čtvrtek 1. března 2012

Kukátko č. 41 Země Hašůr


Již dávno zapomenuto,že byla země Hašůrů.  Lidé tam byli prostí, bohabojní a pracovití. I vypráví se příběh z oné země o muži, co hodně pracoval a hodně mluvil. Co hodně mluvil, on stále mluvil.
Mluvit nás naučil Bůh, abychom si rozuměli, ale mluví li se stále, není nám rozumět. Řeč je jako sůl. Jídlo, ale nesmí být přesolené.
Tak muži brzy děti z domu odešli, aby žít se naučili, pravdu poznali a ne jen pouhá slova a slova.
Žena jeho věrná z proudu slov z prázdné hlavy pouštěných, se pomatenou stala.
Možná, že se nezbláznila, tvrdila, že v mužově prázdné hlavě jen vítr skučí jako řeč.
Protože pracovitých Hašůrů bylo mnoho, nevšimli si nebezpečí z ciziny. Nejprve o vládce a pak i o svoji zemi přišli.
Nikdo již nezná zemi Hašůr, jen na pár listech pergamenu je malá zmínka o šikovných rukách a dutých hlavách.

z cizích pramenů VL


Already long ago that people forget, the country was Hašůrů. People there were simple, God-fearing and hardworking. I tells the story of a man of that country, a lot of what worked and talked a lot. What a lot of talking, he was still talking.

Talking God taught us so that we understand, but still speaks to not understand us. Speech is like salt. Food, but not přesolené.
So the children of men soon left home to live to learn, to know the truth and not just mere words, and words.
His faithful wife of a torrent of words from an empty head discharged, to become mad.
Maybe he was not crazy, claimed that the man's empty head the wind howling as speech.
Because of the industrious Hašůrů much notice of the danger from abroad. First, the ruler and then i came to your country.
Nobody knows Hašůr country, only a few sheets of parchment is little mention of skilled hands and hollow heads.

Žádné komentáře:

Okomentovat