úterý 24. září 2019

Sport-golf

Tradiční vesnické sporty u nás nefrčí, ale golf a fire sport máme dobrý. Zde je zpráva z golfového turnaje v Kácově:

Jeden historický zápis se na Panoramě přeci jen udál. Pan Luboš Lízal dokázal na čtvrté jamce Meadows poslat svůj míček ze stopadesáti devíti metrů pětkou železem přímo do jamky. Šesté turnajové Hole In One na Hezké hře v její desetileté historii. Asi dobrý oddíl...
A jako perličku uveďme, že na této jamce se to panu Lubošovi povedlo vůbec jako prvnímu. 
Od resortu obdržel volnou hru, od HH dvě fíčka, láhev vína, slevový poukaz, pamětní plaketu a další ceny. Velká Gratulace.
IMG_5219.jpeg




VL

Bude ropa?

Na snímku vidíte vykolíkované místo kde v polovině padesátých let probíhal výzkum těžby ropy. Je to místo u silnice na Těšany. Pohled je ze staveniště kaple.



Dle sdělení starosty obce jde o pouhé sledování zda uzávěra vrtu nepropouští ropu či plyn.

Lamely na kapli

Hodová výtka na nové informace zabírá. Přidávám fotky ze včerejšího výstupu na lešení u kaple. Samozřejmě to bylo pod dohledem mistra.


Zde na Vás vykukuje i mistr Šebesta





sobota 10. srpna 2019

pondělí 8. července 2019

Další potomek od Slavkova

Považuji se za čistokrevného domorodce a s klidným srdcem se Vám svěřím že svůj rodokmen jsem nedělal abych odhalil svůj cizokrajný původ. Opravdu ne. Vždyť také jsme spolehlivě schopni odhalit asi pouze 11 generací našich předků a to ještě jen "oficiálních" zapsaných v matrice. S úsměvem nahlížím na ty jenž chtějí mít v rodokmenu šlechtice či zajímavého cizince.
Občas musím při průvodcování ve Slavkově přesvědčovat návštěvníky, že to s jejich údajnými francouzskými vojenskými předky od Austerlizu, nebude tak žhavé. Asi jim to lechtá ego, to pomyšlení být potomkem vítěze.  Jenže fakta jsou neúprosná. Doposud jsem nenarazil na jediný případ, že by se zde nějaký voják oženil a zůstal. Napoleon sem přišel s věrnými bojovníky a žádný jej , pro naši děvu, nezradil.  Fakticky jsou doloženy dva případy raněných jenž zůstali v Novém Městě na Moravě a v Písku v jižních Čechách.
V sobotu mne pan z Moravského Krumlova přesvědčoval, že jeho xtá prababička si vzala za manžela vojáka ze špitálu v Dolních Kounicích. Jmenoval se prý Badeen a příjmení se zkomolilo na Badín.  Za měsíc se prý vrátí na prohlídku s bratrem a zajímá jej výsledek.  Zklamu jej.  Index matriky zaznamenal Wenzela Badyna v roce 1796 a Badínovu Judytu v roce 1802, tedy již před bitvou u Slavkova.
http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/3941/?strana=99

Lízal Vít


úterý 2. července 2019

Co Mrštík nenapsal-Anna Lízalová

Anna Lízalová


Urbanův grunt je velké stavení, ale jsou v Těšanech výstavnější.
"Život je horší než jsem si představovala. Nepočítala jsem , že dostanu něco zdarma, ale radosti se mi nedostává. Nejraději vzpomínám na malého brášku Andrýska. Často jsem jej mívala na hlídání. Jak on odrůstal odcházelo i moje dětství a přibývaly jen povinnosti."

Anna sedí v tmavé místnosti, osvětlené malou svící, u kolébky  svého spícího syna. Vedle ní sedí její mladší sestřenice Magda od tety Poláčkové.
"Seš móc hodná Magdičko, že tu seš s nama. ...... Móc hodná...... Debe mě belo zase tolik co tobě, nevdávala bech se...... Neprosila bych naše abech je vopustila v šestnácti......Myslela sem že to pude líp,,,,, ten život..... co sem kemu udělala?....... Až ráno pudeš dum, popros maminko abe se stavila a brzo....potřebujo poradit."

