sobota 23. prosince 2017

Maryša nebyla samotná

Při práci na rodokmenech mne neustále upoutává nerovný sňatek.
Dal jsem si trochu práce a spočítal, že v Těšanech od 16/101784 do svatby Maryše bylo 785 svateb.
Spočítal jsem i ty ve kterých byl věkový rozdíl mezi partnery více než 14 roků. Nepočítal svatby důchodců.
Napočítal jsem 69, z toho bylo 10 svateb kdy ženich byl mladší nevěsty.
Nejvyšší věkový rozdíl byl z roku1798, kdy si 31.května bral Franz Ondrůj slečnu Veroniku Přibylovu. Jemu bylo 52 a jí 21.

V opačném gardu si pacholek Stiepan Čermák bere vdovu po pololáníku Franzi Viktorinovi.
zajímavostí je že je to pouhý rok po předešlé rekordní svatbě. V matrice je dělí pouhá stránka:
Zde je rozdíl 38 roků, ale ten půllán asi stál za to.

Použil jsem zde fakta z Těšan, jelikož jsou známí příběhem Maryše. V každé další matrice je to však obdobné.
Matrika Rozařína dává trumf

Ženich je z Těšan a bydlí na obecním domku. Zase jde o stejné časové období!
No, nevím, co je moc, to je moc.




V matrice svateb v Nesvačilce je uvedeno 300 svateb od roku 1784 do roku 1873 (kde je uveden věk svatebčanů). 
Nerovných sňatků jsem napočítal 16, z toho byly 3 ženiši o dost mladší nevěsty.
nejvyšší věkový rozdíl byl u svatby:
1796  G.Hrouzek - Veronika Krčková  60-24 roků.

Ve skutečnosti bylo nevěstě 27 roků, tedy jejich  věkový rozdíl byl 33 roků. Měli spolu 4 děti.

V roce 1798 se jim narodila dcera Anna, ale ta po půlroce zemřela. Po té se pár přestěhoval na č.33 (kde dnes stojí náš dům). Zde žil u svého syna Simona. Georgova manželka byla o 17 roků mladší než jeho snacha. Tam se jim narodila dcera Josepha jenž jako svobodná matka, později, vstoupila do mého rodokmenu s dcerou Annou.
Poslední dítě zplodil Georg v roce 1806 ve věku 70 roků. Zemřel 3.10.1812 na č.44. Manželka Veronika jej následovala až 17.5.1835 na č.9.



V opačném gardu je svatba:
1838 F.Hrouzek - C.Glocová     21 - 37 roků

Ženich z této svatby byl vnukem Georga Hrouzka z předešlé "rekordní "svatby.
VL

čtvrtek 23. listopadu 2017

Václav Lízal

Něco ze staršího Lontu:

