Z pořadu Českého rozhlasu "Toulky Českou minulostí" se mi dostalo trochu střeliva do jeho tvrzení o dobrém chování francouzských vojáků vůči našim předkům. Přináším úryvky pořadu č.984 - Krajina po bitvě od Jana Veselého:
A v Ivančicích vzpomíná na rok 1805 hrnčíř František Svoboda: "Město zdejší muselo jim hned během hodiny 2000 peněz výpalného složiti a 300 párů bot a střevíců, co se od sósedů hned všecko za hodinu muselo snest. Sósedi pak velky trápení od nich v domech měli, všechno co jen sobě vymysleli, žádali, třeba tu ani toho k dostání nebylo, přece kvaltem všechno sceli, a lidi bili a za vlasy tahali, ať byl prosté člověk anebo bohaté, třeba i duchovního zpohlavkovali a sobě za posla měli." Také farář Gerlich z Dražovic, který dva dny předtím hostil Napoleona, si postěžoval: "Dne 6. prosince mne Francouzi vyloupili, všechny světnice, jakož i sklepy a sudy prohlédli, šaty, bílé prádlo a také roucha odnesli, zabili drůbež, pokud zbyla, a na můj vůz všechno naloživše, odešli. Škoda, kterou jsem tehdy utrpěl, mírně odhadována byla přes tisíc zlatých. Náhrada žádná!"
A ještě nahlížíme do farní kroniky měnínské: "Lid z Měnína všechen strachem pryč utekl a všechno v domech zanechal. Francouzské vojsko zůstalo tady ležet až do 4. decembra a teprv dobře hospodařili. Zabili lidem v Měníně 90 kusů krav, 200 kusů sviní, 1200 rozličných kusů drůbeže, sedlákům vzali 36 koní, kostel vyrabovali."
Nejhůř bylo v obcích, kterými prošla bitva. Mezi zničenými domy zůstaly hromady mrtvých a raněných. Telnický farář Petr Skřídlovský si zapsal: "V samé vesnici ležely mrtvoly zabitých Rusů a Francouzů a obyvatelé je pohřbívali. Do hospody bylo přineseno 68 raněných Rusů, z nichž zůstalo jen šest naživu. Na farním poli Odměrky jsou šachty, z nichž jedna je naplněna šedesáti těly, druhá padesáti a třetí asi třiceti Rusy i Francouzi pohromadě." Farář František Horký navštívil bojiště den po bitvě: "Do smrti nezapomenu na obraz rozličných ran ubožáků tu ležících a ještě neobvázaných. Tomuto rozbili rameno, jinému ustřelili nohu, jiný měl pryč oči, ten měl roztříštěnou hlavu, zohavenou tvář, i trupy lidské sebou trhající, některým scházely obě nohy, jiným sražena byla tvář, že bylo viděti chrup i jazyk, mnohá tvář krví všecka zbrocena a zpitvořena, že ani očí, ani nosu nebylo rozeznati, hlavy se zejícími ranami, na padrť rozbitá lidská těla, mnohá s vyhřezlými vnitřnostmi, kůň s ustřelenou zadní nohou vstával a padal a ze střemene visela mu dolní polovice lidského těla. Slovem - kam oko pohlédlo, všude příšerný obraz hrůzy bitevní." A správce brněnského tiskařského domu Kajetán Unterweeger zase poznamenává: "Pobuřující a úděsná je při pohřbívání mrtvých na bojišti krutost Francouzů, kteří zde konají stráž a kteří podle výpovědi sedláků mrtvoly zahrabávají, nutí sedláky házet ještě položivé lidi, když to jsou Rusové, beze všeho k mrtvým a tak je pochovávati. Sedláci už nechtějí ven na bojiště pohřbívat, neboť je jim líto ještě živých lidí, které takto musejí dorážet."