Anna kouká oknem na zasněženou vesnici, jak k jejich domu přichází spolu s manželem i teta Magda Poláčková zabalená do vlňáčku. Sama potřebuje radu. Tchýně Ela jí naznačila, že by od ní bylo nejlepší počkat s vdavky až její nejmladší syn bude mít 17, to je čekat na něj dva roky. Právě ona poradila aby se čeledín Fela , přes zimu, poslal domů. Denně chodila radit s chodem hospodářství a s péčí o malého syna. Anna nebyla dvakrát nadšená z její pomoci, ale bála se jí odmítnout. jen si vynutila , že přes noc s ní bude doma její patnáctiletá neteř Magda, od naproti.
Strýc s tetou , jenž také pocházela z Nesvačilky a byla z rodu Lízalů, se obřadně posadili v kuchyni. Slunce se pomalu klonilo k západu a den ke svému konci. Čas pro velká rozhodnutí.
"Grunt potřebuje chlapa stejně jako ženská. Nemožeš čekat a bét sama. Grunt ti spadne na hlavo. Ela ať se stará vo svoje, má s tém dost práce...... Máš v domě chlapa co umí hospodařit tak nečeké až uteče!" strýc nejmenoval a řekl to jasně...."Mluvil sem s něm dopolední a sóhlasí. Po starém dostane jen dvě míre U hastrmánka, ale máte toho dost na hospodaření"
Teta mlčí a jen pokyvuje hlavou s drobným úsměvem. Anna mlčí. Nad zasněženou krajinou na horizontu zapadá slunce a ostře svítí do očí. Jako by se oteplilo.  Oba odchází ještě za světla domů a Anna je s mírným úsměvem pozoruje se synem v náručí.

Pomalu roztával sníh, den se prodlužoval, ale malý synek jako by ztrácel síly. Sýkorky se honí po stromě před okny, těm jaro síly přidává. Když koncem února malý zakašlal a v ústech měl krev Anna se mocně rozplakala. Věděla, že on tu dlouho nebude a také nebyl. Následoval svého otce na Nebesa. Ještě mrzlo, přijel Fela a chlapce nesl v malé rakvičce na hřbitov. Led mu praskal pod nohama ve zmrzlých kalužinách.  Do Borkovan se již nevrátil.

Selský rod je tvrdý, ale úmrtí v rodině zasáhlo všechny a tak Fela využil , snad nevědomky, nepřítomnosti tchyně Ely u Anny. Bez otálení se pustil do přípravy na jarní práce, ani se Anny neptal. Nenásilně, ale pevně uchopil opratě řízení gruntu.
Slepice se krčí na hnízdě a kohout rychle uhýbá chvátajícímu muži. Na dvoře je ticho a pes nervózně přihlíží dění. Stačily tři dny kdy Ela nepřišla s "radou" aby poznala že je něco jinak.  Na dvoře nebyl pacholek Fela, ale hospodář Fela. Ne, neseděl v kuchyni, ale "byl jej plný dvůr".  V den pohřbu zdechla kráva a za tři dny bučela ve chlévě nová. Pes nakoukne do chléva
"Ženská, s tó krávó mělas říct, od nás bys ji měla laciněj!" švitořila tchýně místo pozdravu. Proto že přišla ve zcela nevhodnou chvíli, kdy se nebohá Anna začala zbavovat smutku a konečně měla z něčeho, alespoň malou radost vyšlo z Anny:
"A proč nemáme?.. Proto že ste nechcele. Debe ste chcele, dale be ste!"
Ela stála u dveří v kuchyni a letmo přehlédla jedním pohledem místo jenž v tento okamžik prohrála na vždy.  Anna již její snachou nebude. Světlo na konci tmavého tunelu se, pro Annu, rozzářilo zase jasněji. Tchýniny poslední slova na jejím bývalém gruntu byla  "Jak myslíš!"
"Tak myslím, že nebudu na chlapa čekat roky. Grunt jej potřebuje hned."  V Aniných očích se objevila veselejší jiskřička.