tento článek byl napsán 21.9.2010


V pondělí, na naše hody by se dožil 84 roků největší sedlák v dědině a širokém okolí – Václav Lízal.
Sice takřka celý život sebou vláčel stranickou legitimaci vševědoucí strany, ale přesto zůstal pravým, nefalšovaným sedlákem. Sedlákem, se vším co k jeho personifikaci patří.
Narodil se Josefu a Hedvice Lízalovým 13. Září 1926. Ve kterém domě jsem nezjistil, jelikož č. 88 zakoupil Josef Lízal až v roce 1927. To byl Vaškovi rok a tak si ani nemohl pamatovat, jak se stavělo pořádné selské stavení, největší ve vsi v té době. Mlíčař, jak se otci přezdívalo, byl chytrý sedlák nebál se nových věcí.  Václav zdědil většinu jeho genů, pracovitého s rozhledem hospodařícího sedláka.
V roce 1951 se oženil s Věrou Pokornou z Moutnic. Vychovali spolu dceru Věru.
Léta jeho mládí to byl komunistický experiment a ten vyhovoval jeho nátuře novátora. Zapojil se do „stranické práce“ a ta mu nahrazovala školní vzdělání. Nedostatek školního vzdělání se neprojevilo na jeho manžerských schopnostech. Přestože bydlel v Nesvačilce, strana jej dosadila jako předsedy MNV (starostu) v Moutnicích. Bylo  to v květnu roku 1957, rozhodujícím roku nátlaku na založení JZD v Moutnicích. Nátlak byl tak razantní, že v září téhož roku Václav slavil první vítězství. Poslední den toho měsíce zahájil jako předseda MNV zakládající schůzi JZD. Zatím vyčkával a počáteční problémy nechal na Josefu Lejskovi, co by prvním předsedovi JZD. Bylo mu 31 a sbíral zkušenosti, jak se to dělá jinde. Když, ale v roce 1959 odstoupil Lejska z funkce, Václav se postavil do čela představenstva JZD Moutnice. Ne ještě to nebylo „na věčné časy“. V roce 1962 odešel z družstva, aby se za dva roky vrátil, opět jako předseda. Ty dva roky jej nahrazoval  nesvačilák Vojtěch Sedláček. Na ty dva roky prohlásil, že se vzdělával.  V roce 1963 se odstěhoval do svého nového domu V Moutnicích.
Od toho roku 1964 až do důchodu v roce 1986 ovládal pevnou rukou JZD jako vlastní v tom nejlepším smyslu slova. Pro něj to nebyla práce, pro něj to bylo poslání. Neznal pracovní dobu a nesnášel překážky. Stále se snažil posunovat zemědělství kupředu k vyšším výnosům a lepšímu hospodaření.
Proto jsem jej nazval největším sedlákem, že sedlákem nemůžete být od pondělí do pátku. To v zemědělství nejde.  On byl v práci denně. Vím dobře, co píši, pracoval jsem pod ním 12roků a ne vždy jsme se shodli, ale do jeho smrti jsme k sobě zůstali otevření. Nejednou jsem byl nucen poslouchat jeho velikášské monology ve čtyři ráno, uprostřed vojtěškového pole. Tam jsem jej vnímal jako sedláka furianta, co se předvádí, naparuje. To každý sedlák potřeboval a on se tak připravoval      ( ty monology slyšely snad stovky lidí, nejen já) na družstevní schůze. Piloval své řečnické umění. Za řečnickým pultem mluvil bez papírů, „z patra“ a mohu dosvědčit, že prostší lidé často nedýchali. Byl strhující řečníkem. Nyní mne mrzí, že jsem si nezapisoval jeho formulace. Na jednu si však vzpomínám. To se rozjel ve chvále hospodářských výsledků k větě „zaberem to, vod Brna po Rakouský hranice. Tak jsme silní“.
My, místní jsme jej znali, jako Vaška Lízala, nebo Mlíčařa. Jak jsem uvedl, to bylo po otcově přezdívce. Mimo náš region a obzvláště ve stranickém prostředí byl znám jako Stalin. Tuto nelichotivou přezdívku si vydobyl svoji neústupností při prosazování svých názorů a Moutnického JZD. On musel mít firmu na předních místech v hodnocení a toho se dalo docílit novou technikou a technologiemi. Vyvíjel vždy maximální snahu se k těmto produktům dostat, což nebylo zrovna lehké. Tvrdá nátura a selský rozum v jeho podání vynesla JZD Moutnice mezi nejlépe hospodařící družstva v republice. Tvrdí-li kdokoliv, že jen díky stranickému průkazu, budu oponovat. To možná platilo v začátcích JZD, ale od sedmdesátých let mu to bylo jen na obtíž. Stranické direktivy brzdily jeho schopnosti managerovat tak velkou firmu. Jeho velkou předností bylo, že poznal co v člověku je, co umí. Politika v tom nehrála roli. Pro družstvo pracovali docenti vyhození z brněnských vysokých škol po roce 68. Já po vystoupení ze strany jsem nepocítil žádnou diskriminaci. Kdo dokázal svojí prací prospívat firmě, neměl problém. Slitování měl ale i s místními lidskými troskami, jež nechával přežívat. Odjinud, neměl opilec šanci.
Nehrabal pro sebe a ani ostatním příliš nerozdával. Desítky domů v Moutnicích byly lepší než jeho. V garáži obyčejný Žigulík. Jeho životním stylem nebyl přepych, ale práce. To vyčítal Nesvačilským družstevníkům, že myslely při výplatě hlavně na sebe a ne na družstvo. Narážel tím na to, že v šedesátých letech jsme měli vyšší odměnu na pracovní jednotku než Moutnice.
Strana co jej vynesla do funkce, jej také zničila. Na místo „Řádu práce“ co se dával úspěšným pracovníkům do důchodu, on dostal trestní stíhání. Nikdo ani pořádně neví za co. Trapně zjišťovali, zdali si nenechávali tržby za drobný prodej cibule či okurek. Nic mu nedokázali. Můj názor je, že si to jen soudruzi vyřizovali účty mezi sebou. Obzvláště Oslavanští horníci jej neměli v lásce a podařilo se jim jej „zadupat do země“. Z družstva odešel bez fanfár, i když by mu náležely. Zůstala po něm firma, jenž dodnes žije z jeho podstaty.
Napsal jsem největší sedlák a na tom označení trvám. Byl sedlákem duší. Bil se za rodnou hroudu, ochraňoval ji a zveleboval. Jistě bylo to poplatné době a on se jevil jako její představitel, komunista, ale tím on nikdy nebyl. Byl to sedlák s 2000 hektary a měl tu smůlu, že u moci byli komunisti.
Zemřel  6.11.2007. pohřeb byl na jeho přání v úzkém rodinném kruhu.


VL

neděle 29. října 2017

Co nás čeká?

Článek o astrologii, jenž může být zajímavý nejen pro astrology, ale i pro ty co se zajímají o vlastní rod:

https://astroplus.cz/osudy-potomku-jsou-ovlivnovany-sedmi-generacemi-predku/



• druhé pokolení – rodiče (dva, tedy pár). Je spojeno s energií Měsíce. Jsou to oni, kdo formují naše nejbližší okolí, citový vztah ke světu, potenciál zdraví. Ovlivňují také naši možnost a umění další adaptace, schopnosti najít v životě své místo.
• třetí pokolení – babičky a dědečkové (čtyři lidé). Předávají nám schopnost přijetí, intelektuální možnosti, talenty a komunikativnost, umění styku s lidmi.
• čtvrté pokolení – prababičky a pradědečkové (osm lidí). V našem osudu vytvářejí milostné scénáře, umění žít v harmonii a také úroveň materiálního dostatku.
• páté pokolení – praprababičky a prapradědečkové (šestnáct lidí). Vybavují nás vůlí, úsilím a uměním vítězit. Druhou stranou mince je agresivita.
• šesté pokolení – babičky a dědové našich prababiček a pradědečků (třicet dva lidí). V našem osudu odrážejí spojení s tradicemi, učením a zásadami, kterých se v životě přidržujeme. Přináší nám také společenský postup.
 sedmé pokolení – prababičky a pradědové našich prababiček a pradědů (64 lidí). Právě toto pokolení znamená osud, naše vlastní osudové předurčení.

Josef Stříž není pomníček

Tvorba rodokmenu není jednotvárné otáčení listů matrik. Velice často to nepomáhá (pouhé listování v matrikách). Člověk se dostane "do úzkých" a ne a ne se hnout kupředu. Není-li žádná poznámka odkud osoba přišla, či nejsou taková příjmení v okolních obcích, stává se z takové osoby "pomníček". Hodně takových pomníčků vniklo po zrušení nevolnictví 1.11.1781. Vznikaly a vznikají nadále.
          Pro mne představoval problém otec jedné prababičky. Její otec Josef Stříž se objevil v Těšanech a rodili se mu děti s Mariannou Rychlíkovou. Určitě byli sezdáni, ale zápis jsem nenašel. V okolí se takové příjmení nenašlo. Docela mne mrzelo, že právě v ženské linii mám takové "okno".
   Stačí však nápad. Ten se jmenoval familysearch. Do amerického vyhledávače osob jsem zadal Stříž a světe div se dalo mi to dva Josefy Stříže. Jednoho z Ratíškovic a druhého z Kořence u Boskovic.
Ten ratíškovský byla pouze náhoda a jeho úmrtím za rok po narození stopa skončila.
Zato ta druhá byla senzační. Perfektně vedené indexy matrik v Benešově a okolí mne dovedla až téměř do 16., století. Díky Mormonům z Ameriky jsem objasnil odkud Marianna Střížová vlastně pochází. Je to severovýchodně od Boskovic. Střížové tak byli často hospodští a řezníci.


