I přes spoustu praktických kalendářů v počítači stále používám staré, dobré stolní kalendáře. Zvyk je zvyk a také myslím, že ne všechny "staré věci" jsou překonané a nemoderní. Každý den má být pevně zasazen a mít místo jak v životě, tak i vizuálně v kalendáři. To třeba souvisí i s vnímáním světa kolem sebe. Pro mnoho lidí je střed týdne středa, protože je to prostředek pracovního týdne. Asi žijí dva životy. Pracovní a ten druhý ani neumím pojmenovat, ale řeknu mu třeba víkendový. Každý asi bude rozdílný, když si to tak rozděluje onen "dělitel".
Lepší je na tom asi ten, kdo má prostředek týdne ve čtvrtek. Pro toho je rozdíl mezi oběma fázemi týdne nenásilný. Bere život tak jak jde a příliš nerozlišuje práci a odpočinek. Obojího je třeba a pro pokrok je nutno aby té první složky bylo více.
Ještě něco učeného o kalendáři:
Moderní kalendář pokládá za počátek dne půlnoc, kombinuje sedmidenní týdny a různě dlouhé měsíce, za počátek roku klade 1. leden (10 dní po zimním slunovratu) a za počátek letopočtu domnělý rok narození Ježíše Krista. Každý rok, jehož poslední dvojčíslí (nebo pokud se rovná nule, pak první dvojčíslí) je dělitelné čtyřmi, je přestupný, to jest má druhý měsíc o jeden den delší (29. únor). V této podobě byl poprvé vyhlášen papežem Řehořem XIII. roku 1582 a proto se někdy nazývá gregoriánský (Řehoř = Gregorius).
VL
Žádné komentáře:
Okomentovat