S jarem rozkvétala i Anna. Bylo vidět, že se Felou "mají k sobě", ale ve vší počestnosti. Anna se vyhýbala tomu být s ním o samotě.  Ona spávala sama v domě a ani se již nebála a Fela spával až do svatby v komoři pro čeládku či ve stáji. Nemohla se vynadívat jak energický je. Pravý opak nemocného, váhavého France. Ještě než se brambory sázely, už byl doma od kováře opravený kopčák na ně.
I když  Fela přišel pozdě, přesto se zde jarní práce nezpozdily.
Ihned po velikonocích jsou v Moutnickém kostele hlášeny první ohlášky Felixe a Anny. Svatba je v květnu.  Bývalá tchýně Ela svatbě přihlíží jen z vlastních vrat.

"Božínku, jak se ten svět naráz změnil. Pro mnohé je stejný, ale pro mne je nádherný. Vše přebolelo a je lehčí. Je naděje v budoucnost. Modlím se a děkuji. Už snad je všechno zlo pryč:. Jako bych se vdávala poprvé, asi jsem dospěla. Budu prosit svatýho Barnabáška aby nám dal zdravé děti a moc dětí, šikovných po Felovi. Abe se nás děti držele, vezmu si k nám malou Julinku od sestry Cilky z Mótnic."

Život je rychlý kolotoč. Pod Felou se gruntu daří a rodina se rozrůstá. Jako správnému hospodáři se první narodí syn Martin a po něm i pětice děvčat. Tři však zemřou.
Po devíti letech manželství se na vánoce těší tři děti. Letos je táta překvapil tím, že přinesl maličký smrček z lesa a Anna je jej ozdobila hvězdičkami spletenými ze slámy. Na štědrý večer byli pod ním malé dárečky.
Nic netrvá věčně, stačí okamžik a vše se zhroutí v horu smutku.
Hned po druhém svátku vánočním, jako vždy Anna stává první a tak ji po chvilce najde Fela sedět v divném posedu u stolu v kuchyni, mrtvou. Bylo jí 33 roků.  Pendlovky na stěně tikají dále, jako by se nic nestalo, ale stalo se že i tvrdý Fela uronil slzy a musel se jít utěšit pohledem na nového, robustního koně ve stáji.  Štěstí a neštěstí jsou si velice blízko.


Lízal Vít




Co Mrštík nenapsal-Franc Urban

FRANC URBAN

Osoby:
matka Ela Vahalová  - 58 roků, užívá si život s druhým manželem a je proti příchodu Fély na grunt
Franc Urban, syn Ely - 27 roků sedlák umírající na tuberkulózu, miluje grunt a svoji mladou ženu a tak najme čeledína Félu aby pomáhal Anče s vedením hospodářství, připadá si opuštěný, stále doufá že mu žena přivede na svět dědice, jeho hospodářství však upadá a dvě sestry si vymohli rozdělení gruntu a tak přišel o polovinu polí, nepěstuje cukrovku na níž se dá vydělat hodně peněz,
Anča Urbanová, bezdětná manželka France - 21 roků, je těhotná, čeká druhé dítě, první dcera jí zemřela za dva měsíce, je nejvyšší čas porodit dědice gruntu, ona to dobře ví, denně se za to modlí
Francek Vahalů, druhý manžel Ely - 42 roků, otec patnáctiletého Tobiase se snaží aby Francův grunt  po jeho smrti připadl Tobiasovi, podceňuje jej a je proti němu

Franc Urban :
" Všeci mě chcó radit, ale radit tak, že mě voberó vo grunt. Nevoberó, zvostane Urbanůj!  Pšenica, ječmeň a herteple bodó třeba furt. Řepa a turkyň potřebujó moc hnoja. Staří věděli proč do toho moc nešle. Sedřó koně vozením řepy do Sokolnic.