Podařilo se mi odhalit i rodné příjmení matky Josefa. Ta se jmenovala Kostišinová a na jejím rodném domě se narodil i Josef Stříž.



11.11.2017
A vše je jinak. Včera jsem nalezl:
http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/2549/?strana=68

Jistý Josef Stříž se narodil v Divácích což je přece jen pravděpodobnější místo narození než ten Kořenec u Boskovic. Musím to důkladně prověřit.

No, jednoznačné to zase není. Nenašel jsem svatbu jeho manželek s ním. Je zajímavé, že je tam vždy uveden syn svobodné matky Josef Ledba, ale první manželka má v úmrtním zápisu uvedeného manžela Josefa Stříže. Je to zatím záhada, ale i tak je tato konstrukce ta pravá. Jedna z mateřských linií končí v Divácích, kde jsem strávil dva roky života na zámku.




VL


pondělí 23. října 2017

Důležitá poznámka

Velké poděkování šitbořskému písaři jenž napsal poznámku při zápisu svatby Jana Husáka. Bez onoho dodatku " z královského města Chrudimi", by pátrání po původu zdejšího rodu Husáků, bylo asi neúspěšné. Díky pane faráři (asi to psal farář).



http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/3352/?strana=185

Najdete to dole vpravo

pátek 20. října 2017

TV NOE z Nesvačilky

Velice úspěšně proběhla akce na sponsorování lamel pro výstavbu kaple. Všech 1000 kusů má svého dárce. Bylo třeba poděkovat a tak zde je odkaz na video:

http://www.tvnoe.cz/video/14308

posuňte si čas na 18.27 min

středa 11. října 2017

Lízalka žebračka

Často se mne ptají, ti co pro ně dělám rodokmen, zda je tam nějaký šlechtic v jejich rodokmenu.
Já se na "takové štěstí" dívám zcela odlišně. Více si vážím rodů kde se nuzných pacholků a nádeníků stali pracovití lidé, úspěšně zařazení do společnosti. Mít v rodokmenu někoho kdo promrhal majetky (sám sebe nepovažuji za boháče) by mi přišlo spíše jako hanebné dědictví.
Při hledání jsem samozřejmě narážel na všechny vrstvy společnosti v rodokmenu. Vedle hospodářů na gruntu, purkmistry a starosty jsem nalezl i žebračku.
Musela by se narodit prvnímu známému Lízalovi a to Zachariášovi. Její úmrtí je uvedeno v matrice Nikolčic dne 19.2.1738.


Pouhý strohý zápis že zemřela Dorota Lízalka, žebračka, věk 70 roků.
Bylo-li to její vyvdané příjmení mohla by být manželkou jedině Pauluse Lízala, syna Zachariase a jeho druhé ženy Marianny. Jenže ten by byl o 17 starší. Ještě pádnější protiargumentem je to, že by mu porodila dítě ve věku 49 roků. To je dosti nereálné.  Dále by to předpokládalo nezájem manžela a vlastního syna Wenzla o její stáří. Ještě zde žili tři synové bratra Martina a asi i děti nevlastního bratra Tomáše. Toto je nesmyslná konstrukce.
Spíše se dá předpokládat že byla dcerou Zachariase a jeho první manželky Anny. To by se narodila v roce 1668 v Měníně. Doklad o tom nemám. Je tedy možné, že z různých, neznámých důvodů, zůstala v životě sama, mimo rodinu a zemřela jako žebračka. Často se stává, že lidé jenž jsou na sebe citově vázáni, umírají nedlouho za sebou. Tato Dorota zemřela pouhý měsíc po své švagrové Anně rozené Broskvové, manželce jejího bratra Martina. Byli pouhých 6 roků od sebe.
Doklad o tom, že v oněch časech nemohl člověk sám bez rodiny dobře existovat.

Vše se neustále mění a vyvíjí i tak neživá věda jako je genealogie. Našla se svatba Doroty Uhlířové a Thomase Lízala.

Jde o matriku Židlochovic kde jsou i svatby z Přísnotic. Datace je 31.1.1694.
V závěru roku 2017 jsem dostal od pana Nečase z Křepic informaci, že náš Josef Lízal není synem Martina, ale jeho bratra Thomase. Takže žebračka Dorota se stala mojí prababičkou.

VL

středa 4. října 2017

Legionářská slavnost

Několik obrázků ze vzpomínkové akce v klášteře Padua na jihu Itálie kde bylo vězněno na 10 000 zajatců z Česka za 1. světové války. Byl tam i můj dědeček Jan Lízal.







sobota 30. září 2017

Holická musí být od Holic

Překvapení na vás může čekat ani jej nečekáte. Sedíte u kávy s kolegyní v zámecké kavárně a během hovoru zjistíte, že ona dívčina pochází z vesnice z níž přišel předek mojí babičky Husákové.
Ano, zjevně zcela cizí člověk u nějž nehledáte žádné spojitosti s vaší osobou, je náhle kandidátem na příbuzenský vztah.
Nic světaborného, ale určitě další potvrzení že dělat rodokmen je zajímavá hra na dlouhou dobu.

VL

pátek 22. září 2017

Husáci nastupují.

