tři Nesvačiláci dostali až na druhý konec světa, do Vladivostoku.
Byli to:
František Husák z č.35, jemuž se  říkalo "Legionář"
Filip Sedláček z č.14, ten byl písařem ve štábu a vrátil se mezi posledními vojáky
Jaroslav Peregín Kloc narozen na č.52, žil v Tuřanech a také se vracel v posledním sledu

Zde jsou tři staré pohlednice z Vladivostoku. Minimálně dvě jsou prací českého legionáře.

300 roků a jeden týden.

Třista roků a jeden týden uplynul od podepsání dekretu o založení obce Nesvačilka.
Jako vzpomínku přináším snímek z matriky kde je zaznamenán první rodilý nesvačilák.

Vůbec prvním zápisem o nesvačilákovi je v matrice úmrtí Catherine Šnoblové. Najdete jej na této adrese:http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/4540/?strana=80.
Narození je na stejné adrese, pouze číslo stránky je 34.

Vojenský útvar 9123 Drhovice

Delší dobu jsem nic nepřidal a tak Vás, milí čtenáři, seznámím s místem kde jsem strávil rok a půl života. Je to již velice dávno, pohledem délky života. Dne 5. dubna 1972 jsem ráno vyrazil "na vojnu" s "malou duší". Netušil jsem kam jedu tím vlakem. Drhovice u Tábora. Asi šest kilometrů za Táborem, směrem na Písek. U nádraží v Táboře nás nahnali do náklaďáků V3S o odvezli do oploceného areálu zvaného VÚ 9123. Rozléhal se v prostoru mezi vesničkou a lesem. Nic moc velkého. Krásně to bylo přehlédnutelné ze silnice u hřbitova nad vesničkou s 35ti domy (asi do toho počítali i stodoly). Krom malinkého obchůdku a hospody v rodinném domě byla pouze autobusová zastávka. Jinak nic.
Tady jsem strávil pouze první noc a odvezli mne do školy v Rožmitále pod Třemšínem. To byl pravý opak Drhovic. Bývalý prvorepublikový hotel Praha u lesa a rybníčku s řadou nových paneláků. Krásný výhled na městečko, jako z pohádka.
Klidně to dnes popisuji, ale dříve bych si to nemohl dovolit. bylo to vojenské tajemství.
Tady přikládám dnešní snímek Drhovických kasáren.
Vysvětlivky: O- ošetřovna
                      ČTZ- budova kde byli obytování kuchaři, řidiči, automechanici atd (četa týlových zásob)
                      K- byla kuchyně s jídelnou
                      1+2 budovy s čísly rot
                      malá budova - byla dříve opravdu malá budova starého štábu útvaru
                      budova roty PSU - zde jsem spával ve druhém patře s výhledem na západ, do polí, v prvním patře byl štáb útvaru a v přízemí dozorčí s věznicí
                      TESCO rota - byla spojovací rota nepatřící k našemu útvaru, stejně tak strážní rota a výpočetní stanice Západního Vojenského Okruhu (tam byla zaměstnána spousta mladých holek z Tábora (pro nás vojáky, nedostižné)
                       NZ sklad - takzvané nedotknutelné zásoby, spousta skříňových V3S s neznámým obsahem, který jsme i v noci museli hlídat
                       mezi kuchyní a PSU byl takzvaný buzerák, místo pro hromadné nástupy útvaru
                     

Strážní rota, označení červeně hlídala rozlehlá sklad v lese za autoparkem, sahající až téměř k řece Lužnici. Dnes si jej můžete prohlédnout detailně na mapě Google.

Nejhorší bylo, že se nemohlo na takzvané vycházky. Ty byly povoleny vybraným vojákům v sobotu a v neděly mezi 14 -22 hodinou. Vycházku jste dostali, ale kam jít? Opustit areál obce jsme nesměli a do hospody  "U Pejšů" to bylo snad za trest. Byl jsem tam jednou. V hospodě zima jak v "rybí ku.." a tak nás paní vzala do vlastní kuchyně a nosila pivo tam pro 3 vojáky a 2 domorodce. Kouřit se tam nesmělo, paní dělala vánoční cukroví.

V létě si vojáci brali vycházky a chodili "načerno" po pěšince kolem lesa (vlevo nahoře) k řece Lužnici. Bylo to lesem asi 5 kilometrů okolo plotu hlídaných skladů. Aby nás ti slaboduší Slováci a Mďaři nezastřeli bylo nutno jít a dělat hluk. Taková byla nepsaná domluva, a fungovalo to. Moc jsem tam nechodil, jelikož tam u řeky bylo rekreační zařízení Silonu Planá nad Lužnicí se spoustou manželek lampasáků a tak se snámi nikde moc nebavil. Také bylo hrozné doprovázet zpět opilé kamarády, zvláště v noci.

Jinak dnes je to příjemná vzpomínka. Více jak čtyřicet roků smazalo negativa a je na co vzpomínat.

svobodník Lízal odchází ze slavnostního nástupu jako desátník.

Kaple - podzim 2015

"Zima na krku" a tak informace jak daleko pokročila stavba kaple " Na kopcách".

Aktuální stav ukazuje první fotka. Je hotov kamený základ stavby do výšky 2,5 metru. Vršek zdi je zabezpečen proti vlivu počasí provizorním plechovým krytem. Celkově stavba je ve stavu kdy se bude čekat na vaši finanční pomoc aby se mohlo pokračovat ve výrobě dřevěných dílců. Montáž může začít až bude možno rychle dokončit zastřešení.

Do zimy by se mělo instalovat venkovní nasvětlení stavby.

Ještě přidávám vizualizaci stavby v terénu, po jejím dokončení.

 Příjezd od Moutnic naskytne takový pohled.

Pohled ze silnice od Těšan.

Malé připomenutí.

Červen 2014 a začínáme kopat základy.

Z voňavých dálek.

Koníček, moderně hobby, je kořením života.
tady je malá ukázka z mojí "kořenky"
Dopisy přišlé z velké dálky.

Nejstarší v mojí sbírce je zajímavý i počtem známek.

Tento je zase zajímavý svojí adresou. Správně vyhodnotili, že patříme pod Rusko. 

Dopis je z Jižní Afriky, aby nepletlo razítko Belfast. Je to městečko ve východním Transvaalu (nevím jak se to dnes jmenuje).

Dopis z ostrova kde zemřel Napoleon.

I z nejopuštěnějšího ostrova na světě mi přišel dopis. Tento ostrov leží v jižním Atlantiku. Nejbližší pevné místo je Kapské Město  vzdálené 2000 km.

Každý voněl jinak. Dnešní Facebook nijak nevoní.

VL