Ještě dlouho přetrvávaly v kraji kolem Brna následky války. Kromě epidemií sužoval město i venkov hlad. Předčasná smrt jako následek podvýživy se přímo i nepřímo odráží ve statistikách té doby. Nejvíce trpěly děti. V Sivicích například umíralo čtyři roky před bitvou v průměru devět dětí předškolního věku ročně. V první poválečném roce 1806 dětská úmrtnost prudce vzrostla. Tehdy zemřelo v nevelké obci 39 dětí.
Toto jsou citace od vzdělaného člověka který se denně zabývá historií. Jsem zvědav zda jemu taktéž napíše pan Kratochvíl " kde berete tu drzost tvrdit že ty děti ze Sivic zemřely zásluhou Francouzů".
Všechna takhle popsaná příkoří zažívali i obyvatelé Nesvačilky. Znovu opakuji, že v roce 1804 zemřel 1 obyvatel, roku 1805 6 obyvatel a v roce 1806 42 většinou dětí do pěti roků.
Tolik ze zajímavého pořadu - Toulky Českou minulostí.
http://www.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/684-schuzka-krajina-po-bitve--472855
VL
A proč vlastně nepozvete pana Kratochvíla sem, k sobě na blog, aby Vám tu odpověděl? Co je to pak za zápas? To je jako kdyby se na hřišti prohánělo jenom jedno mužstvo. Jo, to se to potom „válčí“!
OdpovědětVymazatJestli je to takový zapálený bonapartista, jak ho tu líčíte, tak by možná nejen mne jeho argumenty zajímaly a vzájemné poměření Vašich důvodů by bylo poučnější než vyjádření jedné strany. Mínění, že se francouzské vojsko chovalo na Moravě ohleduplně, by stěží obhájil (pokud ho skutečně zastává), ale to ještě neznamená, že byste uspěl Vy se svou tezí, že „za mrtvé v Sivicích byli odpovědni Francouzi“. (Jenom oni? Nebo především oni? Kdo tedy, čím přesně a především proč byl vinen? To byste musel upřesnit.)
Když se Vám jej podaří přilákat a poskytnete mu zde prostor, slibuju, že se vyjádřím i já – budete-li o to stát. Posílám Vám něco na povzbuzení odvahy:
http://www.youtube.com/watch?v=H5ea44njRTw&feature=related
Mimochodem, kromě toho Uhlířova „Slunce nad Slavkovem“, z jehož předposlední, 22. kapitoly ten 684. díl Toulek českou minulostí čerpá, bych doporučil – pokud byste se chtěl náležitě „vyzbrojit“ – též knihu pana Františka Kopeckého „Bitva u Slavkova a Morava v letech 1805-1806“ (Onufrius 2001); její podtitul: „kdy její obyvatelé byli sužováni pohyby vojsk, souvisejícími s bitvou u Slavkova, která ovlivnila dějiny tehdejší Evropy“.
Předběžně mohu říct, že mi ten Váš pacifismus připadá velice snadný, pokud si člověk může dovolit zůstat divákem, ale neshledávám na něm pranic „praktické moudrosti“. Schválně si odpovězte na otázku, co byste Vy sám pokládal za správné v této SITUACI: Vaší vlasti je vyhlášena válka, Vy jste jako důstojník povolán do zbraně, velitel vojska nečeká na útočníka a jde mu vstříc, zatlačí jej na jeho vlastní území, vojsko je nuceno živit se v nepřátelské zemi rekvizicemi a Vy máte na výběr: Buď jimi ožebračíte obyvatelstvo nepřátelské mocnosti, anebo uvedete do stavu nebojeschopnosti vlastní vojáky. Nezapomínejte přitom, že za Vámi, ve Vaší vlasti jsou také rodiny, které máte povinnost bránit. Ty by se Vám asi pěkně poděkovaly, kdybyste dal před nimi přednost cizím. A proč byste to vlastně měl dělat? Proto, aby si někdo za 200 let řekl, jací ti francouzští vojáci byli hodní? Uvědomujete si, že za těchto okolností na Vaše jednání nutně někdo nevinný doplatí? Jde jen o to kdo, jakým způsobem a proč. Nechci samozřejmě nijak popírat, že vojska VŠECH zúčastněných stran notně přepínala nezbytnou míru, ani že se chovala jinak na vlastním a cizím, spojeneckém či nepřátelském území.