Po delším čase se zase věnuji rodokmenu.
Při pátrání se mi potvrdil předpoklad že konec 19. století byl v Nesvačilce ve znamení Husáků. Nárůst tohoto příjmení byl enormní. V létech 1874 až 1905 se v obci konalo 29 svateb Husáků a pouze 11 Lízalů.  Nejsou započítány svatby v jiných obcích (to by ten nárůst byl ještě navýšen).
Pouze jedna jediná byla svatba Husáka s Lízalovou.

VL

pondělí 18. září 2017

Kudlich co zrušil panství

Z deníku DENÍK:
http://bruntalsky.denik.cz/zpravy_region/pred-sto-lety-zemrel-hans-kudlich-osvoboditel-sedlaku-20170916.html

Hans Kudlich s chotí Luisou a devíti dětmi.
Hans Kudlich s chotí Luisou a devíti dětmi.Foto: archiv Úvalna
Hans Kudlich, nazývaný také osvoboditel sedláků se narodil v Úvalně 25. října 1823. Jeho rodiče Johan a Eleonora měli celkem 11 dětí. Tři z nich se nedožili tří let věku. Hans byl nejmladší z osmi přeživších sourozenců.
Kudlichův otec byl poddaným na lichtenštejnském panství, robotou povinný sedlák. Přáním Kudlichovy matky bylo, aby Hans studoval teologii. Po absolvování gymnázia v Opavě nastoupil Hans na Vídeňskou univerzitu, kde studoval filozofii a později práva.
V březnu 1848 byl při demonstraci proti Habsburkům ve Vídni zraněn bajonetem.
V květnu téhož roku odjel domů do Úvalna. Právě zde byl navržen jako kandidát pro volby do rakouského ústavodárného Říšského sněmu. Ve volbách byl zvolen. Zastupoval volební obvod Horní Benešov. Jako nejmladší z poslanců přednesl Kudlich 24. července 1848 návrh na zrušení poddanských vztahů, včetně povinnosti roboty a desátků. Návrh byl 7. září 1848 přijat.  ..........


Zdroj: http://bruntalsky.denik.cz/zpravy_region/pred-sto-lety-zemrel-hans-kudlich-osvoboditel-sedlaku-20170916.html

Zajímavé. Tento pán ovlivnil život mých předků.

VL

Zdroj: http://bruntalsky.denik.cz/zpravy_region/pred-sto-lety-zemrel-hans-kudlich-osvoboditel-sedlaku-20170916.html

pátek 28. července 2017

Baladické ráno

Již nikdy nespočítám kolikrát jsem byl nucen povinnostmi časně nad ránem vstávat a jet do práce.
Dnes jsem vezl svoji nejmilejší do zaměstnání po čtvrté ranní hodině. Nádhera s velkým N.
Odcházel droboulinký déšť, co jen tak jako rosou svlažil krajinu chystající se na další vedra. Tmavé mraky mizely k východu a nad nimi svítalo. Mír. Pohoda.
Na silnici jen pár aut a v teple kabiny spustí Country Rádio baladickou skladbu "Fantom 305". Skladba jenž asi nikoho nenechá nezapřemýšlet o textu.
Prostě, říkám nádhera.
Moje milá, děkuji za hezké ráno.

čtvrtek 27. července 2017

Zámek Sokolnice

Delší dobu jsem nic nepřidal.  Nedávno mi poslal Vašek Kolařík tento obrázek sokolnického zámku.
Líbí se mi a tak se o něj podělím s Vámi.
Dnešní situace je tam zcela jiná. Prostor mezi malířem a zámkem je zastavěn domy a rybníkem.
Jeto z doby bitvy u Slavkova. V pozadí je sýpka u které končily poslední boje zajetím tisícovky Ruských vojáků.


Autorem je Franz Richter

pátek 12. května 2017

Po Slavkovu

Po bitvě u Slavkova byla naše země zdecimována, vyjedena a umírala hlady a na nemoci.
Zde je něco málo dokladů z matrik.
Výkaz úmrtí za měsíc:
               Slavkov                    Nesvačilka
rok 1802  leden 5                       0
                únor  11                      0
               březen 4                      0
               duben  5                      0
               květen 1                      1

rok 1806
              leden  17                      12
              únor    22                      11
              březen 23                       5
              duben  41                       5
              květen 18                       2
              červen 20                       2
V Nesvačilce zemřelo po bitvě 37 osob do konce června 1806. Z toho počtu bylo 31 dětí do 10 roků.
Průměrně v těch létech umíralo za půl roku 4-6 osob různého věku.


Výpis z matriky zemřelích v naší obci. Moji přímí příbuzní žili na č.10.
http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/4130/?strana=156

Přehled úmrtí ve vesnicích souvisejících s bitvou:

Křenovice            celý rok 1804: 16 osob         první půl rok 1806:   51osob 
Hrušky                10 osob                                               36 osob        
Prace                    20                                                          23              
Kobylnice             8                                                            23             
Jiříkovice              9                                                            26              
Telnice                   11                                                           26             
           Nesvačilka              1                                                            37      

Nejčastější příčinou úmrtí dětí do půl roku byl od prosince 1805 do konce roku 1806 v Nesvačilce psotník neboli božec (něm. Frais, Freisen atd.). Onemocnění projevující se křečemi spojené s bezvědomím, způsobené nedostatkem vápníku nebo hořčíku. Dříve však byly takto označovány jakékoliv křeče,  které vedly ke smrti dítěte. Dále se v tomto období u starších dětí objevuje jako příčina úmrtí Abzehrung (plicní tuberkulóza), Blattern (neštovice), Brustwassersucht (zánět pohrudnice), Fieber (horečka nebo zimnice) a Krämpfungen (křeče, psotník). Ve Slavkově se ve stejném období v matrice zemřelých u malých dětí objevují opět psotník,  Abzehrung (plicní tuberkulóza), Blattern (neštovice), ale také Masern (spalničky), Karthar (katar), Schwäche (vrozená slabost, nedonošenost), Nervenfieber (břišní tyfus), Krebs (rakovina), Darmentzündung(zánět pobřišnice, střevní zánět), Faulfieber (břišní tyfus), unzeitig (předčasné narození), ale i überfall (záchvat?) a Ünglückfall (nešťastná náhoda).                      
Autor příčin úmrtí  Václav Kolařík.