"Sakra, ta moja Anča je hezká" když se na ni dívá jak hází krmení slepicím na zaneřáděném dvoře. Začíná mít z jejího mládí strach, ona ta tuberkulóza mu bere síly. Statný kohout seběhne z vrcholu hnojiště uprostřed dvora a vrhne se na první slepici, když se Anča otočí, vidíme že je těhotná. Franc mátožně mizí ve dveřích do kuchyně.
Po chvilce za ním přichází Anča a domlouvají se na opravě stroje na "kopčení" brambor. Ona tvrdí, že se s tím starým nedá dobře pracovat a je třeba nový či jej opravit. Franc nesouhlasí a tvrdí že je dobrý až se z toho rozkašle.
"Slóžilo to leta dobře a bude dál slóžit, Féla si na to zvykne"
Anča pohledem zabrousí na křížek nade dveřmi  a pomyslí v duchu na to aby to byl syn, co nosí v lůně.
"Zétra musíme svízt jetelino. Dívala sem se na panským mojó moc pěknó vojtěško" říká Anča
"Jetelina je take dobrá, furt máte neco. Vojtěška je drahá a moc se drolí. Zvostanó z ní jen ščagéle" oponoje Franc . Ona odchází připravit stodolu na svoz suchého jetele.



Ela Vahalová
"Von ten náš Franc se zbláznil, vzít si za pacholka takovýho mladýho chlapa vedle mladé ženy, není dobrý. To nebode dělat dobroto a z Borkuvan ješče nic dobrýho nedošlo! Paličaté je po mím (1.manželovi) a stejně jako von se nikdy nerozkolíbá. Pojede jen postaru. To můj mladé Francek je jiné. Kdeby sme dostaly jejich grunt, tak on naučí Tobiáša hospodařit na obou."
Sama ona hospodaří na sousedním gruntu jenž s druhým manželem zdědili od Vahalů. Jejich dvůr i humno jsou upravenější.

Francek Vahalů
" Franc je Urban, nic jinýho bét nemůže. Je jak jeho tata. Ten take neumřel moc staré."


Anča Urbanová
"Svaté Barnabášku slyš moje prosby a dé nám zdravýho syna" Tak zní její častá modlitba.
" Naši mě říkale, že to nebode lehký žití v Těšanech. Že ho mosím trocho popohánět a né ve všem poslóchat! je tade o moc víc práce než duma v Nesvačilce.Už si to skoro nepamatujo jak je to dávno. Tam sme si stačili dělat všecko sami a tade musím nahánět pacholke a děvečke. Z rovna dnes si slehla stará Drtilka, co je u nás.   Že si už "nedajó pokoj", je vo dvacet roků starší než já.  Bode to její desátý. Zétra na jetelino nepude a tak musím říct Anči vod našéch Poláčků.   Snad ju Staňa pučí.   Dé Bože ať se Franc dožije syna."
" Vonekdá bele hode a ani sem si nekópila na sukňo či halenko. Nebel čas. Furt mám starosti. Se švagrama moc nésme, nemluvíme spolu a tak chodím k našim Poláčkům co só naproti. Něco se tam dovím. Řikajó, že ten pacholek Féla je šikovné po starým Turkovi v Borkuvanech. To moc potřebujem, můj Franc dělat nemuže. Zétra, ale pude s nima kopit jetelino."


Franc Urban:
Ráno jel na ten jetel, dával se do kop po usušení na doschnutí. Rozdal na poli práci, začal plivat krev a odešel si sednout do stínu stromu. Sledoval děvečky jak nosí jetel na vidlích. Soused Juříček již odváží kopy usušené vojtěšky, ale další soused Mandelík teprve seče jetel na usušení. Slunce pálí.
V poledne jdou všichni k obědu. Féla naloží France opatrně na vůz a veze jen domů. Ten si jde ihned lehnout, ani nejí. Féla po očku sleduje dveře kam odešel Franc a ihned po té i Anču u plotny.

Anča Urbanová:
Za krásného červencového rána porodí Anča Francovi syna. Žádný chlapisko, ale šikovný, uřvaný kluk.  Z rázu je svět růžový pro ty co na jeho narození nejvíce čekali. Franc ani nekašle a nenaříká. Chodí po gruntu jako páv. Matka se rozplývá péčí o dítě. Sedí na zápraží a kojí malého Pavlíka zatím co Féla s plným vozem obilních snopů projíždí kolem a prohlíží si ji. Anča sklopí oči. Féla ne.

