Středa 22. Července roku 2015. Je těsně před druhou hodinou
ranní, měsíc na obloze „couvá“ a je ve své polovině, tvoří tedy obrácené velké
D. Noc není tedy úplně tmavá. Oproti světlejší obloze je krásně vidět horizont
krajiny a již pooraná pole. Vzduch je teplý a těžký, plný vůní. Krajina vydává
úrodu obilí.
V trojúhelníku mezi Těšany, Moutnicemi a Nesvačilkou
hučí motor těžkého traktoru, asi při orbě. Těšany rychlou jízdou projíždí
luxusní Bentley. Odbočuje na Šaratice. Vzadu sedí dva starší pánové a již z Vídně
vedou vzrušený hovor. Ano, ten silnější pán vystoupil ve 21 hodin ve Schwechatu
z letadla a těsně za vesnicí žádá řidiče o zastavení.
„Jen chvilku, prostata se dá operovat, ale já se bojím
operace“ pronáší stoje rozkročen v příkopu s trávou po kolena.
„ Asi tři kilometry před autem již můžete, profesore, vidět
tu věž“ říká muž ze zadního sedadla. Profesor ještě k oné činnost ve strouze
přidává pohled doleva, kde v dálce do noci svítí těžní věž.
Za chviličku již bourák uhání zaflikovanou silnicí rychle
kupředu. Na chvilinku se světla věže schovala za kopec na Špidlaté a i v uzavřeném
autě bylo slyšet divný zvuk. Jako by temné žuchnutí. Pánové se oba na sebe
podívali a žádný se neusmíval. Řidič
hnal auto dál, kopec již měli po levé ruce, ale světla věže nikde.
„Kurva! Co je? Už
musí být vidět“ zaklel ten, co nemočil.
Jen co minuli odbočku na Šinkvice na místě věže uviděli
oproti obloze cosi tmavého. Tmavou věž? Tak vysoká nemůže být, napadají
myšlenky oba pány a i řidiče. Za pár vteřin Bentley odbočuje doleva na
provizorní silnici k vrtné věži zvané Nesvačilka 87.
Pouze co odbočili, museli náhle zastavit. Na auto něco
padalo z oblohy. Stěrače se automaticky zapnuly a roztíraly cosi tmavého
po skle. Přes tichý chod motoru bylo slyšet svištivé hučení. V luxusních sedačkách
seděli ti dva pánové a mlčeli. Popadl je strach.
Žádné komentáře:
Okomentovat