VL

pátek 31. března 2017

Gruntovní kniha

Až v americkém Utahu jsem objevil stránky s gruntovní knihou obce Nesvačilka. Jde o "Josefínský katastr"


Zde je internetový odkaz na ony americké stránky:
https://familysearch.org/ark:/61903/3:1:3QS7-99CF-PZM4?mode=g&wc=QDLL-MNQ%3A210567101%2C209017002%2C210567102&cc=1918632

Najdete tam spoustu údajů, ale ne všechny České matriky. To Slováci mají matriky všechny umístněné právě na těchto stránkách

Na snímku je stránka kde jsou sepsáni noví nájemníci domů v Nesvačilce z roku 1793.



Docela mne potěšilo že jediný kdo se z nich uměl podepsat byl můj praděda Franc Lízal. Velice agilní syn prvního Lízala v obci. Předpokládám že ty dva domy mu tam "dohodil" jeho otec co by purkmistr aby měl obsazené všechny domy v obci.
Na č.27 žil v oné době Jacob Oprchal s manželkou Eleonorou ale dům nevlastnili. V roce 1797 koupil hospodářství Leopold Gloc jehož potomci tam žili až do 20. století.

VL




čtvrtek 23. března 2017

Nejstarší zápis


 Václav Kolařík mi zaslal tuto zprávu:

Přepis nejstaršího zápisu v Gruntovní knize dědiny Nesvačilky založené v roce 1717 (později přepsáno na 1715, viz příloha). Bohužel u tohoto zápisu nelze zatím určit, kterého z dnešních nesvačilských domů se týká. Nevěděl to ale asi už ani sestavovatel gruntovnice na začátku 18. století, protože zápis do knihy zařadil neorganicky před všechny ostatní, které již  lokalizovat lze.

 

Anno 1717

Léta Paně 1717 dne 29. září za rychtáře Vítka Oplatníka, purkmistra Jiříka Stehlíka a spoluradních stal se kup mezi Josefem Králíkem z jedný strany a Matějem Čermákem z druhej a to na ten a takový způsob totiž:

Koupil Matěj Čermák od Josefa Kralíka v dědině Nesvačilce živnost za 20 zl. rýnských hotových peněz však s takovu výjimku, aby jmenovaný Josef Králík při tejš živnosti seno, slámu a cokoliv se jinýho vynachází zanechal, naprotiv tomu Matěj Čermák sám pátý do zdejší J(eho) Knížecí Eminenci biskupskej olomouckej poddanosti se zavazuje a krom teho majíce on ještě 2 syny, jednoho ženatého a druhého svobodného, oba dva Expresse sobě tenž Matěj Čermák s této zdejší poddanosti zasvobodne vymínil. Stalo se v dědině Nesvačilce dne a léta ut Supra (jak bylo výše uvedeno).
Nadepsaný kup se od ouřadu hejtmanského panství Chrlického ve všech punktech na ten způsob ratificíruje, aby Matěj Čermák se svými dětmi budůcně do zdejší J(eho) K(nížecí) E(minenci) biskupskej olomouckej poddanosti naležel a v ní věrně a stálý zůstal
Jenž se stalo na Chrlicích dne 29. září 1720                       
                                                                                                          Andreas Popp vlastní rukou

pátek 3. března 2017

Původní znak Nesvačilky

Jsem nadšen z výsledků pátrání o začátcích Nesvačilky od Václava Kolaříka z Brna. Jde o syna Václava Kolaříka z čísla 44, jenž se oženil do Brna.
Nedávno se Václavovi podařil "parádní kousek" a objevil původní-zakládající znak naší obce.
Zde je jeho email:
Mám pro Vás na stránky Lontu jednu nesvačilskou prvotinu. Jedná se o otisk nejstarší obecní pečeti z roku 1716, která je přilepena na papírové listině vydané v Olomouci 15. 7. 1722. Řeší se v ní vymezení a popis hranic mezi obcí Žatčany a Nesvačilka na panství Chrlice a obcí Těšany, náležející ke klášteru dominikánů u sv. Michala v Brně. Listinu pečetí konvent dominikánského kláštera, obec Těšany, chrlický hejtman Ondřej Popp, důchodní František Antonín Bayer, obec Žatčany, obec Nesvačilka a olomoucký biskup kardinál Schrattenbach. Nesvačilku zastupoval rychtář Jiřík Gysl, purkmistr Pavel Dušek a Michael Ondrášek s Martinem Sedláčkem.  
Nesvačilská pečeť nese opis: *PECET-D-EDINA-NE-SWAC(I)LKA-1716. Jako znak obce je v horním poli zobrazen pták vylétající z vegetace, v dolní poli pak radlice pluhu. Jedná se o tzv. slepou pečeť, kdy není pečetěno pomocí vosku, ale razidlo je otištěno na zvláštním kusu papíru, který je přilepen na listinu. Máme tedy před sebou nejen přímý doklad existence obecního pečetidla těsně po založení obce na konci roku 1715, ale především původní znak Nesvačilky, který se od toho dnešního podstatně liší.

Zdraví

Václav K.


Nahlédnul jsem do pubikace TĚŠANY od Rostislava Vermouzka a zjistil jsem že v inkriminované době obec Těšany na jednání asi zastupoval rychtář Johan Vrána a purkmistr Mathias Vahala.  Mathias je mým pradědečkem (xtým) z matčiné strany..
Zde musím provést opravu textu. Ta předešlá informace se váže k roku 1716, ale ona listina byla pečetěna a podepsaná až v roce 1722 kdy obec Těšany zastupoval purkmistr Ondřej Prokeš, rychtář Jan Vrána a konšelé Pavel Volek a Barton Blažek.



Velice se mi líbí provedení starého znaku obce a dal bych mu přednost před dnešním provedením s lilijí.
Co vy na to?