Franc viditelně pookřál, ale stále jej trápí kašel s pliváním krve. Vše na gruntě jde jak má být. Na dvoře se hromadí řada neuklizených strojů, hromady brambor a řepy pro dobytek. Do tohoto organizovaného nepořádku se Franc jednoho podzimního rána neprobudil.  Anča vstala dříve aby dala najíst dítěti , přichystala jídlo manželovi a dohlédla na krmení dobytka. Po té šla za manželem, ale již ode dveří bylo jasné že dnes již nevstane.  Přesto že se na tuto situaci připravovala, podlomila se jí kolena.
Zničeho nic je na dvoře hrobové ticho. Slepice s kohoutem  na hnojišti se zděšeně rozhlížejí. Pes stojí u boudy jako by vyhlížel přicházejícího. Všude ticho.
" Teto, co mne to potkalo?" vzlyká Anča ke své tetě Poláčkové jenž obléká mrtvolu do svatebních šatů.
" Co bude dál...?"


Lízal Vít






středa 27. března 2019

Pocházím od Černého moře

Při včerejším sledování TV jsem vlastně dorazil do cíle hledání odkud pocházím. Na Seznam TV paní profesorka sdělila informaci, že modroocí lidé jsou spřízněni a pochází z oblasti nad Černým mořem. Více se dočtete zde:   https://21stoleti.cz/2008/06/20/kde-se-vzala-velka-modrooka-rodina/

Ne, nekončím s hledáním, protože mezi mnou a tím prapředkem s prvníma modrýma očima je minimálně (odhadem) 150 lidských generací. Odhaleno je jich pouhých dvanáct.

VL

28.3.2019

úterý 19. března 2019

Lízali od Chrudimi jak Husáci?

Pět roků pátrám po svých předcích a je to úkol nekonečný. Na počátku jsem končil rokem 1656 zmínkou o Zachariasovi Lízalovi v Měníně. Po té přibyla legenda o Simovi Lízalovi v Pouzdřanech. Oba jsou zmiňováni v zápisech z padesátých let sedmnáctého století, kdy se naše země vzpamatovávala z Třicetileté války. V té době vznikly také soupisy věřících dle víry a tam se mi podařilo objevit na Chrudimsku další Lízaly. Tady bude asi zahájeno intenzivnější pátrání, jelikož ves Bořice kde Jan Lízal s manželkou Kateřinou žili, leží jen pár kilometrů od Dolní Rovně.

 To je obec ze které pochází zdejší rod Husáků. Právě těch Husáků jenž byli kmotry dětí prvního Lízala v Nesvačilce. Je to pouze náhoda?
Otcem Jana Lízala z Bořic mohl být Jiřík Lízal z 20 km vzdáleného Mořína.
Ten se narodil asi v roce 1596 a mohl by tedy být otcem Zachariase z Měnína. Je vcelku reálné že jeho potomci mohli mít, i po stovce let od příchodu na jižní Moravu, ponětí odkud přišli a proto jim Husáci z Rovně mohli připadat blízcí.
Zde uvedení Lízali mohou pocházet z Vysokého Mýta. Na ukázku udávám dva výstřižky ze staré publikace o tomto městě:





VL

čtvrtek 7. března 2019

Počátky Husáků v Nesvačilce

Konec 19. a počátek 20. století byl v obci ve znamení dominance příjmení Husáka přitom na začátku 19. století zde byla pouhá jedna rodina na č.4.
To v roce 1772 si Francis Husák z Těšan bere za manželku Marinu Veselou z č.2. Sám je synem Franciscuse Coroluse narozeného mlynáři Hendrichusovi Husákovi v Chrudimi u Pardubic.
Jeho bratr Joannes Wenceslaw se oženil v Těšanech, kde však nezanechal trvalou genetickou stopu.
Husáci tam žili v domku č.34 vedle kovárny.
Francis se po svatbě vrátil do Těšan kde se jim narodil (1777) syn Franciscus jenž si později vezme v Moutnicích Rosinu Handlovu a na tři generace tam bude rod Husáků.
Druhé dítě, dcera Maria Anna se jim narodila v Nesvačilce na č.4, ale třetí Veronica se narodí opět v Těšanech.
V roce 1777 se Francis žení v Těšanech po druhé a bere si sousedku Barboru Glocovu, sestru místního učitele. Tam se jim narodí tři děti:
1777- Joannes
1779-Maxmilián
1782-Fabián
Poslední dítě Elisabetha se již narodí opět v Nesvačilce, roku 1786.
Je možné že před jejím narození Francis zakoupil hospodářství č.4, protože v přehledu z roku 1793 je uveden jako jeho držitel.
Již víme že jeden syn skončí v Moutnicích a další dva, Max bude žít v Nesvačilce.  Fabián v Těšanech, ale jeho syn se ožení do Nesvačilky na č.29. Dnes žijí jejich potomci pod příjmením Honigová a Vrbová v Nesvačilce, Dufkovi v Žabčicích, Jedličková v Blučině a Sedláčci v Těšanech.

Daleko nejdůležitějším byl Max. Ten se oženil roku 1803 s Marií Dohnálkovou ze Žatčan a po její smrti roku 1810 s Magdalenou Haraštovou, též ze Žatčan. Z každého manželství ožení jednoho syna a tito dva muži budou mít v 19. století 24 mužských potomků jenž přivedou na svět další Husáky.

je pouze minimum původních obyvatel kteří nemají gen Husáků:
Šmídovi, Poláčkovi, Přerovský Zdeněk, Fejerovi ? a Vaškovi. (bez záruky)!


VL
7.3.2019

pátek 15. února 2019

Václav Drbola ze Žatčan

Zajímavá náhoda. Začátkem tohoto roku jsem si pořídil knihu  "Babické vraždy" pojednávající o událostech padesátých let v obci Babice u Třebíče. Je to známý případ vraždy komunistů a následným vražděním odpůrců jejich režimu. Zajímavě napsaná kniha plná faktů nutících k zamyšlení.
Ta náhoda spočívá v tom že při nedávné návštěvě mi kolega genealog Jiří Nečas přenechal rodokmen faráře Drboly jenž byl v oním procesu s Babickými vrahy oběšen. Pocházel ze Staroviček kam se jeho předek v polovině 19. století přiženil. Jakub Trbola z Újezdu u Brna si vzal Marianu Holečkovu ze Staroviček. Opravdu se dříve tento rod jmenoval Trbola a až německý vliv jej změnil na Drbola.
Většina Trbolů žila v Žatčanech, v 18. a 19. století.

Zápis matriky Staroviček uvádí narozeni Johana Trbolu v roce 1862.

Ani jsem netušil, že i náš kraj se podílel na Babickém případě.

neděle 6. ledna 2019

První měníňáci.

"Sliby se maj plnit"..., nejen o vánocích, ale i po nich.
Včera jsem na vánočním koncertu měnínského chrámového sboru slíbil, že jim vypíši z matriky první příjmení v Měníně. Tady jsou:
matrika začíná rokem 1675
Vávra Holub, Karel Režný, Fridrich Vskočil,Rozina Žamberská, Zacharias Lízal a Anna, Valentin Paleček, Matěj Poler, Vít Trojan, Matěj Kadlec, Anna Příhodová, Jiřík Gaža, Jiřík Dvořák, Tomáš Pastýř, Magdalena Žamberská, Jiřík Hroba, Fridrich Švestka, Kateřina Štěpánková, Říha Sedlář, Hanes Pauch, Tomáš Hobra toho času ovčák,Pavel Hledký,
21.6.1681 PAWEL POVOLNÝ , JAKUB ŠŤASTNÝ toho času šenkýř,
MARIE KOUŘILOVÁ, Johanes Ridl, Jan Svoboda,
rok 1695:
Matěj Konvica, Martin Kubíček,, Vít Doležel, Jan Staudt, Jakub Kučera, Jiřík Honzák, Michal Staudt, Ondřej Hrdlička, Jakob Kopáček, Matěj Bubeník, Maryna Drábová, Kašpar Vrkal, Jiří Bruna, Matěj Sedláček, FRIDRICH ŠŤASTNÝ, Pawel Přikryl, Jiřík Turnovský,BARTHOLOMEUS POVOLNÝ, Václav Zatočil, Jan Kroupa, Jan Petrůšek, JAN MARES ?, Vavřín Handl, Václav Halouska, Matěj Blaženka, Anton Sýkora ?,
1699:  PAWEL HYTYCH