S pozdravem TG
Píši svoje postřehy z osobní potřeby, bez předchozího detailního studia historických materiálů. Jde spíše o výraz smutku obyčejného člověka. Trošičku, ale opravdu jen trošičku jsem zažil soukromé hospodaření sedláků. Žádná radost před padesáti léty. S hrůzou si představuji jak úporný boj o holý život to muselo být o 200 roků zpět.
OdpovědětVymazatTi milovníci vojenských uniforem a vědátoři vojensko vrahounských veličin mi připadají směšní. Že bych si taky nasadil nějakého barevného "kokrhéla" na halvu a provolával slávu u Tvarožné, že Moutnický hrobník měl dost práce.
Dokáži si představit, že také protistrana má o mě totéž mínění. Díky svému nízkému vzdělání proto spávám klidně i s těmi mými špatnými názory. Za pacifistu se nepovažuji.Armády na obranu je neustále třeba, jelikož blbců co chtějí svět spasit klackem, je stále více a více. Nechápu, co děláme my s naší armádou ve světě. Obyčejní Iráčané i Afghánci na naší pomoc kašlou, chtějí žít po svém a ne po Americku.
Toto bude nekonečná diskuze. Tak zatím si dám pauzu.
Dobrá. Já bych se taky měl mírnit a učinit z toho svého dopisování raději „nedělní záležitost“. Blízký, Střední i Dálný Východ nechme, prosím, stranou, to bychom se opravdu nikam nedostali. Úplně stačí nějaká přesně a jasně vymezená OTÁZKA: Např. ta, kterou jste nadhodil: „Kdo všechno, čím přesně a v jakém smyslu je odpovědný za smutný osud sivických občanů (vlastně poddaných)?“
OdpovědětVymazatPíšete: „postřehy“ a „z osobní potřeby“ – to beru a pohnutky oceňuji, a na podrobném bádání mi nesejde. Když na Vás dotírám, je to proto, že mám za to, že Vaše mínění není dostatečně podložené důvody. Ty mohou být hluboké, aniž by byly podrobné či rozsáhlé. Např. pro takovouto laickou diskusi k přesně ohraničenému námětu by úplně postačila – domnívám se – TROJICE knih: Kromě těch dvou již zmiňovaných ještě Josefa Polišenského „Napoleon a srdce Evropy“ (Svoboda, 1971). – Žádná z nich není přísně vědeckou studií: dá se říci, že jsou populárně naučné, ale všechny jsou dostatečně kvalitní a především každá z nich přináší na události trochu jiný tematický pohled: Na válečnictví a diplomacii, na svědectví a osudy místního obyvatelstva, a na politiku, život lidí a idejí.
Myslím, že Vám rozumím, ale právě proto Vás vyzývám, abyste vyzkoušel i hledisko prostého vojáka nebo důstojníka, kterým koneckonců často nebyl nikdo jiný než na vojnu odvedený rolník.
Pokud jde o ty reenacteury, jsem přesvědčen, že tu platí totéž, co jsem psal u těch Jiříkovických ohňů (24.1.2012): Jednak si mylně vykládáte jejich pohnutky, jednak jejich počínání chybně přikládáte smysl, který nemá. Ale to byste se musel obrátit pro vysvětlení na ně samotné. Samozřejmě, pokud na kohokoli vyrukujete s předem hotovým stanoviskem, aniž byste ho vyslechnul a nadto ho počastujete nepříliš uctivými výrazy, stěží se dočkáte vstřícné odezvy. To si spíš vykoledujete podobnou křivdu, jaké se dopouštíte sám, a zpětně se utvrdíte v tom, co připisujete druhým.
Že by si o Vás pomysleli něco špatného? - Nevím, odkud berete tu jistotu, že když někomu křivdíte, bude také nutně křivdit on Vám. Ostatně na tom, co si kdo myslí, tolik nezáleží – důležité je, co je pravda a kdo a nakolik stojí na její straně. Ostatní je vedlejší.