VL

pondělí 20. února 2017

Dědeček, italský legionář


Na snímku je můj dědeček Jan Lízal z Nesvačilky č.10. Je to fotografie po návratu do Prahy z první světové války z níž se vrátil jako legionář.
Narukoval až průběhu války, 11.5.1916 ve věku 18 roků.. Bojoval na italské frontě a byl 25.8.1917 zajat na dnešních hranicích Itálie a Slovinska u města Gorizia na hoře Monte Gabriele.


Byl odsunut na jih Itálie do městečka Padula. Zajatecký tábor byl umístněn ve starém klášteře  Certosa di San Lorenzo di Padula. Pobývat zde mohl od září roku 1917. Tam vstoupil 17.4.1918 do nově se tvořících legijí a snimi se 25.5.1918 přeseunul do kasáren ve městě Santa Maria Capua Vetere nedaleko Neapole. Jeho útvarem byl 32. pěší pluk.



Tento klášter byl založen v roce 1306 na místě starého kláštera a je nyní na seznamu Světového kulturního dědictví.




Dědečkův portrét je stará poškozená fotka s rastrem jenž tam vytvořil strýc Vojtěch, když podle fotky maloval dědečkův portrét.
Zemřel v roce 1962.



VL


V květnu 2017 se mi podařilo objevit stránky o klášteru Padula a narazil jsem na fotky ze života legionářů. Také tam byla v roce 2015 výstava k pobytu válečných zajatců ve měste. Zde je několik obrázků a odkazy:
https://www.facebook.com/novacivitaspadula/
http://www.novacivitas.info/
https://www.facebook.com/certosadipadula/?fref=ts


Zde na vloženém obrázku, vpravo dole, asi pochoduje i můj děda


Zástava italských legionářů


Vedení italských legií

  Detail zástavy

Budoucí náš president Beneš s chotí


Foto z výstavy v Padula v roce 2015


Na hřbitove kde leží váleční zajatci je pochován i dědeček, facebookové přítelkyně, pan František Gardáš z Lovčic u Kyjova . Strávili tam spolu pouhé 3 měsíce než pan Gardáš zemřel.



Tento doklad mi zaslalo městské muzeum Padula a je to zápis o úmrtí Františka Gardáše dne 7.12.1917.


Zde, pod těmy stromy centrálního nádvoří kláštera, jsou pochováni všichni zemřelí zajatci.


VL

středa 8. února 2017

První obyvatelé Nesvačilky

Práce Václava Kolaříka mladšího jenž představuje první nájemce domů v naší obci. Vypsáno z první gruntovní knihy Nesvačilky

č.1-Jiří Bílý
č.2- Bartoň Charvát
č.4-Jan Vitouch - prodal Pavlu Duškovi
č.5-Mikuláš Macák
č.6-Václa Parteka
č.7-Jan Novák   +17.4.1727
č.8-Martin Sedláček
č.9-Řehoř Horáček
č.10- Jiří Šnobl (Georg Schnobel)

č.11-Juliana Možná z Holubic
č.12-Kristián Jadeřábek
č.13-Jan Tihlařík
č.14-Ondřej Slezák
č.15-Jan Hrdlička
č.16-Magdalena Plotnicová
č.17-Michal Ondroušek
č.18-Pavel Kolařík
č.19-Jiří Grysl
č.20-Jiří Stehlík
č.21-Antonín Podal

To nebyli vlastníci, ale pouze nájemci domů a k nim náležejícím pozemků. Je třeba si uvědomit že do doby zakládání JZD se domy prodávali i s polnostmi, jako ucelená "výrobní jednotka".

VL


čtvrtek 26. ledna 2017

Laurentius Ondrůšek Otec zakladatel


Lánový Rejstřík udává Martina Vondrůšků jako uživatele 1/4lánu v Šitbořicích.
První zmínku v matrice jsem našel v Žatčanech kde se oženil syn Laurentise Martin s Mariannou Trbušanskou. 

Ti se po svatbě odstěhovali do Nesvačilky kde se jim narodila dcera Marianna
http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/4540/?strana=35


Mají spolu celkem 7 dětí avšak pokračování rodu jsem objevil pouze u Marianny jenž se provdala v roce 1739 za Symona Sýkoru z Nesvačilky. Ten však na jaře 1740 umírá a Marianna si na podzim bere  Josefa Podlouckého ze Žatčan (doufám že jsem vybral toho správného, jelikož tam byli dva toho jména). Spolu měli syna Mathiase jenž se oženil s Juditou Blažkovou z Nesvačilky (a zde jsem měl zase problém s výběrem ženicha jménem Mathias Podloucký syn Josefa Podlouckého, byli tam dvakrát). Ti měli spolu 8 dětí ale prozatím jsem nenašel u žádného pokračování. Snad časem
13.1.2017     

A ono to zase tak dlouho netrvalo. Dnes jsem narazil na svatbu Cyrila Podlouckého z Nesvačilky 
se  slečnou Rosalii Švábenskou z Moutnic. Psal se rok 1895. Je tedy velice pravděpodobné, že Podloučtí v Moutnicích jsou potomky zakladatele Nesvačilky Laurentiuse Ondrůška.
31.1.2017                        

VL

Georgius Schnobel Otec zakladatel

Georgius Schnobel
On sám se asi narodil roku 1692 asi v Žatčanech, ale jehož rod pocházel z Újezda kde byl Paul Schnobel veden roku 1656 jako 1/4láník.

