Měnínská sokolovna

Včera jsi vedl vnuka na první fotbalový trénink do Měnínské sokolovny a dnes ráno z rádia zní hlas Marty Elefteriadu.  Čas se posunul zpět. Ta sokolovna se zase tak moc nezměnila, jen se zdála jakási malá. Kdysi to byl „celý svět“ a nyní jaksi malinká parketová místnost s malým jevištěm.

 Proto tam Franta Kocourek, při ohýbání podkovy, vypadal jako obrovitý gladiátor. I Synkopy 61, špičková Brněnská kapela se tam vešla. Bubeník Rybák,s  dlouhýma tenkýma nohama v pruhovaných podkolenkách, dnes prodává drahé obrazy a do této místnůstky by se již nehodil, ale býval zde dost často. Stejně jako komická dvojka dvoumetrového reprezentanta v basketu Pospíšila a repre cyklistu Labuse, co měl jen metr a půl. Prostě bych musel vyjmenovat celou Brněnskou „elitu“ přelomu 60. a 70. let i s dnes strašně populárním Donutilem. Nebylo tenkráte mnoho možností setkávat se s moderní zahraniční muzikou a v Měníně měli odvahu tam pouštět Jindru Eliáše či Luboše Rettegyho s jejich diskotékami. Z kapel si vzpomenu ještě na Generaci Q či Atlantis.

Kalhoty do zvonu, pak zase bederní. Hipies košile a změna na plyšové mikiny. Buřiči nosili dlouhé vlasy a holky strašně krátké sukně. Motorku i s helmou jste mohli nechat stát na parkovišti beze strachu. No jednou jsme přišli o 1 helmu. Blízká těžba ropy smrděla nehorázně, ale to nevadilo, byli jsme mladí a byla to nádhera. Byl to život, stejně jako tyto chaotické vzpomínky.

VL