Aniž jste si toho vědom, vždy mě něčím popíchnete: Zdá se mi, že nějak přeceňujete význam vzdělání. Nepopírám, že je velmi užitečné, jelikož rozšiřuje obzor i zkušenost, tzn. to, oč se člověk může ve svém úsudku opřít, ale není žádnou zárukou proti omylu. Právě vzdělaní lidé dokážou občas zplodit též obzvláštní koniny. A naopak nedoceňujete to, co možná máte sám. Nakolik je víra dobrá a opravdová (bez ohledu na vyznání), natolik je pevným základem a východiskem, ba možná jistějším než vzdělání.
PŘÍKLADEM: Co Vás přimělo změnit názor na události okolo slavkovské bitvy? Byla to pouhá četba kronik? Ne, bylo to svědomí, protože někdo jiný, mravně okoralejší by si při ní mohl právě tak dobře říci: „A co na tom dávném utrpení vůbec záleží? Takové to bylo vždy a také navždy zůstane!“ To jste Vy neudělal. To, co se Vám však snažím neustále sdělit je TOTO: Jedna věc je soucit s trpícími a druhá věc je někoho obvinit. K tomu nelze přistupovat lehkomyslně, na to musíme mít dobré důvody, jinak se můžeme dopustit křivdy. Někdo může přečíst stohy knih a důvody přesto nerozpozná a ke správným názorům nedospěje. Jiný může mít dar rozlišovat nebo se k němu dopracovat svým úsilím. Myslím však, že základní nadání má každý člověk.
No a co bude s tím Vaším bonapartistou? Máme naději ho tady potkat?
TG
Můj kamarád ing. Antonín Weber byl léta vedoucím expozice na Mohyle míru, kde jsem jej často navštěvoval. Těch bonapartistů jsem tam potkal nepočítaně a právě ten styk s nimi mne postavil na druhu stranu. Stačilo tam sedět a poslouchat ten jejich entuziaismus (nebo jak se to jmenuje) pro Napoleona. Nejprve, bez znalostí matriky jsem se i usmíval, stejně jako Toník Weber, tomu jejich producírování a machrování v parádních uniformách různých armád
OdpovědětVymazatTa matrika můj názor na tyto muže změnila a změnil i pohled na panovníky. To co jste mi napsal o narukování a táhnutí do boje je mi jasné. Proto jsem svůj hněv obrátil proti Napoleonovi. On nebyl žádnou obětí vyhlašovatelů, ale on byl strůjcem napětí a viníkem těch válek spolu se všemi co šli proti němu.
Pan Kratochvíl o mně nic neví, jen mne docela sprostě poslal do školních lavic studovat, ale já mám výtky třeba i proti papežům co vyhlašovali Křížové výpravy. Nedovedu si představit sedět v Nebi vedle svatého Ludvíka co povraždil tolik lidí v Egyptě, že musel před tím zápachem mrtvol utéci. Možná že právě za tyto myšlenky se tam nedostanu. Křížové výpravy na Balkáně decimovaly křesťanské obyvatelstvo více než pohany (protože se k nim ani nedostali).
Stále také trvám na tom co jsem napsal, že za 100 roků budou běžné kluby Adolfa Hitlera, tak jako jsou dnes spolky Napoleonovy. Vždyť v 1. polovině 19. století také zavírali do vězení bonapartisty a dneska jsou to hvězdy.
Moje myšlenky pochází od země a každá válka zemi, jako půdě škodila. Mám to asi v genech nemilovat válečníky. Ať mi to jejich milovníci prominou a moje blogy nečtou. Já jim také neruším jejich maršparády.
Aha! No to je ale škoda. Ono takhle to je jako pinkat míčkem o stěnu namísto zápasu se soupeřem. Člověk si třeba může myslet, že je kdovíjak dobrý, ale to prověří jen skutečný souboj. A tím je v oblasti názorů polemika, tj. střet argumentů, ne urputná prohlášení.