http://www.mza.cz/a8web/a8apps1/d1/docs/D0001-174.htm


Roku 1712 se Georg žení s Catharinou Böhmovou z Telnice. Mají spolu syna Andrease jenž jim brzy po narození umírá. Jeho úmrtí 18.1716 je první zápis v matrice Nesvačilky. Za rok umírá i manželka. Po 4 měsících se ožení Georg s Mariannou Nevděkovou. Spolu mají 2 děti jenž všechny brzy umírají.
V pouhých 29ti letech umírá 21.11.1721.  Marianna si bere Mathiase Strubila a mizí z Nesvačilky.
12.1.2017  VL


sobota 21. ledna 2017

Joannes Kalvoda Otec zakladatel

Jako druhé pokřtěné (vůbec první dítě v Nesvačilce se narodilo mrtvé) je v matrice uvedena Marianna Kalvodová.
Přetěžko se o rodičích Joannesovi a Anně Kalvodových hledají informace. Je pravděpodobné, že Joannes pocházel ze Šlapanic, o Anně nemám tušení. Oběma bylo již přes 30 roků a je možné že byli vdovci a začínali nový život. Pravděpodobně jako Rozprýmovi brzy opuští Nesvačilka a žijí v Újezdě. Tam se jim narodí Mathaus o němž po narození matriky mlčí.  Magdalena úmírá záhy po narození. Poslední Bartholomeus je trochu hádankou. U něj pravděpodobně došlo ke změně příjmení na Kalivoda při zápisu sňatku s vdovou Agnes Pospěchovou. Matrikář asi měl trošku "guláš" v ve zdejších příjmeních jako Kalvoda, Kalenda, Kalivoda či Kalouda. Nenašel jsem narození Bartla Kalivody a již vůbec ne po Janovi. Kalivoda tam žil, ale to byl Josef. Všimněte si podtržení příjmení Kaliwoda, asi další matrikáři tušili "zradu" při zápisu sňatku.

http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/4541/?strana=171



Jako Kalivoda se jim narodil6.11.1756 syn Martin

http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/4541/?strana=70


Taktéž Kalivoda Liborius a to 23.7.1758

http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/4541/?strana=73


Jenže Ignatius se narodil jako Kalvoda 1.2.1762.
Stejný otec a pravděpodobně i matka (Agnes záměna na Agatha) a pokaždé stejní kmotrové , manželé Slezákovi
http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/4541/?strana=80

To již existuje v Újezdě také jiná větev Kalvodů, stejně tak jsou v té době i v Žatčanech.
 To je již na další vědeckou práci.

21.1.2017
VL

úterý 17. ledna 2017

Paul Kolařík Otec zakladatel

Kolařík bylo tradiční Nesvačilské příjmení, ale již zde není. Z posledníh Kolaříků se stali Šimáčci a ti koncem minulého století neslavně zmizeli z obce.

První zmínku o Pavlovi máme z roku 1699, kdy se mu a jeho ženě Rozině narodila v Újezdě dcera Marie. Jestli to bylo jejich první dítě nebo ne, nevím. 16. 1. 1700 se jim narodil syn Fabián, který ale za čtyři dny zemřel. Už 11. 5. 1701 si vdovec Pavel bere Justinu Vítkovou, dceru zemřelého Jiříka Vítka ze Žatčan. Nikde ale ani zmínka o smrti Roziny, jeho předchozí ženy??? Z tohoto manželství se podle matrik nenarodilo žádné dítě, Justina zemřela v 32 letech 20. 2.1720. Je to první doklad v matrice o pobytu Pavla Kolaříka v Nesvačilce. Již za dva měsíce 24.4. 1720 si Pavel bere Kateřinu, dceru po zemřelém Janu Pekárkovi z Tuřan. Za svědky byly první Nesvačiláci Vavřinec Drábek a Václav Parteka. Manželé měli spolu další děti: Fabián (1721, Nesvačilka), Matouš - náš přímý předek (1722, Újezd), Marie (1725, Nesvačilka), Ferdinand (1728, Nesvačilka), Marie (1731, Újezd). Mezi lety 1728 a 1731 tedy Pavel odchází z Nesvačilky zpět do Újezda, kde také 3. 2. 1739 umírá. V matrice je údaj že ve věku 90 let, což je snad chyba zapisovatele (pravdě by odpovídalo spíše 60 let). Kolaříkovi bydleli v Újezdě na čísle 28. Vrací se do Nesvačilky až roku 1775. Tehdy těsně po svatbě odchází nejstarší syn Matouše Kolaříka z Újezda a vnuk Pavla Kolaříka Ondřej Kolařík do Nesvačilky, kde působí jako podruh (1775-1788, Nesvačilka 8 - takže i u Lízalů, 11 a 4). Od roku 1788 je už připomínán na svém novém domě čp. 26, kde roku 1822 umírá.

Autorem je Václav Kolařík mladší

čtvrtek 12. ledna 2017

Martin Rozprim Otec zakladatel

Rodiči prvního pokřtěného novorozence byli Martin Rozprim a Anna Martinásková.
Otcovo příjmení matrikář v Újezdě popletl na Losprim (záměna velkého L a R je možná velkou podobností, zvláště při špatném rukopisu). Zajímavé je, že v indexu narození je Losprim, ale v indexu svateb je Rosprim, psán stejným písmem, tedy i matrikářem.
  Martin se narodil v Chrlicích 9.10.1689. Rodiče Thomas a Magdalena jsou uvedeni u zápisu narození 4 dětí, více tam o nic není zmínka. Martin byl asi nejstarší.

http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/8435/?strana=81

matrika Chrlic s narozením Martina Rozprima

Manželkou Martina se stala 2.5.1712  Anna Martinásková z rodu pololáníků v Žatčanech. Zde je zápis v matrice Újezda u Brna

http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/4540/?strana=54 

Jejich pobyt v Nesvačilce byl asi krátká epizoda spojená s narozením syna Caspara, ten se stal prvním dítkem obce Nesvačilka. Byl to jejich druhý syn.  Prvorozený Thomas a stejně tak Valentin, Martin a Jiří se narodili opět v Žatčanech.
Dospělosti se dožil asi pouze Valentin jenž se 10.9.1742 oženil  v Žatčanech s Justinou Ondrůškovou.Ti měli spolu 5 dětí.
Martin junior a Jiří zemřeli brzy po narození.
21.1.2017 doplňující informace: roku 1724 se jim narodil syn Antonius jenž se s v dospělosti oženil s Elisabeth Chrastinovou, měli spolu 6 dětí a jejich potomci dnes žijív Brně.
O Casparovi jsem nenašel další zápis. Je možné, že se oženil mimo farnost Újezd, nebo nebylo zaznamenáno jeho úmrtí. Možné je i to že zmizel v armádě.
Může se také stát, že časem narazím na zápis jenž objasní co se s ním stalo.
Takže působení Martina Rozprima v Nesvačilce bylo krátké a krom historického rekordu, prvního dítěte, nezanechalo výrazné stopy.