Pro představu s čím "pracujeme". Zápis svatby v měnínském kostele ze dne 12.11.1675 kde si bere Kašpar Fromb ? vdovu Dorotu po zemřelém Janovi Šumberským. Svědkem je i Zacharias Lízal, toho času purkmistr měnínský.


Zde zajímavý zápis úmrtí i s určením přesného času. Zemřela manželka Marianna od Matěje Kučery.

Některá jména jsem nemohl rozluštit a tak v seznamu chybí, ale jistě nejde o příjmení jenž já znám jako měnínská. Seznam končí rokem 1700.
Pro další informace mne kontaktujte přes paní Zdenu Kiršovu.


Lízal Vít    6.1.2019

středa 2. ledna 2019

Odkud jsou mé geny?

Podívám li se na svůj aktuální rodokmen a linie ukončené v 17. století je tam 124 osob.
Celý život jsem prožil v Nesvačilce a z okolních vesnic jsem pocitově patřil do Moutnic. Bylo to asi příbuzenstvem jenž se ke mně "hlásilo" jenž bylo odtud. O příbuzenstvu v Těšanech či Žatčanech jsem neměl ponětí. Později v dospělosti jsem se dověděl o pradědečkovi z Těšan a jeho divném skonu, jenž zapříčinil rozchod s s příbuznými z Těšan. Bral jsem to jako nepatrný vklad Těšan do mých genů, až tvorba rodokmenu mi odhalila, že téměř polovina předků má kořeny v Těšanech. Bylo to překvapení spojené s neznalosti historie.
Těšany vždy o polovinu větší obcí než Moutnice což pravděpodobně spočívalo v menším katastru a také v nedostatku vody. Ten nedostatek bránil hospodaření a tak docházelo k neustálé obměně obyvatel. O tom svědčí třeba fakt, že v Těšanech se do dnešních dnů drží 14 příjmení jenž jsou uváděny v prvních matrikách. Ve stejných matrikách jsou uváděny i Moutnická příjmení, ale tam zůstalo pouze jediné - Novotný. Velice blízko byl Boháček.
V Těšanech jsou to tyto:
Juříček, Viktorín, Ryšánek, Vrba, Ledba, Urban, Buček, Horák, Sedláček, Svoboda, Rychlík, Přibyl, Čermák a Vahala.
Neznám detailně skladbu obyvatel Těšan a tak je možné tento seznam obměnit.

Těšanských předků mám 59
Moutnických pouze 8
z Újezdu u Brna  také 8
ze Sivic je jich 12   (zde je také nejstarší dohledaný příbuzný Říha Ledba)
z Boleradic jsou 4
také z Blažovic 4
z Hostěrádek Rešova 5
ze Šitbořic jsou 3

po dvou jsou z:
z Měnína
z Dolní Rovně
ze Hvozdce
z Klobouků u Brna
z Ptáčova
ze Sokolnic
a z Kobylnic

po jednom pochází z :
Přísnotic, Letošova, Nikolčic, Sobotovic, Žatčan, Borkovan a Tuřan.

Mezi Moutnické se dají považovat předci ze Sivic, Blažovic a Šitbořic kteří se do mého rodokmenu dostali právě přes pobyt v Moutnicích. To má vazbu na majitele -klášter sv. Anny v Brně.

Nejdále to mám u Husáků jenž k nám přišli až z Horní Rovně u Pardubic. Obec Ptáčov leží vedle Třebíče a Hvozdec u Veverské Bítyšky.
Letošov, odkud přišel Chmelař, leží za Bučovicema u Nesovic.

Docela slušný mix na dobu kdy se mnoho necestovalo.