OdpovědětVymazatJá si totiž, na rozdíl od Vás, vůbec nemyslím, že by byla potíž v tom, že byste se neobratně vyjadřoval. Tak byste to možná rád viděl Vy. Slabé jsou podle mne DŮVODY Vašich mínění, nikoli vyjadřování. Při troše vstřícnosti Vám člověk porozumí – pokud ho ovšem předtím nenamíchnete a nepokusí se Vám oplatit stejnou mincí. Všimnul jste si vůbec, že prvním důsledkem Vašeho vášnivého střetu na blogu Jiřího Kovaříka bylo vzájemné nedorozumění? – Vy jste mluvil o zimě 1805/6 a on si myslel, že hovoříte o zimě 1806/7. (A jeho odpověď byla všechno, jen ne „skvělá“, jak ji tam ve svatém nadšení někdo nazval.) Upřímně řečeno, jestli jste na pana Kratochvíla vystartoval podobně jako na Jiřího Kovaříka a hned zkraje mu naznačil, nebo dokonce naplno řekl, že je hovado, které obdivuje někoho, jako byl Hitler, tak bych se jeho reakci ani moc nedivil. Prostě jste si možná jenom navzájem ukřivdili, aniž byste se přiblížili pravdě – nejen o událostech, ale především o tom druhém. To je samozřejmě pouhý dohad, nebyl jsem u toho!
Já to Vaše stanovisko nějak obecně chápu (což neznamená, že souhlasím), i když v jednotlivostech potřebuju vysvětlit, protože není „jako houska na krámě“, jak se možná jeví Vám. To, co Vám vyčítám, jsou „krátká spojení“ – mezi pocity a závěry. Chybí tam dostatečné důvody. To by se mohlo ukázat teprve při střetu s jinými argumenty. Řeknu naplno, co si o tom myslím, přestože se Vám to asi moc líbit nebude: To Vaše zaštiťování nevzdělaností či neobratností vyjadřování je pouhá VÝMLUVA, která Vám umožňuje utéci od povinnosti vydat ze svých názorů počet, tj. obhajovat je pomocí důvodů (ne prostých vyznání) proti odpůrcům. Kdybyste se opřel o víru, ale opravdu důsledně, tzn. i argumenty (tedy soud a úsudek) a ne pouze počáteční mravní cit, tak byste nakonec dospěl k správnějším závěrům a rozlišil, co je na Vašich postojích pravdivé (a proč) a co klamné.
K posledním čtyřem Vašim větám bych toho měl tolik, že raději končím. („Geny“ a „země“, jo? A co takhle osobní odpovědnost za vlastní názory a soudy?! „Milovníci“ - pokud se dostanete do jejich zorného úhlu - se na Vás i tento blog nejspíš vykašlou, aniž by Vám prominuli, ale Vaše případné křivdy a „skrývání“ by mohl posuzovat i někdo jiný. – „Adame, kdež jsi?“)
TG
P.S.: Ještě připojuji ODKAZ na tu dřívější rozmíšku na blogu Jiřího Kovaříka, protože jsem si uvědomil, že kdyby to náhodou někdo po nás četl, tak nebude vůbec vědět „která bije“. Psal jsem to pod dojmem několika našich souběžných diskusí a zapomněl, že tady ten odkaz není, že je u komentáře pod příspěvkem „Šance 2012 – The new chapel“ (27.2.2012).