Přesto jemu věnuji samostatný článek v Lontu. Pro valnou většinu ostatních zakladatelů obce je ctí jen pouhé uvedení v seznamu prvních obyvatel.

VL

středa 11. ledna 2017

Otcové zakladatelé

Založení obce Nesvačilka vidím jako pokus o nový,efektivnější způsob hospodaření s půdou.
Než honit lid do roboty, bylo prozíravější půdu rozdělit mezi lid a ten platil daně za užívání.
    Bude trvat dlouhých 60 roků než na podobném principu budou vznikat ze zrušených statků a dvorů nové vesnice. Nesvačilka byla předobrazem vzniku obcí jako Otmarov, Rozárie, Kašnice, Šternov, Rešov a desítky dalších.
Byly i jiné pokusy o takové hospodaření, třeba ves Novošice mezi Blučinou a Jaloviskem. Tam, ale obyvatelé nebyli schopni sami hospodařit a tak panstvo po pár létech domy spálilo a ves zničilo. V Nesvačilce její obyvatelé, jenž povětšinou byli beze zkušeností s hospodařením, práci na svých hospodářstvích zvládli a ves udrželi.
Prvních 50 roků však byla veliká obmněna obyvatel. Zde vám předkládám "otce zakladatele".
Soupis prvních obyvatel Nesvačilky nalezených v matrikách:
Martin Rosprim  - někde se chybně uvádí Losprim
Mathias Sýkora
Paulus Dušek  -  viz. popis dole
Georgi Schnobel  -  viz. popis dole
Laurentius Ondrůšek  -  viz. popis dole
Joannes Kalvoda
Jiří Slezák
Joseph Čajánek
Georgius Gezl
Georgius Stehlík
Vazlav Horáček
Jacobus Kyselák
Casparus Nevděk
Joannes Vitouch
Martinus Olejník
Josef Crhák
Sebastianus Krásný
Georgius Horák
Georgius Kříž
Joannes Paleček
Geoprgius Hrdlička
Joannes Poláček
Paul Kolařík
Joannes Bednář
Georgius Kláda
Michael Kříž
Georgius Melo
Paul Vontrka
Marianna Přibylová
Mathias Čermák
Bartholomeus Felbáb
Georgius Možný
Bartholomeus Kunštátský
Christian Štěpánek
Mathias Žák
Martinus Sedláček
Wenceslav Havlík
Vít Oplatník
Sergy Bílý
Joannes Vysoudil
Laurentis Drábek
Wenceslaus Partika
Sebastianus Olejník

Jde o jména z matrik do roku asi 1720.


Zde je malý nástin k rodokmenu:


Prozatím pouze u třech se mi podařilo " dojít" do dnešní doby. Samozřejmě jde o osoby svázané s naším rodokmenem. U dalších jmen budou jistě také vazby do dnešních dnů.

VL

Paulus Dufek či Dušek
Na radu zkušenějších opravuji jeho příjmení Dušek.
Narozen roku 1665, pravděpodobně v Újezdě u Brna, a umírá v Nesvačilce 7.9.1727. Do obce přichází tedy v padesáti letech. Zemře mu zde manřelka Rosina a on se znovu ožení s mladou Margarethou (neznam odkud). S ní má 5 dětí, to poslední v 61. roku svého života (?). Asi byl váženým občanem neboť byl svědkem na několika místních svatbách.
Pravděpodobně se vdova Margaretha znovu provdala a odešla z obce.
12.1.2017    VL

Georgius Schnobel
On sám se asi narodil roku 1692 asi v Žatčanech, ale jehož rod pocházel z Újezda kde byl Paul Schnobel veden roku 1656 jako 1/4láník.

http://www.mza.cz/a8web/a8apps1/d1/docs/D0001-174.htm


Roku 1712 se Georg žení s Catharinou Böhmovou z Telnice. Mají spolu syna Andrease jenž jim brzy po narození umírá. Jeho úmrtí 18.1716 je první zápis v matrice Nesvačilky. Za rok umírá i manželka. Po 4 měsících se ožení Georg s Mariannou Nevděkovou. Spolu mají 2 děti jenž všechny brzy umírají.
V pouhých 29ti letech umírá 21.11.1721.  Marianna si bere Mathiase Strubila a mizí z Nesvačilky.
12.1.2017  VL


Laurentius Ondrůšek
Lánový Rejstřík udává Martina Vondrůšků jako uživatele 1/4lánu v Šitbořicích.
První zmínku v matrice jsem našel v Žatčanech kde se oženil syn Laurentise Martin s Mariannou Trbušanskou. 

Ti se po svatbě odstěhovali do Nesvačilky kde se jim narodila dcera Marianna
http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/4540/?strana=35


Mají spolu celkem 7 dětí avšak pokračování rodu jsem objevil pouze u Marianny jenž se provdala v roce 1739 za Symona Sýkoru z Nesvačilky. Ten však na jaře 1740 umírá a Marianna si na podzim bere  Josefa Podlouckého ze Žatčan (doufám že jsem vybral toho správného, jelikož tam byli dva toho jména). Spolu měli syna Mathiase jenž se oženil s Juditou Blažkovou z Nesvačilky (a zde jsem měl zase problém s výběrem ženicha jménem Mathias Podloucký syn Josefa Podlouckého, byli tam dvakrát). Ti měli spolu 8 dětí ale prozatím jsem nenašel u žádného pokračování. Snad časem
13.1.2017                              VL




Pokračování jisté, čas nejistý