Z pořadu Českého rozhlasu "Toulky Českou minulostí" se mi dostalo trochu střeliva do jeho tvrzení o dobrém chování francouzských vojáků vůči našim předkům. Přináším úryvky pořadu č.984 - Krajina po bitvě od Jana Veselého:
A v Ivančicích vzpomíná na rok 1805 hrnčíř František Svoboda: "Město zdejší muselo jim hned během hodiny 2000 peněz výpalného složiti a 300 párů bot a střevíců, co se od sósedů hned všecko za hodinu muselo snest. Sósedi pak velky trápení od nich v domech měli, všechno co jen sobě vymysleli, žádali, třeba tu ani toho k dostání nebylo, přece kvaltem všechno sceli, a lidi bili a za vlasy tahali, ať byl prosté člověk anebo bohaté, třeba i duchovního zpohlavkovali a sobě za posla měli." Také farář Gerlich z Dražovic, který dva dny předtím hostil Napoleona, si postěžoval: "Dne 6. prosince mne Francouzi vyloupili, všechny světnice, jakož i sklepy a sudy prohlédli, šaty, bílé prádlo a také roucha odnesli, zabili drůbež, pokud zbyla, a na můj vůz všechno naloživše, odešli. Škoda, kterou jsem tehdy utrpěl, mírně odhadována byla přes tisíc zlatých. Náhrada žádná!"
A ještě nahlížíme do farní kroniky měnínské: "Lid z Měnína všechen strachem pryč utekl a všechno v domech zanechal. Francouzské vojsko zůstalo tady ležet až do 4. decembra a teprv dobře hospodařili. Zabili lidem v Měníně 90 kusů krav, 200 kusů sviní, 1200 rozličných kusů drůbeže, sedlákům vzali 36 koní, kostel vyrabovali."
Nejhůř bylo v obcích, kterými prošla bitva. Mezi zničenými domy zůstaly hromady mrtvých a raněných. Telnický farář Petr Skřídlovský si zapsal: "V samé vesnici ležely mrtvoly zabitých Rusů a Francouzů a obyvatelé je pohřbívali. Do hospody bylo přineseno 68 raněných Rusů, z nichž zůstalo jen šest naživu. Na farním poli Odměrky jsou šachty, z nichž jedna je naplněna šedesáti těly, druhá padesáti a třetí asi třiceti Rusy i Francouzi pohromadě." Farář František Horký navštívil bojiště den po bitvě: "Do smrti nezapomenu na obraz rozličných ran ubožáků tu ležících a ještě neobvázaných. Tomuto rozbili rameno, jinému ustřelili nohu, jiný měl pryč oči, ten měl roztříštěnou hlavu, zohavenou tvář, i trupy lidské sebou trhající, některým scházely obě nohy, jiným sražena byla tvář, že bylo viděti chrup i jazyk, mnohá tvář krví všecka zbrocena a zpitvořena, že ani očí, ani nosu nebylo rozeznati, hlavy se zejícími ranami, na padrť rozbitá lidská těla, mnohá s vyhřezlými vnitřnostmi, kůň s ustřelenou zadní nohou vstával a padal a ze střemene visela mu dolní polovice lidského těla. Slovem - kam oko pohlédlo, všude příšerný obraz hrůzy bitevní." A správce brněnského tiskařského domu Kajetán Unterweeger zase poznamenává: "Pobuřující a úděsná je při pohřbívání mrtvých na bojišti krutost Francouzů, kteří zde konají stráž a kteří podle výpovědi sedláků mrtvoly zahrabávají, nutí sedláky házet ještě položivé lidi, když to jsou Rusové, beze všeho k mrtvým a tak je pochovávati. Sedláci už nechtějí ven na bojiště pohřbívat, neboť je jim líto ještě živých lidí, které takto musejí dorážet."
Ještě dlouho přetrvávaly v kraji kolem Brna následky války. Kromě epidemií sužoval město i venkov hlad. Předčasná smrt jako následek podvýživy se přímo i nepřímo odráží ve statistikách té doby. Nejvíce trpěly děti. V Sivicích například umíralo čtyři roky před bitvou v průměru devět dětí předškolního věku ročně. V první poválečném roce 1806 dětská úmrtnost prudce vzrostla. Tehdy zemřelo v nevelké obci 39 dětí.
Toto jsou citace od vzdělaného člověka který se denně zabývá historií. Jsem zvědav zda jemu taktéž napíše pan Kratochvíl " kde berete tu drzost tvrdit že ty děti ze Sivic zemřely zásluhou Francouzů".
Všechna takhle popsaná příkoří zažívali i obyvatelé Nesvačilky. Znovu opakuji, že v roce 1804 zemřel 1 obyvatel, roku 1805 6 obyvatel a v roce 1806 42 většinou dětí do pěti roků.
Tolik ze zajímavého pořadu - Toulky Českou minulostí.
http://www.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/684-schuzka-krajina-po-bitve--472855
VL