OdpovědětVymazathttp://napoleon-knihy.blogspot.com/2011/12/cesta-roberechta-briche-na-svatou.html
Já bych zde samozřejmě rád viděl nějakého „bonapartistu“, aby se ukázalo, zda to jsou skutečně takoví blázni a darebáci, za jaké je máte. (Jsem přesvědčen, že jednak ne, a jednak pravděpodobně mnozí z těch, o nichž ono mínění chováte, žádnými bonapartisty nejsou.) Ale jestli je obtížné je sem přilákat a když už jste zmínil i ty reenacteury (což je trochu jiné téma), tak mne napadlo a dovolil bych si nahradit je ODKAZY na články, kde můžete nalézt odpovědi i na své námitky a otázky:
OdpovědětVymazatJakub Samek: „Pietní kšeft a šou dva tři... ?“ (11.10.2006)
http://www.austerlitz.org/pietni-kseft-sou-dva-tri-_a1216
Jiří Kovařík: „Reakce spisovatele a historika Jiřího Kovaříka na výroky ThDr. Hradila v jeho volebním článku“ (13.10.2006)
http://www.austerlitz.org/reakce-spisovatele-historika-jiriho-kovarika-na-vyroky-thdr-hradila-v-jeho-volebnim-clanku_a1218
Jakub Samek: „Bitva u Slavkova v současném re-enactmentu“ (15.9.2011)
http://www.austerlitz.org/bitva-u-slavkova-v-soucasnem-re-enactmentu_a1809
Do komentáře asi nejdou vložit fotky, tak jednu jsem vložil nahoru za text.
OdpovědětVymazatTak s připadám Theodore, po vašem slovním výprasku, ale žiji. Žiji, přemýšlím a snažím se i polepšit. Zásadní změna se nekoná, jen bych asi volil "pražská slova" a netasil ihned meč.
Máte také obavy o moji odpovědnost za mé názory a soudy. Dík za vstup humoru do naší polemiky. Přijde mi úsměvné strašit jako by pacifistu, pekelnými soudy. možná v pekle poznám, že ten Napoleon nebyl takový haj......
Nechápu také proč vás tak "nadzvedly" termíny gen a země, které mne pouze činí takovým jakým jsem, ale před ničím mne nechrání.
Život, pravda atd., je někde jinde než zde na Googlu. Připadá mi, že na internetu se každy "vyblije" a připadá si větší, důležitější.
Tak jsem se pochválil, končím a čekám zde na rozhřešení.
No, možná mi činí potíže říkat, co si myslím, že je pravda, s dostatečnou láskou – asi by mi neškodilo se nad tím zamyslet. Ale rozhodně jsem nikoho nechtěl „spráskat“, to by mne mrzelo, kdybyste se tak cítil. Zkusím to vysvětlit, snad se mi to povede.
OdpovědětVymazatNerozumím ovšem, co jsou to „pražská slova“ a používání vojenských obratů pro polemiku ve skutečnosti moc rád nemám, protože v debatě nejde o život. Víc se mi zamlouvá sportovní pojmosloví, pokud už chce člověk mluvit obrazně.
Já ta slova o soudu, který nepřichází jen skrze smýšlení bližních, nemyslel jako „bu-bu-bu“, a už vůbec ne „posledním soudem“. Na mysli jsem měl spíše principy a ideje než rovnou Nejvyššího. Chtěl jsem tím říct, že je nakonec vedlejší, zda se nějací „milovníci“ budou cítit uraženi, nebo zda Vám odpustí, pokud by tedy měli co, a že důležitější je, zda člověk vskutku křivdí, nebo ne.
Proč mne popudila ta řeč o „genech“ a „zemi“ bych měl opravdu vysvětlit, to máte naprostou pravdu!
Vlohy mohou zdůvodnit např. povahu – tzn. zda je někdo cholerik, melancholik, apod. Tedy např. jak snadno se rozčílí, ale ne, zda se hněvá právem. Obraz „země“ je pro objasnění také výtečný – objasňuje, s jakou tradicí jste spjat a jakého rázu je Vaše zkušenost. V tomto směru vůbec žádných výtek nemám, ba naopak, pro porozumění jsou pro mne užitečné. Potíž nastává tehdy, má-li se jimi zdůvodnit či obhájit názor v konkrétní věci. A mám za to, že o takovou nám tu jde. Zmínka o vlohách a o kořenech společenství mi zní jako vytáčka (je to přece něco, za co neneseme odpovědnost – v tom smyslu, že to není věcí naší volby, na rozdíl od rozhodnutí) v OKAMŽIKU, kdy na Vás dotírám, abyste vyrukoval s důvody a ne pocity, a zasypávám Vás přímo či nepřímo (skrze různé odkazy) otázkami, které – pokud byste si na ně pokusil odpovídat – by mohly dost otřást Vaší sebejistotou. (Jste přece přesvědčen, že máte pravdu, ne? Jak byste jinak mohl jiné tak silně obviňovat a nemít přitom obavy z křivdy?) Mnohem víc jste mne kdysi dopálil, když jste sám sebe označil za „hluchého“ a nedosti na tom, ještě tu „hluchotu“ (k cizím argumentům) přisoudil jiným, které vůbec neznáte. (Tehdy jsem Vás upozornil, že to není žádná Vaše vlastnost, nanejvýš to může být Vaše rozhodnutí, a nemůžete něco takového připisovat jiným, aniž byste uvedl důvody svého mínění.)
Žádné obavy o Vaši odpovědnost obecně nemám, říkám jen prostě, že odpovědný názor je postaven na důvodech a ty u Vás postrádám. To, co si s nimi zaměňujete, jsou ve skutečnosti pohnutky mravního rozhořčení nad zjevným bezprávím, které však ještě nemohou určit ani viníka, ani podstatu viny, ani míru zavinění. A téměř ve všech těchto bodech se mýlíte, nebo přinejmenším unáhlujete.
Jeden PŘÍKLAD za všechny: To, že většina těch vojáků byli odvedení rolníci, jsem přece nezmiňoval proto, aby se usoudilo, že jsou tudíž nevinní a že vinen musí být někdo „vyšší“, jiného společenského původu. Chtěl jsem tím jen říci, že protiklad mezi „vojáky“ a „rolníky“, jak jej často užíváte, je povrchní – že život jedněch i druhých byl těžký a že jedni o druhých měli dost znalostí, aby mohli posoudit své vlastní jednání. (Pokud byste měl o jedněch představu jen jako o dobře živených násilnících předvádějících se na přehlídkách, pak se nedivte, že Vás někdo může v rozčilení poslat zpět do školy – což je ovšem nespravedlivé, poněvadž naše školy nám moc k užitku, co se týče pravdivého poznávání dějin, nebyly.) Kdo přesně a za co nese vinu, není vůbec snadná otázka. Mnohem snáz lze zjistit, komu se dělo příkoří.
OdpovědětVymazatJá Vám žádné „rozhřešení“ nemám co dávat, jelikož na mně jste se tu žádné křivdy nedopustil a nejsem prostředník pánaboha. To ale neznamená, že Vás budu ve Vaší sebejistotě podporovat. To tak ještě! Ne že by nebylo pochválit za co, to rozhodně ne, ale moje představy o tom, co děláte správně a co ne, se od Vašich liší. (Předpokládám přitom, že podobně tomu může být na Vaší straně.)
Samozřejmě, že život není na internetu, souhlasím (každá hospoda jakékoli cenové skupiny je živější), ale té Vaší předposlední větě nerozumím. To má být výtka vůči mně, anebo sebekritika? - Jestli to první, tak řekněte na rovinu: „Tyto Vaše věty (citujte, prosím) mi připadají z těch a těch důvodů jako prázdné žvanění, nebo jako předvádění se.“ Když mi objasníte, s čím nesouhlasíte, nebo co z toho, co tvrdím, popíráte, tak se vynasnažím tu věc vysvětlit nebo obhájit.
A dík za fotku! Pokusím se přitáhnout si otěže. :-)
TG
P.S.: Ale nechtějte po mně přemíru laskavosti zrovna, když Kometa prohrává a sousedka mi za zdí řve nadšením při každé brance Pardubic. „Koneckonců, jsem jen člověk,“ jak prohlásil údajně Napoleon (na Sv. Heleně).
život tropí hloupost, asi to bude pravdivé rčení, od června 2017 provázím návštěvníky v muzeu bitvy u Slavkova
OdpovědětVymazat